Mýty a skutečnost - Konec věku (I.)

Události a znamení konce

Člověk se již mnoho a mnohokrát bál toho, že svět spěje k záhubě a v reakci na lidské zlo přijde shůry velký trest, katastrofa či konec všeho. Ale lidstvo je stále zde a žije. Znamená to, že různá varování před koncem světa byla a jsou pouhé báchorky?

V naší společnosti asi stále převládá názor, že duše neexistuje, že nad námi nestojí žádná vyšší duchovní autorita, že člověk je mírou všech věcí a vše je tedy relativní. Člověk je prý pánem světa a téměř vše má pod kontrolou, snad s výjimkou na nás nezávislých přírodních kataklyzmat. Čas je lineární a v dlouhodobém průměru se vše zlepšuje. Proč bychom se tedy měli obávat nějakého konce popisovaného v proroctvích a náboženských knihách?

Na druhé straně nelze popřít základní lidskou zkušenost, že v přírodě se vše děje v cyklech vzniku a zániku a tyto cykly podléhají jistým pravidlům. Vše živé se rodí, aby jednou zemřelo a tím umožnilo nový život. Obdobně vše nefunkční je nahrazováno fungujícím. Z historie víme, že podobné platí i pro lidská společenství, ba celé civilizace. Mnoho jich náhle zaniklo či pomalu zmizelo za oponou času, aby se zde objevily kultury jiné.

Obr. Uroboros - had požírající svůj ocas. Symbol cyklické podstaty světa, nekonečný návrat od konce k začátku, sebezničení a sebeobnova. Sarkofág faraona Tutanchamona (asi 1323 př. n. l.)[4]

Ostatně, ani s naší pyšnou, liberálně-demokratickou civilizací není evidentně vše v pořádku a situace se spíše zhoršuje. Pokud existuje nějaká jistota, pak ta, že vše v našem světě jednou skončí. A někteří vědci začínají opatrně připouštět, že duše snad opravdu existuje a že člověk možná není jedinou inteligencí. Pak může mít smysl začít se ptát, zda zánik lidských společenství přichází nahodile nebo je řízen nějakými pravidly či dokonce podřízen vyššímu řádu světa. Existují nějaké cykly s dopadem na naši civilizaci? Jaký bude osud naší společnosti, našeho světa? Existuje nějaké varování před možným koncem? Lze v posledních věcech člověka hledat nějaké ponaučení, smysl a záchranu?

Eschatologie

Nauka o posledních věcech se nazývá Eschatologie (z řeckého έσχατος eschatos, „poslední“; λόγος logos, „slovo, nauka“). Jedná se o prazvláštní disciplínu, protože žádný badatel, zabývající se problematikou eschatologie, zřejmě nezažil svou smrt či zánik lidské společnosti. Konec člověka či celého společenství se vymyká našim přímým, osobním zkušenostem a jsme logicky k těmto věcem nedůvěřiví. Ostatně, tak je to v našem světě asi moudře zařízeno, že skrytě věříme v naši věčnou existenci a jsme nedůvěřiví k řečem o konci světa.

Eschatologie se podle definice zabývá posledními otázkami člověka (smrt jednotlivce) či posledními otázkami světa (zánik lidstva).^[2] V dalším se pokusíme přednostně věnovat prostoru mezi těmito mantinely, tedy konci naší lidské kultury či moderní civilizace, aniž tím automaticky myslíme konec lidstva jako celku. Přesto budeme používat ve zkratce i pojmu konec světa.

Existuje nepřeberné množství různých mýtů, proroctví, vizí a náboženských textů, které varují před koncem světa. Pojednává se v nich o lidské duši, nesprávném životu, hříchu a zlu, soudu, trestu či milosti, zániku či znovuzrození.
Z historie ale známe mnoho případů, kdy lidé uvěřili různým varováním a žili v přesvědčení, že právě oni budou účastníky konce světa. Mnoho věřících v různých dobách očekávalo konec a dokonce jej vítali. Věřili, že starý, zkažený svět bude vystřídán boží vládou či návratem zlatého věku člověka. I naše husitství bylo poznamenáno očekáváním Boží vlády nad světem. Lidé se zbavovali majetku, káli se, dělali dobré skutky, otevřeně se postavili nepřátelům nebo se naopak oddali nevázanému hýření či násilí. Ale žádný konec světa nenastal, život běžel dál, alespoň z našeho dnešního pohledu.

Jak se tedy vyhnout omylům a falešným zvěstovatelům konce světa ale zároveň být varováni, pokud by se opravdu schylovalo k něčemu takovému?

Události a znamení konce

Moudří jistě předvídali, že zde bude docházet k omylům a mylné interpretací neutrálních přírodních dějů. Věděli, že se kdykoliv mohou objevit i síly uvádějící lidstvo v omyl, strašíc jej falešnými poplachy aby rezignovalo a nevěřilo pak již ničemu. Až by se pak přiblížilo nebezpečí opravdového konce, málokdo z lidí by byl připraven.
Proto mnohá proroctví a varování obsahují i popisy událostí a zvláštních jevů, na které by měl člověk dávat zvláštní pozor. Pokud se jednou začnou objevovat, bude to varování, upozornění, že konec může být opravdu blízko. Jde o popisy určitých událostí a určitých znamení.

Ve třech novozákonních evangeliích (Matouš, Marek, Lukáš) nalezneme pasáž, ve které Ježíš Kristus promlouvá o událostech a znamení, která budou předcházet skonání věku. Jde o tzv. Olivetskou promluvu, ve které Ježíš vysvětluje učedníkům bouřlivé události přicházejícího konce. V Matoušově evangeliu nalezneme dva klíčové pojmy k poznání skonání věku:

Bible (TIS^[3] a CEP) Matouš 24:1-4

Řecká slova πάντα ταῦτα (panta tauta) znamenají toto všechno, tedy události, které budou ukazovat na blížící se konec. Řecké σημεῖον (sēmeion) překládáme jako znamení. Zde ve významu znamení konce věku. Ježíš Kristus v Olivetské promluvě[a] seznamuje učedníky s událostmi (panta tauta) a znamením (semeion), která jednou ukáží na blížící se skonání věku.

Obr. Ježíš na Olivetské hoře promlouvá o budoucích věcech a znameních.[4]

I my se zde seznámíme s těmito událostmi a znameními konce a budeme pátrat, zda se vyskytují i v jiných náboženských textech a proroctvích a hlavně, zda již nejsme svědky jejich manifestace.

Zároveň si připomeňme slova filosofova: "Nakonec všechno dobře dopadne. A když to nedopadne dobře, tak to ještě není konec."

Pokračování - Panta Tauta - Toto všechno

Vytvořeno: 30. 12. 2018