Putujme proti proudu času k pradávným zdrojům lidského vědění,
pátrejme společně po duchovním odkazu našich předků!
Co nám mohou sdělit mýty, náboženské texty,
předpovědi a proroctví o naší budoucnosti?

Rubriky
Hlavní menu
Vyhledávání

Vyhledat text

Poslední komentáře
  • Život:
    "Přeji hezký den, narazil jsem na Vaše pro mě velice zajímavé strán ... " (Zvon svobody nebo poroby?)
  • Re: :
    "Hebrejština se píše zprava doleva. Přepis (transliterace) zleva do ... " (Bůh Bible II - Jména biblického Boha)
  • bez titulku:
    "Ať už byl autor kdokoliv, měl by se naučit soudobou transkripci he ... " (Bůh Bible II - Jména biblického Boha)
  • pěkné:
    "No, přemýšlím nad tím už rok. Zde v tomto článku jsem hodně čerpal ... " (Na počátku ... Brešit bara Elohim)
  • Re: Klamstvo.:
    "Díky za upozornění! V článku jsem použil omylem nesprávné fotogra ... " (Proroctví pro rok 2023 - Nostradamus)
  • Klamstvo.:
    ""O záhadných světelných loučích je již veřejnost dostatečně i ... " (Proroctví pro rok 2023 - Nostradamus)
  • Hvězdářství

    Země a nebe

    Starověké hvězdářství I. - Země a nebe

        

    Starověké hvězdářství I.

    Země a nebe

     

    Kniha moudrosti (Moudrost Šalamounova), 7:15-21:[1]
        
    Kéž mi dá Bůh mluvit uvážlivě a smýšlet podle toho, co mi bylo dáno. Neboť on sám je průvodcem k moudrosti a usměrňuje moudré.
    Neboť v jeho ruce jsme i my i naše slova, i všechna rozumnost a rukodělná dovednost.
    On mi dal pravé poznání toho, co je, abych znal uspořádání vesmíru a působení živlů,
    počátek, konec a střed časů, střídání slunovratů a proměny ročních dob, koloběhy roku a postavení hvězd, povahu živočichů a pudy šelem, sílu duchů i myšlení lidí, rozmanitost rostlin a léčivou moc kořenů.
    Poznal jsem věci skryté i zjevné, všemu naučila mne strůjkyně všeho – moudrost.
     

    Dnes, v éře osvětlených měst a nocí pod střechou u televize, si jen těžko uvědomujeme, jak těsně byl člověk kdysi spjat s nebeskými jevy. Lidé se od pradávna snažili nalézt pořádek, smysl a řád světa. Ze všech přírodních jevů, které byli schopni chápat svými smysly, byly nejspolehlivější ty, které se odehrávaly na obloze. Člověk intenzivně hledal skryté paralely mezi cyklickými jevy na obloze s ději v okolní přírodě a lidské společnosti. Nejstarší lidskou vědou byla právě astronomie. Její provozování bylo považováno za vrchol intelektuálního snažení. Dobrá znalost nebeských jevů znamenala moc a šanci pochopit přání bohů.[13]
    Dle pradávné tradice Stvořitel stvořil oblohu s tak rozmanitými nebeskými světly právě proto, aby člověk mohl tříbit svou mysl a radovat se z krásy božího díla.[14]

     

    Deska země

    Lidé ve starověku zcela přirozeně považovali zemi za střed světa. Sumerové si představovali zemi jako desku plovoucí na moři. Měla tvar obdélníkového pole se čtyřmi rohy nebo kruhu vytyčeného čtyřmi body světových stran.[2] 

    Babylonská hliněná deska z období 700 až 500 př. n. l. ukazuje mytologické uspořádání světa. Kruh známého světa obepíná prstenec "hořké řeky" - moře. V něm je osm trojúhelníkových oblastí obývaných mýtickými postavami (viz obr. vpravo).

    Ve starém Egyptě byl svět popisován jako disk či bárka plovoucí v praoceánu. Lidský svět byl bublinou v propastných vodách Nu (Nehybné vodstvo), odkud se vynořila země v zárodečném posvátném pahorku (Benben).


    Obr. Mapa světa. [3]

    Podle véd měla zemská deska (zeměplocha) tvar želvího krunýře rozděleného štítovými destičkami. Náš svět byl jen jednou z mnoha destiček, vzájemně oddělených. zeměplocha byla rozsáhlá, pro člověka prakticky nekonečná. Někdy bývala deska země znázorněna jako plástev, kde lidem byla určena jedna komůrka. Zeměplochou chrání nebeská klenba před smrtícími vodami chaosu.[11]

    Nebe

    Podle Sumerů se nad zemí, plochou deskou plovoucí v moři, klenula  nebeská báň. Nad ní byl nebeský oceán nebe, kde sídlili bohové.[4] Pozdějším kulturám Kanaánců a tedy i Izraelitů byla bližší představa nebeské klenby ve tvaru obrovského stanu. V článku Kruhová nebo kulatá země? rozebíráme jeden z biblických textů, který ukazuje podobné chápání světa.

