Korán

Korán - autenticita textu

Kdo a kdy napsal texty Koránu?
Jaké jsou původní zdroje Koránu?
Existují různé verze Koránu?
Máme možnost seznámit se s původním
autentickým zněním Koránu?
Obsahuje Korán znalosti, které mohly pocházet jen od Boha?

Vznik Koránu

Tradiční názor

Podle islámské tradice byl text Koránu zjeven proroku Muhammadovi bin Abdullahovi prostřednictvím anděla Gabriela. Muhammad byl posledním člověkem-prorokem, který byl obdarován božským zjevením. Text zapisoval na jednotlivé palmové listy, pergameny, kosti apod. Podle jiné tradice byl prorok negramotný a obsah budoucího Koránu (qur'an tj. recitace) sděloval svým blízkým, kteří jej recitovali dalším posluchačům a později i zapisovali.
Po smrti Muhammada (632 n. l.) svěřil první chalífa Abú Bakr sepsání Koránu do jednoho svazku písaři Zajdu ibn Thábitovi. Korán byl pak předán druhému chalífovi Umarovi. Třetí chalífa Usmán (Uthman) dal zhotovit několik dalších opisů původního díla a poslal je do různých muslimských zemí.^[3]

Hodnověrnější tradice tvrdí, že byl Korán zkompletován a kanonizován až v době třetího chalífa Usmána.^[1] V období islámských výbojů  hynulo mnoho následovníků Muhammada a s nimi se začala ztrácet i znalost jeho proroctví. Docházelo ke sporům o to, co je součástí jeho odkazu a co není. Třetí chalífa Usmán (644-656) proto svolal skupinu učenců kteří měli sesbírat prorokovy texty do sbírky Koránu. Ostatní sbírky textů měly být zničeny a dále šířena jen nová kanonizovaná verze Koránu.^[7]

Vědecký názor

Prezentace vědeckého názoru na vznik Koránu je ztížena nebezpečím ze strany náboženských fundamentalistů i politickými důvody. Analýz prováděných způsobem biblické kritiky je nepatrné množství. Řada badatelů své hypotézy dokonce zveřejňuje pod pseudonymy, aby se vyhnuli případným nepříjemnostem.^[4]

Několik orientalistů (např. J. Wansbrough 1977) vystoupilo již koncem minulého století s tvrzením, že text Koránu nebyl ustaven brzy po Muhammadově smrti, jak je tradováno. Celý proces měl trvat 200 let.^[2]

Textová kritika ukazuje, že Korán je kompozicí z různých zdrojů, které byly kompilovány mnoho desítek let. Některé texty nebyly zřejmě pochopeny už v době svého začleňování do Koránu a pocházejí ze zdrojů o stovky let starších než vznik islámu.

Až do roku 691 n. l. (59 let po prorokově smrti) nemáme doklad existence Koránu. Prvý nález několika nápisů, odpovídajících textu Koránu, pochází z mešity Chrám kamene (Dome of the Rock) v Jeruzalémě. Nápisy však vykazují rozdíly oproti současným textům.
Texty Koránu začaly vznikat v posledním desetiletí sedmého století. Nynější verze Koránu se ustálila v období 130 až 300 let po smrti proroka Muhammada.^[5]

Autenticita textu

Tradiční názor

Korán je jediným svatým textem, který byl uchován v úplné a původní verzi bez sebemenší změny ve stylu nebo dokonce v interpunkci.^[1]  Je úplný a autentický, přesně takový, jak jej nadiktoval anděl Muhammadovi.

Vědecký názor

Nejstarší dochované texty Koránu jsou psány bez samohlásek a diakritických značek, které v moderní arabštině ukazují, jak text číst. Islámští učenci přidávali diakritická znaménka do textů Koránu až v 8. a 9. století, aby jednoznačně určili jeho smysl.

Nejstarší známé fragmenty Koránu pocházejí z Velké mešity v Sanaá v Jemenu (Great Mosque of Sana'a). Některé texty byly napsány již v 7. a 8. století n. l. Vykazují odchylky od standardního textu Koránu.[7]

Obr. Fragmenty Koránu nalezené r. 1972 v Jemenu.

Ch. Luxenberg (pseudonym), odborník na starověké semitské jazyky, tvrdí, že pisatelé Koránu vycházeli místy z raně křesťanských aramejských zdrojů, které však byly později islámskými učenci dezinterpretovány. Porovnáním s původními aramejskými texty lze nalézt množství zkomolenin.

Podle původních textů např. čekají v ráji na islámské mučedníky spolu s jinými pochutinami i bílé rozinky křišťálového jasu. Nikoliv čisté panny jak uvádí současný Korán. Původní pojem HUR znamenající bílý byl nahrazen výrazem HoURi (panna). Korán převzal popis ráje z křesťanských Hymnů o ráji (Hymns of Paradise), které popisují zahradu s tekoucími vodami, oplývající ovocem a bílými rozinkami, delikatesou ceněnou na Blízkém Východě.^{[4] [5]}

Obr. Muslimská představa ráje, kde se lidé vzájemně navštěvují a vyměňují si kytice květů. Ilustrace k Mi'rádžnáme, vyprávění o Muhammadově zázračné cestě do nebes (Herát, 15. století).stoplusjedna.newtonit.cz/stare/200317/so17a39a.asp

Při pozdějším doplňování textů diakritikou stáli učenci mnohdy před rozhodnutím, jaký smysl mnohoznačnému pojmu přidělit. Často pak při punktaci dali přednost významu, který zostřil sdělení textu. G. Puin v rámci svého studia starých kopií Koránu uvádí příklad, kdy v původním textu bez diakritiky nebylo možné jednoznačně rozlišit mezi významem "bojovat" a "zabít". Punktací získal text druhý, radikálnější význam. Návrat k dřívějším verzím Koránu by mohl vést k tolerantnějšímu islámu.^[4]

