Zjevení Janovo

Satanův trůn

V poslední knize křesťanské Bible, Zjevení Janově, se píše o satanově trůnu. Co to bylo za trůn? Byl jen metaforou, autorovou vizí nebo skutečně existoval? Jak asi vypadal a kde stál?

Satanův trůn zřejmě opravdu existoval a dochoval se až do našich dnů. Můžeme jej spatřit na vlastní oči v berlínském muzeu. Pozoruhodná stavba je spojena s mýtickým bojem bohů s obry.

Zjevení Janovo - poselství prvotním církvím

Zjevení Janovo (Apokalypsa, Janova apokalypsa, kniha Janova zjevení) byla sepsána pravděpodobně mezi roky 92 až 96 n. l. Viz také Apokalypsa a 666. Texty byly určeny církevním obcím v západní oblasti Malé Asie. Autorem byl židokřesťanský prorok Jan (není totožný s autorem Janova evangelia).^[2]

První část Janova zjevení je označována jako Listy sedmi církvím (2:1-3:22). Informuje nás o skupině sedmi církví na západě Malé Asie působících v Efesu, Smyrně, Pergamu, Thyatiře, Sardech, Filadelfii a Laodikei. V dalších částech knihy jsou pak uváděny  rozličné vize, mnohdy považované za předpovědi konce našeho věku. Začátek Apokalypsy je určen křesťanům v sedmi uvedených městech žijících na konci 1. stol. n. l. a rovněž Janova symbolika se týká reálií této doby.

Obr. Sedm měst, kterým jsou adresovány texty Janova zjevení.[4]

Autor knihy vytýká prostřednictvím postavy Syna člověka mnoho nedobrého církvím v Sardech a Laodikei. Naopak žádnou špatnost neshledává v církvích ve Smyrně a Filadelfii. Falešné učení vytýká Efesu, Pergamu a Thyatiře.^[2]

Z textu je zřejmá dobrá znalost zeměpisných, společenských a samozřejmě náboženských poměrů v každém ze sedmi měst. Např. zaslíbení církvi v Efesu (2:7) "Tomu, kdo zvítězí, dám jíst ze stromu života v Božím ráji." může být reakcí na veliký chrám Artemidin, který byl vybudován nad prostou svatyní se stromem, sloužící za místo azylu. Jiná pasáž (2:10) "... a dám ti vítězný věnec života" resp. "... a dámť korunu života"^[3] je možná narážkou na město Smyrna, jejíž nádherné stavby vystupují k vrcholu (koruně) hory Pagu.^[2]
Satanův trůn je zmíněn v souvislosti s městem Pergamon. Bylo možné nalézt něco takového v Pergamu?

Satanův trůn v Pergamu

Trůn satanův v knize Janova zjevení představuje symbol síly stojící proti Bohu, síly ztělesněné římskou říší. V knize Zjevení nalezneme řadu symbolů Satana, v podobě draka či hada, zjevně spojených s Římskou říší a jejím vládcem. Jan, na rozdíl od jiných křesťanských pisatelů své doby, nepovzbuzuje čtenáře k poslušnosti římskému vládci, ale odporu vůči němu. Zřetelně tak reaguje na změny v soužití mezi římskou mocí a křesťany. V 1. stol. n. l. Římané tolerovali víru v Ježíše - mesiáše. Křesťané nebyli odlišováni od vyznavačů židovské víry, byli považováni za jednu z odnoží judaismu. Od židů a tedy i křesťanů se očekávalo, že budou alespoň ctít vládce a říši, když jej jako monoteisté odmítali uctívat a zbožšťovat. Až Neronova akce proti křesťanům v r. 64 předznamenala jejich odlišování od židů a počínající pronásledování.

Byl Satanův trůn pouhým symbolem? Jan jednoznačně propojil existenci Satanova trůnu s městem Pergamon. Nacházelo se zde něco, co mohlo být Janovou inspirací? Ano, byl to Velký oltář v Pergamu (the Great Altar of Pergamon, the Pergamon Altar). Právě tento Velký oltář byl jedním z nejvýznamnějších symbolů římské moci v Pergamu a zároveň připomínkou antických bohů, které křesťané považovali za pohanská božstva či dokonce démony.

Velký oltář - bitva bohů a obrů

Velký oltář z Perganomu je jedním z nejvýznamnějších monumentů dochovaných z časů řecko-římských. Dnes nalezneme slavný oltář v Pergamonském muzeu v Berlíně (Pergamonmuseum). Památka sem byla odvezena na konci 19. stol. v rámci záchrany zbytků akropole. Kameny akropole byly totiž ničeny a zpracovávány na vápenec.

