Mýty -  Jan Křtitel (I.)

Jan Křtitel

Nejvýznamnější postavou vedle Ježíše Krista a Marie Magdalské byl bezesporu Jan Křtitel.  Jan je mnohdy považován za pouhého poustevníka či proroka, který se setkal u řeky Jordán s Ježíšem,  pokřtil jej a pak byl záhy popraven králem Herodem.

Podle mnohých tradic však byla role Jana Křtitele mnohem důležitější. Byl dlouholetým ochráncem a učitelem Ježíše a měl mnoho dalších učedníků včetně několika apoštolů. Jan položil základy učení moudrosti a lásky, oživil tradici křtu a odkázal nám skrze Ježíše modlitbu Otčenáš.

Je moderní spekulovat o možné rivalitě či konkurenci Ježíše a Jana. Nic však není vzdálenější skutečnosti. V evangeliích lze rozpoznat úctu, kterou Ježíš projevoval svému učiteli Janovi. Podle Ježíše je Jan "víc než prorok" a "mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nikdo není větší než Jan". Ježíš upozorňoval, že "... všichni proroci i Zákon prorokovali o Janovi". Došlo však k úpravám Ježíšových výroků i popisu událostí s cílem snížit důležitost Jana Křtitele.

Nejstarší zmínky

Nejvíce informací o Janu Křtiteli (John the Baptist) bychom měli nejprve hledat v evangeliích^[a]. Ta však o Janovi prozrazují jen velice málo a popisované události jsou zamlženy či upraveny, podobně jako u Marie Magdalské. Úvodem můžeme zaměřit pozornost na jiné dílo - Židovské starožitnosti^[b] sepsané Josephem Flaviem (cca. 37-100 n. l.).  Autentičnost pasáží o Janu Křtiteli zde nejsou zpochybňovány (na rozdíl od textu věnovanému Ježíši) neboť přirozeně zapadají do celého vyprávění. Jedná se o neosobní a tedy zřejmě objektivní líčení událostí.

Josephus v rámci popisu židovských dějin stručně popisuje Janovu činnost kazatele a křtitele. Všímá si Janovy široké popularity a vlivu mezi lidem. Jan vyzýval své početné posluchače k ctnostnému životu, spravedlnosti vůči bližním a oddanosti Bohu. Stvrdit své odhodlání měli symbolickým ponořením do vody - křtem. Doslova davy lidí byly rozradostněny Janovým učením s přáním žít ctnostným životem podle Janova učení.  Janův vliv však nakonec vyvolal nevoli místního vládce Heroda Antipy, který nechal učitele uvěznit a nakonec popravit. Josephus dodává, že nedlouho po Janově popravě utrpěl Herodes  v bitvě těžkou porážku. Tu lid chápal jako odplatu za Herodův zločin.

Jan - člověk nebo nebešťan?

Jan Křtitel byl v úvodu Janova evangelia (viz výše) označen za toho, kdo nese svědectví o světle. V evangeliu je uvedeno, že Jan byl poslán od Boha jako člověk. Mnohé tradice považovaly Jana za nebeskou bytost, která na sebe pouze vzala lidskou podobu. Podle Lukášova evangelia se Jan narodil staršímu knězi Zachariášovi a jeho ženě Alžbětě.^[c] Narození zvěstoval archanděl Gabriel. Příběh se v mnohém podobá narození Ježíše.

Obr. vpravo. Leonardo da Vinci - Saint Jean-Baptiste. Musée du Louvre. Leonardo zřejmě vyjádřil Jana Křtitele nesoucího svědectví o světle. Prst ukazuje nahoru k nebesům, jeho osvícené tělo vystupuje z tmavého pozadí. Tvář je androgynní, z poloviny ženská a z poloviny mužská.[3]

Hned v úvodu Markova evangelia je Janova role spojována s textem z Izajáše či Proroků o poslání anděla/posla - ἄγγελος (angelos):

Marek zřejmě vychází z veršů proroka Izajáše a snad i Malachiáše:

Izajáš však píše o lidu Izraele, který se má odvrátit od zlého a připravit cestu pro příchod Hospodina. Skupina tzv. esejců se pak skutečně vydělila ze společnosti aby se životem ve střídmosti a čistotě v pustině připravili na boží příchod. Hovořili o sobě jako o "lidech cesty".^[5] Malachiáš předpovídá příchod mesiáše, člověka připravujícího cestu pro příchod Hospodina zástupů.
Ať už však bylo prorokováno cokoliv, Markovo evangelium pokládá Jana za anděla - posla, který má připravit cestu.

V ikonografii Pravoslavné církve bývá Jan zobrazován jako anděl - posel s křídly. Obr. vpravo. Ikona s Janem Křtitelem jako Andělem pouště (Stroganovská škola, 1620), Moskva - Treťjakovská galerie.[4]

Křest Ježíše

V mnoha biografiích Ježíše Krista je uváděno, že byl pokřtěn těsně před svým třicátým rokem života. Podle jiné tradice však k tomu došlo dříve a rozhodně se nejednalo o prvé setkání Jana s Ježíšem.
Při křtu v řece Jordán uslyšel Ježíš z nebes hlas "Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil". Matoušovo řecké evangelium tuto událost mění. Drobnou úpravou se z hlasu pronesenému přímo Ježíši stává oznámení veřejnosti:

Ve starosyrské verzi Matoušova evangelia však nebyla změna provedena a proto i zde čteme zvolání z nebes "Ty jsi můj Syn a můj milovaný, tebou  jsem potěšen":

Obr. Rozdíl mezi řeckou (BGT a český ekumenický překlad CEP) a starosyrskou verzí (OSS - Sinajský manuskript a anglický překlad LEW) Matoušova evangelia, verš 3:17.

Podobných úprav týkajících se Ježíšova křtu je v kanonických evangeliích celá řada. Někteří autoři ranných křesťanských textů se snažili prosadit tezi, že Ježíš byl bůh. Problém byl ve velikosti Janovy postavy. Jak by čtenáři mohli věřit, že Jan učil a křtil samotného boha? Proto byla velikost Jana snižována a i samotný křest relativizován.

V nejpůvodnější verzi příběhu dochované v Markově evangeliu přichází Ježíš k řece Jordán, aby se nechal Janem pokřtít. Byl zde však alespoň připojen verš ubezpečující, že Ježíš je silnější než Jan, který není hoden ani rozvázat řemínek na Ježíšově obuvi:

V Matoušově evangeliu se již Jan snaží bránit Ježíši, aby se nechal pokřtít a navrhuje aby Ježíš naopak pokřtil jeho:

Evangelium Lukášovo již budí ve čtenáři dojem, že snad Jan ani Ježíše osobně nepokřtil:

Lukáš uvádí, že Jan byl uvězněn. Teprve pak následuje zmínka o Ježíšově křtu. Vypadá to tedy, jakoby byl Jan v době Ježíšova křtu již zadržován Herodem.

Naše poslední evangelium Janovo již příběh o Janovi křtícímu Ježíše vůbec neuvádí. Lze si to pouze domyslet. Jan zde pouze potvrzuje Ježíšův osud:

Kanonická evangelia jsou tedy poznamenána zřetelnou snahou podpořit víru v Ježíše Krista jako boha a zmenšit význam Jana Křtitele. Markovo evangelium vzniklo nejdříve. Autoři Matoušova a Lukášova evangelia vyšli částečně z Marka avšak snažili se zamlžit Janův křest Ježíše.  Poslední Janovo evangelium se o této události raději vůbec nezmiňuje. Přesto se i v kanonických evangeliích dochovaly důkazy Janovy výjimečnosti.

Velký Jan

Ježíš se ptá zástupu: "Na co jste vyšli se na poušť podívat?" Na svou rétorickou otázku odpovídá, že na "... víc než proroka" a pokračuje "... mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nikdo není větší než Jan".
Ježíš prohlašuje Jana za většího, než je kdokoliv narozený z ženy, tedy i včetně sebe. Zřejmě později byla do textu vložena věta, která se snaží Ježíšův výrok relativizovat. Potvrzuje to hebrejská verze Matouše, kde dovětek "... avšak i ten nejmenší v království Božím jest větší, nežli on" chybí.^[7]

Další příklad drobných úprav v neprospěch Jana lze nalézt ve verši Matouše 11:13. Je zde psáno, že proroci i Zákon prorokovali až po Jana, což nedává příliš velký smysl: 

Význam verše je zřejmý až z hebrejské verze Matouše, kde čteme "... všichni proroci i Zákon prorokovali o Janovi". ^{[7] [5]} Malá úprava tak podstatně změnila význam textu.

Podobně v hebrejské verzi Matouše vysvětluje Ježíš svým učedníkům, že Jan/Elijáš přijde aby "spasil svět". Náš známý řecký Matouš však uvádí nejednoznačně "... Eliáš přijde a obnoví všecko":

Jan/Eliáš tedy místo spasení světa pouze "obnoví všecko". Jan jako spasitel světa nezapadal do redaktorovy koncepce řecké verze Matouše. 

Pokračování - Jan Křtitel - učitel lidstva

Vytvořeno: 10. 08. 2010