Nejstarší celé texty Koránu:

Návrat k co nejpůvodnějšímu znění textů řeší starozákonní i novozákonní biblistika pomocí kritických edicí Bible. Práce na kritickém vydání Koránu jsou ztěžovány obavou před útoky fundamentalistů. Mezi skupiny odborníků, snažících se rekonstruovat co nejpůvodnější texty Koránu, patří Institut pro sekularizaci islámské společnosti (Institute for the Secularization of Islamic Society). mezi jejich díla patří Původ Koránu (The Origins of the Koran) či  Hledání historického Muhammada (The Quest for the Historical Muhammad).^[4]

Korán je složen ze 114 sekcí zvaných súry (suras). Liší se výrazně svou délkou i formou. Súry nejsou řazeny chronologicky ani tématicky, ale většinou podle své délky.

Čtení Koránu je značně složité. V textu často dochází k dramatickým změnám stylu i tématu. Bůh je například ve stejné pasáži zmiňován v 1. i 3. osobě, nalézáme různé verze stejného příběhu, boží příkazy si někdy protiřečí. Smysl mnoha súr byl zřejmě zastřen již v době, kdy docházelo k zápisu ústně tradovaných příběhů.^[7]
 

Muslimští učenci  již od 8. století, v rámci soupeření s křesťanskými apologety, pečlivě evidovali problematická místa Koránu - neznámé výrazy, chybějící text, gramatické neshody, chybné čtení atd. Koncem 8. století začal uvnitř islámu spor o to, zda je Korán poznamenán chybami člověka, nebo je bezchybným dílem Božím. Mnoho škol začalo dávat přednost metaforickému výkladu Koránu před jednoduchým literárním a doslovným. Na konci 10. století byla tradice obrazného výkladu textu (škola Mu'tazili) postupně opouštěna. Prosadila se také myšlenka jedinečnosti Koránu v jeho původním jazyce. Překlady byly chápány jen jako textová pomůcka a volné převyprávění. Korán je dodnes čten a recitován v originále i posluchačům nemluvícím arabsky. Hlavní proud muslimů stále upřednostňuje tradici doslovného chápání textu a věří v bezchybnost a konečnost textu Koránu.^[7]

Bible a Korán

Muslimové nepopírají božský původ Hebrejské bible. Domnívají se však, že texty Bible se nedochovaly v původním stavu, mnoho bylo ztraceno či zkresleno. Za jedinou autentickou a úplnou knihu Boží, která dnes existuje, považují Korán. V něm jsou odkazy na řadu biblických textů. Řadu biblických postav (Abrahám, Mojžíš, David) i novozákonního Ježíše (Ísa) považují muslimové za úctyhodné proroky Boží.^[1]

Korán popisuje obdobné příběhy, jako Hebrejská bible. Bůh (Alláh) stvořil svět. Prostřednictvím proroků sděluje svá poselství.  První člověk Adam byl vyhnán z ráje. Noe se zachránil před potopou ve své arše. Abrahám ukázal svou poslušnost přípravou obětování svého syna. Mojžíš vyvedl Izraelity z Egypta a na hoře Sinaji byl svědkem božího zjevení. V Koránu vystupuje i novozákonní postava Ježíše, který se narodil panně, konal zázraky, měl své učedníky a odešel na nebesa.

Paradoxně vyznívá porovnání výsledku textové kritiky Hebrejské bible a Koránu. Podle biblické tradice vznikaly texty stovky let a byly dílem mnoha autorů. Biblická textová kritika ukazuje, že texty Tóry sepsalo méně lidí v mnohem kratším období.  Podle muslimské tradice vznikl Korán brzy po smrti Muhammada a jen jemu sdělil Bůh obsah budoucího textu. Textová kritika ukazuje, že sůry Koránu pocházejí z řady různých zdrojů a vznikaly v mnohem delším časovém období.

Hagaréni

Badatelé P. Crone a M. Cook předložili v roce 1977 výsledky studia historických pramenů 7. století.^{[4] [6]}
Muhammad nebyl radikální zakladatel nového náboženství ale kazatel starozákonní tradice, hlásající příchod Mesiáše. V mnoha textech jsou Muhammadovi  přívrženci nazýváni hagaréni (Hagarenes) či Izmaelův kmen (tribe of Ishmael), tedy potomci Hagar. Hagar byla služebná židovského patriarchy Abraháma, který ji pojal za druhou manželku a zplodil s ní prvorozeného syna Izmaela. Hagaréni se považovali za spoludědice Svaté země vedle svých židovských bratranců.

Myšlenka, že židovský mesianismus byl zdrojem hnutí vedeného Muhammadem, však není plně přijata odbornou veřejností. Je však zřejmé, že skutečná historie vzniku islámu neodpovídá tradičnímu výkladu. Podle tradice přijal negramotný obchodník s velbloudy Muhammad zjevení v řídce obydlené Mekce, daleko od center monoteistické víry. Je zřejmé, že kořeny Islámu tkví hluboko v prostředí středovýchodního náboženství.^[4]

Znalosti v Koránu.

Jaké vědecké znalosti obsahuje Korán? Je zde něco, co si nelze z hlediska znalostí lidí v 6. stol. př. n. l. vysvětlit jinak, než boží inspirací? Pátrejme po znalostech v Koránu, které si člověk v době vzniku textu nemohl osvojit.

... pokračování příště ...

Několik českých překladů Koránu i s možností vyhledávání textu naleznete na adrese http://www.muslim-inform.cz/.

Vytvořeno: 25. 03. 2005