Duše zahrady (9.)        

Zlomenina v zahradě

„Svět zlomí každého,  a mnoho jich je pak silných na místech,  kde je zlomil.“ Ernest Hemingway

 

V předminulém dílu jsem se radoval z bohatě kvetoucí zahrady a těšil se na bohatou úrodu. To se plní vrchovatě ale rovněž tak se splnilo přísloví: "Nechval dne před večerem."

Úroda byla tak velká, že nám dozrávající plody zlomily broskvoň.

Obr. Zlomená broskvoň.

Naše zahrada není nikterak rozsáhlá a máme zde všeho všudy jednu meruňku a jednu broskvoň. Stromky jsou to mladé a jejich dozrálé plody se zatím vždy daly spočítat na prstech. Ne tak letos, kdy úroda obého začínala být více než bohatá. Ale z mé nezkušenosti jsem neohlídal, že váha dozrávajících plodů násobená deštěm a větrem může lehce zlomit přetíženou větev, byť by to byla větev hlavní a tedy nejsilnější. A právě to se přihodilo. Nu, želel jsem a pak pilkou alespoň zarovnal zlomený pahýl. A snad to nebude konec celého stromku broskvoně.

Tak se ukázalo, uprostřed té vší radosti a hojnosti, že ani zahrádka není vševědoucí ani všemocná a leccos se nemusí povést zvláště, když je zahradník nezkušený a nepředvídá možná nebezpečenství. Ale příště budu snad chytřejší a větve včas zabezpečím podpěrami nebo lepším řezem. Zahrádka alespoň potvrdila, že stromek stále žije a z pohromy se vzpamatuje. Důležité jsou kořeny a ty jsou stále v pořádku. Mimochodem, pokud je zmínka o kořenech, jistě několik kapitol věnuji tomu, co se děje pod povrchem zahrady, v zemi. Vůbec jsem netušil, co důležitého se odehrává pod našima nohama a jak to ovlivňuje zahradu (a nejen ji).

Smutek ze zlomené broskvoně byl veliký ale rychle jej opět vystřídala radost z barev a plodů zahrady. Sotva jsme sklidili letošní záplavy rudých, sladkých třešní, začaly dozrávat chuťově výtečné plody muchovníku, bílý, červený a černý rybíz, angrešty, jahody i maliny. Sbírali jsme košíky přesladkých švestek i hrušek a nyní ani nevíme, co se záplavou ostružin. Dozrávají  léčivé plody arónie a to ještě neskončil červenec! Arónie se přitom běžně sklízí až v září. Čas se letos nějak posunul a vše rychle spěchá kupředu. Zahrádka nás onehdy překvapila s informací, že se "ztrácí čas" a to vinou člověka, důsledkem jeho pokusů někde v podzemních bublinách došlo ke zlomení času. Čas se prý narušil a začíná se zpomalovat a ztrácí se. Může se nám stát to, co v pohádkách o spících královstvích, kde se čas zastavil. To ale ve spícím království ani nezaznamenali, až cizí příchozí, princ z daleké země. Zahrádka nás tak opět překvapila,  ale rozhovor s ní na toto téma by spíše ocenil teoretický fyzik než zahradník-amatér. Mně se naopak zdá, že čas se zrychluje a nevím co na zahradě dřív... ale beru si ponaučení, že z přemíry očekávání a snahy získat z přírody co nejvíce, lze zlomit nejen větev ale i čas.

Vytvořeno: 22. 7. 2018