    Svět či vesmír Sumerové označovali výrazem AN.KI (nebe.země). Prostor mezi zemí KI  a pevnou klenbou nebes AN , snad tvořenou mědí (kov nebe), byl vyplněn LIL - větrem, ovzduším, dechem. Z látky LIL byly vytvořena i nebeská tělesa, která dnes známe jako Slunce, měsíc, planety a hvězdy. Navíc byla obdařena svítivostí. Všude okolo "nebe.země" bylo moře. Svět stvořili bohové, zapisovaní na hliněné tabulky stejným symbolem jako nebe AN - , čtyřmi vpichy rydla. Pojmy označující bohy nesly tento znak (dingir) na začátku slova jako determinativ. [9]  

    Nebeská klenba je popisována ve védách jako obrovská, neproniknutelná ale průhledná kopule klenoucí se nad zeměplochou.[12]

    V Bibli je pevná země chráněná nebeskou klenbou zmiňována na řadě míst.

    Bible, kniha Genesis 1:6-8, Český ekumenický překlad[8]
         
    I řekl Bůh: "Buď klenba uprostřed vod a odděluj vody od vod!"
    Učinil klenbu a oddělil vody pod klenbou od vod nad klenbou. A stalo se tak. Klenbu nazval Bůh nebem...
     
         

    Stvoření světa

    Představy uspořádání světa obklopeného mořem vedly logicky Sumery k teorii jeho vzniku z prvotního oceánu. V prvotním moři byl stvořen náš svět, nebe.země, sestávající z nebe vyklenutým nad plochou zemí. V mezeře mezi nebem a zemí bylo ovzduší LIL a z něj vytvořena světelná nebeská tělesa. Po oddělení nebe od země a po vzniku nebeských těles byl stvořen i život - zvířata a lidé.[4]  
    Tyto mýty o stvoření světa se předávaly mezi kulturami Sumerů, Akkadů, Babyloňanů i Kanaánců. Ozvěny sumerských mýtů o stvoření světa nalézáme i v prvých verších Hebrejské Bible:

    Bible, kniha Genesis 1:1-10
        
    Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží. I řekl Bůh: "Buď světlo!" A bylo světlo. Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy. Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí. Byl večer a bylo jitro, den první.
    I řekl Bůh: "Buď klenba uprostřed vod a odděluj vody od vod!" Učinil klenbu a oddělil vody pod klenbou od vod nad klenbou. A stalo se tak. Klenbu nazval Bůh nebem. Byl večer a bylo jitro, den druhý.
    I řekl Bůh: "Nahromaďte se vody pod nebem na jedno místo a ukaž se souš!" A stalo se tak. Souš nazval Bůh zemí a nahromaděné vody nazval moři. Viděl, že to je dobré.
     

    Bůh podle Bible stvořil zemi a nebeskou klenbu. Klenba oddělovala vody pod ní a nad ní stejně jako v sumerském pojetí vzniku světa. Píše se zde o duchu Božím. Hebrejský výraz lze přeložit také jako vítr či dech boží/bohů (elóhím). Vliv mýtů staré Mezopotámie na biblický popis stvoření světa lze jen stěží popřít.
    Na počátku byla nad propastnou tůní tma. Propastnou tůní je v CEP překládán hebrejský výraz - TeHoM. Někteří odborníci odvozují původ hebrejského slova tehom resp. ugaritského thm od sumerského Tiamat. V mezopotámských mýtech o stvoření světa byla Tiámat bohyní personifikující původní praoceán. V Enúma Eliš, babylonské verzi mýtu,  je Tiámat přemožena bohem Mardukem a z jejího těla povstane země a obloha. Země pak zadrží podzemní vody.

     

    Obzor

    Rozhraní mezi zemí a oblohou poutalo pozornost člověka od nepaměti. Na oboru se odehrávaly východy a západy nebeských těles. Změny míst východů a západů Slunce souvisely se změnami ročních období.

    Hranice mezi nebem a zemí byla chápána našimi předky také jako rozhraní mezi životem a smrtí kosmických božstev. Orientace nebožtíka na východy a západy těles měla symbolizovat jeho ztotožnění s těmito božstvy a společný vstup do dalšího života. 

    K nejstarším astronomiím patří astronomie obzorová. Sledování a zaznamenávání posunu obzorových východů a západů Slunce či Měsíce umožnilo zcela racionálně měřit čas a ustanovit přesný kalendář. Opakovaný zrod a mizení nebeských těles na obzoru bylo spojováno s věčným koloběhem života i smrti a promítlo se v řadě mýtů, kultů a náboženství.

