|
Duše zahrady (9.)
Zlomenina v zahradě
„Svět zlomí každého,
a mnoho jich je pak silných na místech,
kde je zlomil.“
Ernest Hemingway
|
V předminulém dílu jsem se radoval z bohatě kvetoucí
zahrady a těšil se na bohatou úrodu. To se plní vrchovatě ale rovněž tak
se splnilo přísloví: "Nechval dne před večerem."
Úroda byla tak velká, že nám dozrávající plody zlomily
broskvoň.
Obr. Zlomená broskvoň.
Naše zahrada není nikterak rozsáhlá a máme zde všeho všudy
jednu meruňku a jednu broskvoň. Stromky jsou to mladé a jejich dozrálé plody
se zatím vždy daly spočítat na prstech. Ne tak letos, kdy úroda obého
začínala být více než bohatá. Ale z mé nezkušenosti jsem neohlídal, že váha
dozrávajících plodů násobená deštěm a větrem může lehce zlomit přetíženou
větev, byť by to byla větev hlavní a tedy nejsilnější. A právě to se
přihodilo. Nu, želel jsem a pak pilkou alespoň zarovnal zlomený pahýl. A
snad to nebude konec celého stromku broskvoně.
Tak se ukázalo, uprostřed té vší radosti a hojnosti, že ani
zahrádka není vševědoucí ani všemocná a leccos se nemusí povést zvláště,
když je zahradník nezkušený a nepředvídá možná nebezpečenství. Ale příště
budu snad chytřejší a větve včas zabezpečím podpěrami nebo lepším řezem.
Zahrádka alespoň potvrdila, že stromek stále žije a z pohromy se vzpamatuje.
Důležité jsou kořeny a ty jsou stále v pořádku. Mimochodem, pokud je zmínka
o kořenech, jistě několik kapitol věnuji tomu, co se děje pod povrchem
zahrady, v zemi. Vůbec jsem netušil, co důležitého se odehrává pod našima
nohama a jak to ovlivňuje zahradu (a nejen ji).
Smutek ze zlomené broskvoně byl veliký ale rychle jej opět
vystřídala radost z barev a plodů zahrady. Sotva jsme sklidili letošní
záplavy rudých, sladkých třešní, začaly dozrávat chuťově výtečné plody
muchovníku, bílý, červený a černý rybíz, angrešty, jahody i maliny. Sbírali
jsme košíky přesladkých švestek i hrušek a nyní ani nevíme, co se záplavou
ostružin. Dozrávají léčivé plody arónie a to ještě neskončil červenec!
Arónie se přitom běžně sklízí až v září. Čas se letos nějak posunul a vše
rychle spěchá kupředu. Zahrádka nás onehdy překvapila s informací, že se
"ztrácí čas" a to vinou člověka, důsledkem jeho pokusů někde v podzemních
bublinách došlo ke zlomení času. Čas se prý narušil a začíná se zpomalovat a
ztrácí se. Může se nám stát to, co v pohádkách o spících královstvích, kde
se čas zastavil. To ale ve spícím království ani nezaznamenali, až cizí
příchozí, princ z daleké země. Zahrádka nás tak opět překvapila, ale
rozhovor s ní na toto téma by spíše ocenil teoretický fyzik než
zahradník-amatér. Mně se naopak zdá, že čas se zrychluje a nevím co na
zahradě dřív... ale beru si ponaučení, že z přemíry očekávání a snahy získat
z přírody co nejvíce, lze zlomit nejen větev ale i čas.
„Není větší škody nad ztracený čas.“
Michelangelo Buonarroti
|
|
|