Obr. Velký oltář - Pergamonmuseum [5]

Pergamonský oltář byl postaven ve 2. stol. př. n. l. Původní účel stavby není znám. Možná se jednalo skutečně o oltář, kde byly přinášeny obětiny řeckým bohům. Stavba však mohla být i vítězným monumentem bez jakékoliv náboženské funkce. Oltář nebyl nikdy dokončen.
Podle A. Y. Collins^[4] patřil oltář blízkým chrámům zasvěceným Diovi a Aténě a právě zde jim byly přinášeny zápalné oběti.

Severozápadní stěna oltáře ukazuje bohy moří odrážející útok hadích obrů na tuto část světa. Na jižní straně jsou bohové času chránící uvedený aspekt pořádku. Obecně tak olympští bohové ochránili svět před reptiliánskými obry, snažícími se nastolit chaos.
Uvedený mýtus byl v klasické helénské době chápán jako konflikt mezi civilizovaným světem (bohové) a barbary (obři).

Od oltáře bohů k satanovu trůnu

Existence těchto bohů, resp. jejich kultu, znamenala pro judaisty a později i první křesťany problém. Řešili jej ztotožněním cizích bohů s anděly a démony - daimones. Řecký pojem daimones byl původně chápán v pozitivním smyslu a znamenal určitou skupinu bohů. Postupně však byli bohové-daimones přetransformováni do démonů-představitelů zlých sil. Proto např. Pavel psal, že pohané (Řekové a Římané) uctívají démony a ne bohy:

V apokalyptické, dualistické, Knize zjevení, tedy Satan jako vůdce padlých andělů, byl spojen s Diem, vůdcem pohanských bohů. Diův majestátní oltář se tedy logicky stal Satanovým trůnem.

Blízkovýchodní kultury umísťovaly trůny svých bohů na nejvyšší hory nebo přímo hory s bohy ztotožňovaly. Již mezopotamský sluneční bůh Šamaš byl zobrazován jako postava sedící na trůně, stylizované hoře. Pozdější kanaánský Baal byl spojen s horou Saphón, bůh Izraelitů Yahweh nejčastěji s horou Sión a stejně tak řecký Zeus s Olympem. Viz také Místa setkávání Elohím.

Yahweho trůn byl podle Písma umístěn na hoře a Jan předpovídal ve své Knize zjevení, že i v novém věku bude boží trůn stát na zemi, v obnoveném Jeruzalému. Podle Jana již Satan aktivně bojoval na zemi proti následovníkům Krista. Předpokládal, že i vládce zla musí mít svůj trůn, a umístil jej do vyvýšených strmých míst Velkého oltáře v Pergamu. Tuto představu satanova trůnu mohly umocnit i oltářní reliéfy - působivá zobrazení řeckých bohů - démonů.

Inspirací pro trůn Satanův ve verši Zjevení 2:13 byl Velký oltář v Pergamu. Jan spojil svou postavu Satana s nejvyšším antickým Diem, vládcem bohů-daimones  a současně s Římem a nejvyšším římským panovníkem. Podle Zjevení zvítězí andělé  na nebesích nad velkým drakem a svrhnou jej na zemi (12:7-9). Z moře se pak vynoří šelma - opět symbol římského impéria (13:1-10). Povede válku se svatými a porazí je (13:7), stejně jako Řím porazil židovskou vzpouru r. 70 n. l. Zvíře - Řím získá vládu nad všemi národy (13:7). Zvíře bude mít sedm hlav (13:1), z nichž jedna bude zraněna, ale zahojena (13:3). Jedná se o odkaz na legendu související se sebevraždou císaře Nera roku 68. Po jeho smrti se mezi lidem šířila zpráva, že vladař nezemřel, ale odejel na východ a vrátí se zpět s armádou převzít Řím, nebo se zrodí jako další císař. Jan přetvořil legendu a z Nera se stala hlava bestie, úhlavního nepřítele křesťanů.^[4]  

Satanův trůn v naší době

Obr. Čelo Velkého oltáře z Pergamu - Pergamon Museum Berlin[6]

Ukazuje se, že symbolika Janova zjevení mnohdy sice vycházela z reálií 1. století, má však přesah přímo do naší současnosti.

Vydáno: 05. 08. 2007