     

    Nebeská tělesa

    Lidé staré Mezopotámie věřili, že země a nebe jsou propojeny. Děje probíhající na obloze měly přímý vztah k pozemským událostem.  Pokud by učenci pochopili vztahy mezi nebeskými tělesy, mohli by jasněji předvídat důležité události na zemi a lépe rozumět přání bohů.

    Pradávní pozorovatelé oblohy mohli na obloze sledovat pohyb dvou největších nebeských těles - Slunce a Měsíce. V noci se nebeská klenba rozsvítila hvězdami. Lidé nejprve nerozlišovali hvězdy od planet. To ukazuje i následující biblický verš, pocházející zřejmě z velice staré tradice:

    Bible, Český ekumenický překlad, Genesis 1:14-18
         I řekl Bůh: "Buďte světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci! Budou na znamení časů, dnů a let. Ta světla ať jsou na nebeské klenbě, aby svítila nad zemí." A stalo se tak.
    Učinil tedy Bůh dvě veliká světla: větší světlo, aby vládlo ve dne, a menší světlo, aby vládlo v noci; učinil i hvězdy. Bůh je umístil na nebeskou klenbu, aby svítila nad zemí, aby vládla ve dne a v noci a oddělovala světlo od tmy. Viděl, že to je dobré.

    Lidem pozorně sledujícím oblohu neuniklo, že v pohybu nebeských těles i hvězd je určitý řád. Řád, který hluboce působil na člověka a přírodu kolem něj. Řád, který musel být dílem boha či bohů.

    Sledování pohybu Slunce po obloze odměřovalo denní čas, umožňovalo přibližně určit světové strany a později stanovit např. mezníky oddělující jednotlivá roční období i celé roky (dny slunovratu a rovnodennosti).

    Noční obloze kraloval Měsíc, jehož postupné ubývání a dorůstání odměřovalo jednotlivé měsíce v roce. Fáze Měsíce a možná také zimní a letní slunovraty byly v severní Evropě prokazatelně pozorovány a zaznamenávány s vysokou přesností již před 40 000 lety.[6]
     

    Pokračování Slunce den, týden a světové strany


    [1] Kniha moudrosti 7. Online. ČESKÁ BIBLICKÁ SPOLEČNOST. Biblenet.cz. Dostupné z: http://www.biblenet.cz/b/Wis/7 . [cit. 2024-08-17].
    [2] Black, Jeremy; Green, Anthony. 1992. Bohové, Démoni a symboly starověké Mezopotámie. Volvox Globator. 1999
    [3] Map of the World. The British Museum. ANE 92687 http://www.thebritishmuseum.ac.uk
    [4] Kramer. Historie začíná v Sumeru. 1956. SNKLU. Praha. 1965.
    [5] Graham Handcock, Santha Faiia, "Zrcadlo nebes", 1998, Columbus 2003
    [6] Alexander Marshack, "The Roots of Civilization", McGraw-Hill, New York 1972
    odkaz viz. [5] str.32
    [7] Diderot s.r.o. 1999. Encyklopedie Diderot 2000 na CD ROM
    [8] Ekumenická rada církví v ČSR. Bible, Písmo svaté Starého a Nového zákona, Ekumenický překlad.  Jinak také Český ekumenický překlad /CEP/
    [9] Použity znaky ze sumerského slovníku
    The Pennsylvania Sumerian Dictionary. The Pennsylvania Sumerian Dictionary Project (PSD). The University of Pennsylvania Museum of Anthropology and Archaeology.
    psd.museum.upenn.edu/epsd/index.html
    [10] Heise John. Akkadian Cuneiform, Chapter The cuneiform writing system.
    www.sron.nl/~jheise/akkadian/Welcome_list.html
    [11] Plochá a kulatá země. Mýty a skutečnost. Suspectus.com.
    http://myty.cz/view.php?nazevclanku=plocha-a-kulata-zeme&cisloclanku=2023110001
    [12] Nebeská klenba. Mýty a skutečnost. Suspectus.com.
    http://myty.cz/view.php?nazevclanku=nebeska-klenba&cisloclanku=2023120001
    [13] Aveni Anthony. Rozhovory s planetami. 1994. Praha, Tok 1998. ISBN 80-86177-03-3
    [14] Boží dar - pohled na nebesa. Mýty a skutečnost. Suspectus.com.
    http://myty.cz/view.php?cisloclanku=2016060001
        

       
    Vydáno: 30. 03. 2006


    | Autor: Pavel M | Vydáno: 30. 03. 2006 | Aktualizováno: 17. 08. 2024 | 35502 přečtení | Počet komentářů: 212 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

    Vytvořeno prostřednictvím phpRS. Copyright Pavel Matušinský     Email: pavel_m@email.cz

    Redakce neodpovídá za obsah článků ani komentářů, které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce. Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků.