Putujte s námi proti proudu k zapomenutým zdrojům,
seznamte se s poselstvím našich předků pro tuto dobu!
Úvahy zasahující do oblastí duchovního poznání, historie,
mytologie, náboženství, archeoastronomie i antropologie.
Nově: Proroctví, politika, současnost a budoucnost našeho světa.

Rubriky
Hlavní menu
Vyhledávání

Vyhledat text

Poslední komentáře
  • Mýty a fakta o Sinai :
    "Mýty a fakta-Potvrzuje archeologie bibli? - kde vlastně šli Izrael ... " (Nezvěstná hora Sinaj)
  • Re: foustka?:
    "Máte pravdu, díky za upozornění! Hned opravím." (Václav Havel - český Faust)
  • foustka?:
    ""Představitelem ďábla - svůdce je zde pajdavý provokatér Fous ... " (Václav Havel - český Faust)
  • Re: LXX:
    "...chtělo." (Panna nebo mladá žena?)
  • radiokarbonová analýza:
    "Ta radiokarbonová analýza často blbne. Vychází z předpokladu, že ... " (Jericho)
  • Médo-peršané:
    "Zdarec, prorocké knihy prorockou řečí vyprávějí prorocká vidění ... " (Daniel III - Daniel 7)
  • Česko

    Václav Havel v pražských slunovratových legendách



    Praha - posvátná architektura. Slunovratové linie.

    Václav Havel v pražských slunovratových legendách

     

    Ochranná místa Prahy na slunovratových liniích

    Již od dávných dob je v Praze známo  několik posvátných a ochranných míst. Tato místa, a někde i na nich postavené stavby, sloužily k ochraně a obraně před zlou mocí.

    Za centrum ochranné síly lze považovat od pradávna zřídlo posvátné zemské energie na vrchu Žiži. Stával zde i kamenný vladařský trůn.[1]
    Časem v okolí vyrostlo několik sakrálních i světských staveb vytvářejících opevněné hradiště. Český kníže Václav nechal v blízkosti posvátného vrcholku vybudovat i hlavní kostel knížectví - rotundu svatého Víta. Uložil zde ostatky sv. Víta a později zde spočinul i on sám. Pak na tomto místě vyrostla románská bazilika. Místo po staletí bylo duchovním centrem české země. Tady se vytvářelo a formovalo historické vědomí českého společenství, zde byl zdroj národního a zemského patriotismu, posilovaný posvátným zřídlem energie.

    Mimořádnou pietu a důležitost místu věnoval Karel IV. při stavbě katedrály. Z kaple nad hrobovou komorou sv. Václava vytvořil nejvýznamnější místo katedrály. Vedle kaple svatého Václava vznikla jižní předsíň (s korunní komorou v patře) na ni navazovala velká neboli zvonová věž. Velká věž se stala dominantou celé katedrály.

    Na věži katedrály je zavěšeno nyní sedm zvonů ve dvou patrech. Největší zvon v České republice, vážící odhadem asi 13 až 15 tun, se jmenuje Zikmund a pochází z roku 1549. K rozhoupání zvonu je třeba 6 zvoníků – 4 rozhoupávají zvon, 2 obsluhují srdce.[2]

     
    Obr. Chrám sv. Víta: Velká věž a Svatováclavská kaple. Dostavba hlavního průčelí v roce 1887. [2]

    Vlevo budova Starého probošství. Byla postavena v těsné blízkosti posvátného zřídla na vrchu Žiži.

    Zvony svatovítské katedrály

    Ke zvonům v katedrále svatého Víta, a zejména ke zvonu největšímu, se váže několik legend. Zvony jsou prý spojeny s osudem naší země. Pokud dojde k jejich poškození nebo pokud na ně zazvoní věrolomníci, stihne zemi trest.  

    Když umíral Karel IV., začal umíráček na věži svatovítské katedrály zvonit sám od sebe. Postupně se podle legendy přidaly i další české zvony. Když český král uslyšel ten tartas, před smrtí ještě zvolal:Hle, dítky mé, už mě volá Pán Bůh, budiž s vámi na věky![6]

    Václavovi IV. (synu Karla IV.) věštba předpověděla, že zemře před věží svatovítskou. Král proto prý poručil věž v roce 1419 raději zbořit a odjel na své sídlo na Novém hradě u Kunratic. Skolila ho mrtvice. Teprve na smrtelném loži pochopil pravý význam proroctví. "Zemřeš před věží svatovítskou" znamenalo, že jeho skon přijde dříve než bude zničena věž.[6]

    Svatovítské zvony mění své hlasy podle nálady v zemi. Když byla dobojována bitva na Bílé hoře, zvonily tak smutně, že probouzely světce pohřbené v katedrále.[6]

    Zvon Zikmund se rozeznívá jen ve významné svátky. Jedna z pověstí říká, že když srdce Zikmunda zmlkne, pukne nebo se zřítí, postihne české země neštěstí. Zvon byl odlit roku 1549. Původní srdce se v roce 1592 při vyzvánění k pohřbu Viléma z Rožmberka utrhlo, avšak nikoho nezranilo. Lidé jistě netušili, že se schyluje ke třicetileté válce v Evropě, která započne právě v zemích Koruny české.

     
    Obr. Zvon Zikmund z r. 1549. Pohled na východní stranu. [9]

    Po listopadu 1989 za prezidentování Václava Havla na Pražském hradě se uvažovalo o tom, že se zvonit přestane. Zdůvodňovalo se to obavami o peníze pro zvoníky (i když dodnes zvoní zadarmo) a také starostí, aby zvuk zvonů neobtěžoval občany bydlící v okolí.[5] To se naštěstí nezdařilo a počet dobrovolných zvoníků i zvonění se naopak zvyšoval. Po smrti Václava Havla došlo v roce 2012 i k požehnání nových zvonů, které po téměř sto letech doplnily soubor svatovítských zvonů na původní počet.

    V souvislosti s Václavem Havlem a zvony svatovítské katedrály se pojí i jedna neblahá událost. V září 1990 se nechali Václav Havel s jeho poradcem Karlem Schwarzenbergem zvěčnit při taškařici, kdy tahali za provazy zvonů ve věži katedrály sv. Víta. Lidé varovali, že přivolají neštěstí. O 7 let později zasáhla naši zemi zatím nejrozsáhlejší katastrofa 20. století. V srpnu 1997 zdevastovala povodeň Moravu, Slezsko a východní Čechy a vyžádala si 50 mrtvých.  

    Obr. Chrám sv. Víta: S Karlem Schwarzenbergem, U zvonů ve věži katedrály, září 1990. [8]

    Dne 15. června 2002 pak při vyzvánění k svátku sv. Víta puklo srdce zvonu Zikmund. V srpnu toho roku zemi postihly katastrofální stoleté povodně. Jednalo se o dosud největší změřené povodně v Čechách, zemřelo 17 lidí.
    Podle legendy seslal Václav Havel svým zvoněním na českou zemi mnohaleté neštěstí.

    Zvon Zikmund  má 470 let. Nyní se zjistilo, že jeho srdce bije špatně. Do zvonu naráží nesymetricky a tím ho zbytečně opotřebovává. Bude proto potřeba srdce největšího zvonu v zemi sejmout a prozkoumat jeho závěs.[7]

     

    Probodnuté srdce Prahy

    Stovky, možná i tisíce let před stavbou svatovítské katedrály s její věží a zvony bylo zde nad Vltavou, na vrcholku táhlého kopce, uctíváno jedno místo. Skála zde vycházela nad okolní povrch a skrze ni z hlubin země proudila posvátná energie Matky země. Jen vybraní jedinci mohli zde trávit omezený čas by rozmlouvali s bohy. Lidé se neodvažovali cokoliv zde stavět a místo znesvěcovat. Jedním z pozdějších jmen tohoto posvátného pahorku bylo Žiži - místo zření či místo zřídla energie. tával zde i vladařský stolec a posvátná studánka.

    Až do 20. století mohlo Žiži dýchat a vyzařovat posvátnou sílu vůkol. V průběhu věků zde vzniklo volné hradní nádvoří a blízko stál jen nejstarší kamenný obytný dům v Čechách, sídlo biskupa. Samo místo energie však zůstávalo nezastavěno.

    V létech 1925 až 1929 ale proběhly na hlavním nádvoří Pražského hradu rozsáhlé stavební práce. Celé nádvoří bylo srovnáno do jedné roviny a zřejmě byl useknut i vrcholek posvátného pahorku Žiži. Vše pak překryla železobetonová konstrukce s těžkou dlažbou. Přímo v místě bývalého vrcholu pahorku a posvátného středu Žiži byl vybetonován zvonovitý základ, na který byl roku 1928 postaven kvádr a na něm vztyčen obří žulový obelisk. Jednalo se o největší lidmi opracovaný a přemístěný kámen v zemi. Stavbu obelisku prosadil T. G. Masaryk přes silné protesty veřejnosti.  
    Obr. Žulový obelisk na nádvoří Pražského hradu. Byl usazen právě do míst, kde kdysi vyvěral z hlubin země posvátný proud hlubinné energie.[1]


    Posvátná síla vrchu žáru tak byla potlačena mohutnou deskou, srdce Prahy prokláto kamenným sloupem, síla a energie pro český národ přiškrcena, Praha jako práh k nebeské moudrosti a milosti uzavřena. Menhir se podařilo vztyčit rok před vysvěcením svatovítské katedrály. O rok později vypukla velká hospodářská krize, celosvětový hospodářský kolaps, jedna z příčin 2. světové války.[3]

    Dlažba hlavního hradního nádvoří spolu s obeliskem jsou zarovnány s presidentským balkónem jižního křídla Pražského hradu. Právě z tohoto balkónu promluvil 29. prosince 1989 Václav Havel po svém zvolení prezidentem Československa. 13. května 1996 nechal Václav Havel umístit na vrchol obelisku kovovou pozlacenou špici. Oficiálně měla zlatá pyramida představovat symbol obnovené demokracie. Již o rok později  (srpen 1997) zasáhla Moravu, Slezsko a východní Čechy smrtící povodeň. Česko vstoupilo do NATO a okamžitě se zapojilo do barbarského útoku na civilní cíle v Jugoslávii. Do historie naší země se černým písmem zapsalo Havlovo "humanitární bombardování".  
    Obr. Žulový monolit se zlacenou pyramidou a věž svatovítské katedrály.[4]

    Naplnila se tak další legenda či proroctví o probodnutém srdci Prahy spjatá rovněž s Václavem Havlem: Jeden z vládců České země probodnul srdce Prahy kamenným sloupem. By získal sobě moc, oslabil svou zemi. Po mnohém strádání pak přišel další vládce a vložil na sloup blýskavou korunu. By získal sobě slávu, zradil svou zemi. To rouhavé znamení ukazuje až ke hvězdám, že zde temnu otevřeli cestu. Dokud bude v srdci Prahy kamenný sloup vsazen, nebude zde osvíceného panovníka.[3] [10]

    Ochranná věž u řeky

    Pokud bychom kdysi dávno z výše uvedených míst (dnešní obelisk či věž svatovítské katedrály) upřeli zrak směrem k východu Slunce při zimním slunovratu, za řekou v dálce bychom spatřili posvátné prameny. Dnes tam stojí rotunda svatého Longina a mnohem dále i Jeruzalém (azimut 132°).[12] [13]

    Jeruzalém navštívil Václav Havel několikrát, aby se poklonil svým vládcům. My však nyní tak daleko mířit nebudeme. Mnohem blíže na této slunovratové linii, u břehu Vltavy, leží ještě jedno místo podivně spjaté s Václavem Havlem. Jde o Malostranskou mostní věž.

         
    Obr. Spojnice rotundy sv. Víta (a svatovítské věže), Malostranských mosteckých věží, rotundy sv. Kříže a rotundy sv. Longina se blíží slunovratové linii dané západem Slunce při letním slunovratu a východem Slunce při zimním slunovratu.[12]

    Věž zde stávala ještě před vybudováním Karlova mostu, ba ještě před stavbou předchozího mostu Juditina. Možná se zde kdysi dávno nacházelo jedno z posvátných míst k uctění Slunce a slunovratů. Místo zároveň bylo určeno ke střežení brodu přes řeku. V době románské (asi polovina 12. stol.) tady vyrostla strážní věž, která se později stala součástí hradeb. Ještě později byla připojena k Juditina mostu a naposled i k mostu Karlovu.

    Dnes stojí na malostranském břehu Karlova mostu věže dvě - větší a menší Malostranská mostecká věž. Nižší z obou věží se také nazývá Juditina věž, protože byla svého času součástí Juditina mostu (postaven mezi léty 1158 – 1172).[a] Je to právě ta věž, která zde stávala ještě před výstavbou Juditina mostu ke kontrole brodů přes řeku. Z obranných důvodů mívala předsunutý ochoz s cimbuřím. Až na sklonku 16. století byl ochoz nahrazen vysokou střechou.
    Věž stojí na spojnici prastarého přechodu Vltavy a cesty směřující na Pražský hrad. Nachází se v JV cípu nejstaršího jádra malostranské sídelní aglomerace. V bezprostřední blízkosti věže se již na konci 12. století nacházela významná sídla – johanitská komenda a biskupský dvůr. Ve 13. století zde vyrostl i kupecký dvůr patřící králi.[15]
         
    Obr. Malostranské mostecké věže. Vlevo starší věž Juditina.[14]

    Věž patřila a stále patří  k nejvýznamnějším stavbám na pražském levém břehu Vltavy. Přesto, jakoby žila skryta, zastíněna jinými pražskými památkami. Možná to má svůj důvod. Podle tradice sloužila a doposud slouží k fyzické ale i magické ochraně levobřežní části dnešní Prahy, k odrazování nepřátel.

    Odjakživa zde bylo místo chránící přístup od řeky směrem k posvátnému vrchu Žiži a později i ke kostelům a sídlu panovníka. Bylo považováno za magické a mnozí nepřátelé se mu raději vyhnuli. Věž a její okolí mělo odrazovat zlé síly a bránit jim od řeky ke vstupu. Dodnes lze na východní stěně věže spatřit ochranný symbol, který je nesprávně spojován s čerty či ďáblem. Měl odpuzovat zlé síly.

    Hlava se dochovala na východní stěně obrácené k mostu. Zde je zajímavé porovnat umístění výzdoby s mnohem proslulejší, i když mladší mostní věží na druhé straně Karlova mostu. Staroměstská věž svou impozantní výzdobou východní stěny vítá ty, kdo vstupují na Karlův most. Naopak Juditina věž nese na východní stěně výzdobu spíše skrytou. Jejím cílem není vítání těch, kdo vstupují na most, ale naopak ochrana před těmi, kteří z nečistých důvodů vcházejí z mostu směrem k Pražskému hradu.

     
    Obr. Malá malostranská mostecká věž (tzv. Juditina věž): Detail zbytku nápisové kartuše mezi okny třetího patra východní fasády.[15]

    Na fasádě se dochovaly zbytky sgrafitové zdobné omítky (pravděpodobně z doby rozsáhlých úprav dokončených v roce 1591). Rohatá hlava bývá často nesprávně označována jako bafomet.[b]

    "Nová Václavská legenda"

    23. prosince 2011 byla slavnostně převážena rakev s Václavem Havlem od odsvěceného kostela sv. Anny na Starém městě (Pražská křižovatka - sídlo nadace Václava a Dagmar Havlových) na Pražský hrad.[c]

    Smuteční vůz s rakví přejel Karlův most a snažil se projet kolem Juditiny mostecké věže. Dále citujeme: Na konci Karlova mostu pod Juditinou věží se vůz vezoucí rakev nečekaně stočil. Aniž došlo k jakémukoliv doteku či kontaktu s domem, v Knihkupectví Klubu Za starou Prahu v té chvíli popadaly knihy z poliček.[16]

     
    Obr. Moment, v němž se zrodila "nová Václavská legenda" při pohřbu prezidenta Václava Havla. Foto Jan Bečka, 23. 11. 2011. [16]

    Připomeňme, že Václav Havel byl čestným členem Klubu. Uctívači kultu Václava Havla tuto nehodu pochopili jako dobré znamení a v Klubu si pověsili na nejčestnější místo Václavův obrázek. Ti, kteří znají ochrannou sílu strážné věže, ale vědí své. Síla, která smýkla pohřebním vozem i interiérem knihkupectví před Malostranskou mosteckou věží, musela být zcela mimořádná.

     

    Pokračování příště.


    [a] Věž vznikla před příchodem Judity do Prahy, takže současný název je zavádějící.
    [b] Na východní fasádě jsou po obou stranách jižního okna 3. patra dochovány fragmenty dvou obdélných kartuší. Severnější z kartuší obsahuje dosud část textu. V dochované části obdélného nápisového pole kartuše je osm řádků textu, z něhož zbyly pouze fragmenty počátečních slov na řádcích. Uvádíme zd ejejich přepis. Obsah jednotlivých řádků je oddělen lomítkem. V závorce jsou uvedeny možné doplňky necelých slov.[15]
    S.P.(.Q.R.)/TVRRI/ NONA.../ DOMES / STATE .../ ORNAMENT (O nebo U)/ (RE)NOVARI.C.ANNO.../ M.AUGUSTI
    [c] Žádný církevní obřad "odsvěcení kostela" neexistuje. Kostel nelze odsvětit, pouze znesvětit. Každý kostel zůstává navždy posvátným prostorem. Pojem „odsvěcení“ či „odsvěcený kostel“ je bezobsažný. Pojmu používá při své propagaci Pražská křižovatka, Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97.

    [1] Česká kotlina. Mýty a skutečnost [online]. 2013 [cit. 2019-12-18]. Dostupné z: http://myty.cz/view.php?cisloclanku=2013020003
    [2] Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha [online]. c2019 [citováno 18. 12. 2019]. Dostupný z WWW: <https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Katedr%C3%A1la_svat%C3%A9ho_V%C3%ADta,_V%C3%A1clava_a_Vojt%C4%9Bcha&oldid=17769831>
    [3] Kamenný sloup v srdci Prahy. Mýty a skutečnost [online]. 2013 [cit. 2019-12-18]. Dostupné z: http://myty.cz/view.php?cisloclanku=2013030002
    [4] Pražský hrad II. - Katedrála svatého Víta - Velká jižní věž (Karel Boháček). Bez cenzury [online]. [cit. 2019-12-18]. Dostupné z: http://bez-cenzury.com/clanek/prazsky-hrad-ii-katedrala-svateho-vita-velka-jizni-vez-karel-bohacek
    [5] Zvoníci. Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha [online]. Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze [cit. 2019-12-15]. Dostupné z: https://www.katedralasvatehovita.cz/cs/kulturni-zivot/zvonici
    [6] Když promluví Zikmund…největší zvon království. Miluju Prahu [online]. [cit. 2019-12-15]. Dostupné z: https://www.milujuprahu.cz/kdyz-promluvi-zikmund-nejvetsi-zvon-kralovstvi/
    [7] Srdce zvonu Zikmund ve svatovítské katedrále bije špatně, musí ho sundat. Česká televize [online]. 2019 [cit. 2019-12-15]. Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/2805725-srdce-zvonu-zikmund-ve-svatovitske-katedrale-bije-spatne-musi-ho-sundat
    [8] ČSFR / Praha / Chrám sv. Víta: S Karlem Schwarzenbergem. Knihovna Václava Havla [online]. Archiv Oldřicha Škáchy [cit. 2019-12-15]. Dostupné z: https://archive.vaclavhavel-library.org/Archive/Detail/54254

    https://www.reflex.cz/galerie/archiv-hlavni-clanky/43436/havluv-fotograf?foto=2

    [9] Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Zvon Zikmund [online]. c2019 [citováno 18. 12. 2019]. Dostupný z WWW: <https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zvon_Zikmund&oldid=17723309>
    [10] Praha v proroctvích. Mýty a skutečnost [online]. 2018 [cit. 2019-12-15]. Dostupné z: http://myty.cz/view.php?cisloclanku=2018010003
    [11] Proroctví pro rok 2019. Mýty a skutečnost [online]. 2018 [cit. 2019-12-15]. Dostupné z: http://myty.cz/view.php?cisloclanku=2018120001
    [12] Karlův most a slunovrat. Mýty a skutečnost [online]. 2019 [cit. 2019-12-15]. Dostupné z: http://myty.cz/view.php?nazevclanku=karluv-most-a-slunovrat&cisloclanku=2019120001
    [13] Románské rotundy a slunovratové linie: Praha - posvátná architektura. Kříž kostelů v Praze (II.). Mýty a skutečnost [online]. 2019 [cit. 2019-12-07]. Dostupné z: http://myty.cz/view.php?nazevclanku=romanske-rotundy-a-slunovratove-linie&cisloclanku=2019090002
    [14] Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Malostranské mostecké věže [online]. c2019 [citováno 8. 12. 2019]. Dostupný z WWW: < https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Malostransk%C3%A9_mosteck%C3%A9_v%C4%9B%C5%BEe&oldid=17658180 >
    [15] VESELÝ, Jan a Michal PATRNÝ. Románská věž na malostranském konci Karlova mostu v Praze. Průzkumy památek XV - 2/2008 [online]. [cit. 2019-12-18].
    [16] Věstník klubu za starou Prahu: ročník LVIII. Za starou Prahu [online]. 1/2018 [cit. 2019-12-08]. Dostupné z: https://docplayer.cz/104933091-Rocnik-lviii-xix-cislo-1-juditiny-vincenc-morstadt-sepiova-kresba-predloha-pro-rytinu-1836-muzeum-hl-m-prahy-issn.html


    Vytvořeno: 18. 12. 2019 


    [Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
    | Autor: Pavel Mat. | Vydáno: 18. 12. 2019 | Aktualizováno: 21. 12. 2019 | 1628 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

    Vytvořeno prostřednictvím phpRS. Copyright Pavel Matušinský     Email: pavel_m@email.cz

    Redakce neodpovídá za obsah článků ani komentářů, které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce. Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků.