Nevyplněná proroctví

Izajáš

Podle svého popisu spatřil Yahweho v podobě krále sedícího na trůnu. Po boku trůnu stáli šestikřídlí serafové. Úchvatně popisované Izajášovo povolání za proroka patří mezi několik málo biblických popisů setkání člověka s Bohem.

Doba napsání knihy Izajáš

Historický prorok Izajáš je autorem pouze prvních kapitol Iz 1-32 (1-39)^[a]. Další kapitoly pocházejí z pozdější doby:

I v nejstarším proto-Izajáši jsou ale pozdější vsuvky. Např. verše Iz 2:2-4 jsou pokládány za poexilní útěchu, která byla připojena k Izajášovým předpovědím. ^[4]str.90 Podobné verše nalezneme v Micheášovi. Rovněž verše 34-35 jsou připisovány deutero-Izajáši.

Mylné předpovědi

Izajáš 13 - Zkáza Babylónu

CEP^[1]  Izajáš

Izajáš ve verších Iz 13:1-22 prorokuje zkázu Babylónu nájezdem Médů. Prorok se však zmýlil. Verše patří do části knihy označované jako proto-Izajáš, napsané zřejmě prorokem Izajášem zhruba mezi léty 740 až 700 př.n.l.^[4]. V té době byla médská říše zhruba uprostřed svého trvání (8. až 6. stol.př.n.l.).^[3] Izajáš při své předpovědi asi nepředpokládal, že Médové budou přemoženi Peršany a Babylón nikdy nedobudou.^[2]

Asi v roce 553 př.n.l. vojska perského vládce Kýra II. (Churuš, angl. Cyrus) porazila médskou armádu a zajala krále Astyaga. Médská říše se dostala do područí perské dynastie Achaimenovců a její území se stalo součástí perské říše. Byli to Peršané, kteří pak v roce 539 př.n.l. obsadili Babylón.^[3] Prorok se mýlil, stejně jako po něm další z biblických proroků, Jeremjáš. Médové na Babylón nezaútočili a město jimi nebylo nikdy vypleněno.Ve svých vizích proroci neodhadli, že perský král Kýros zvítězí nad Médy a začne vládnout Babylónu bez jakéhokoliv krveprolití. Perský vládce Kýros v roce 539 př.n.l. dobyl Babylón, jeho nábožensky a jazykově tolerantní politika však nevedla k drancování města. Židům v babylónském exilu povolil návrat do jejich vlasti.

Izajáš 19 - Společenství Egypta, Asýrie a Izraele

Vyberme další proroctví, které bylo alespoň přibližně časově určeno. Izajáš ve verších Iz 19:1-25 prorokuje, že Egypt bude stíhán nepřízní, jeho moc bude nakonec zlomena a životodárný Nil vyschne. Vše se má stát podle veršů ještě v období vlády sóanských velmožů (Iz 19:11-13). Yahweh však Egyptu přinese spásu. Izrael, Egypt a Asýrie vytvoří trojici a společně budou Yahweho uctívat:

Verše patří do části proto-Izajáš. Soán (Zoan, Tanis), kde sídlili faraóni i jejich rádcové, přestalo být hlavním městem v 7. stol.př.n.l. To by tedy měla být hranice časového rámce dějů popisovaných v proroctví.^[2] 
Proroctví se nenaplnilo. Mezi Egyptem a Asýrií vládly spory a války. K harmonickému soužití Egypta, Asýrie a Izraele se společným uctíváním Yahweho nedošlo. Egypťané i Asyřané si ponechali každý své bohy. Egypt byl na čas obsazen asyrskými vojsky Assarhaddona (Esarhaddon, vládl 681-669 př.n.l.). Následovník Aššurbanipal v roce 665 př.n.l. však Egypt opět ztratil. Asýrie postupně ztrácela moc a v roce 609 př.n.l. byly zbytky jejího vojska přemoženy Babylóňany.

Další mylné předpovědi v prorocké knize Izajáš jsou uváděny na stránkách věnovaných falešným proroctvím.^{[6] [7]}

Proroctví ex-eventu

Kniha Izajáš obsahuje jedno z nejznámějších biblických proroctví. Prorok měl v 8. stol.př.n.l. předpovědět události, které se za mnoho desítek let skutečně udály. Izajáš prorokoval, že po zničení jeruzalémského chrámu a vyhnání Izraelitů do exilu přijde cizí král Kýros, shromáždí rozptýlený národ a zajistí obnovu Chrámu:

CEP  Izajáš 44:24-45:4

Perský král Kýros II. skutečně v roce 539 př.n.l. obsadil Babylon a ujal se vlády i nad Judskem. Babylonské zajetí Židů skončilo,  Kýros umožnil exulantům návrat zpět do vlasti. K obnově chrámu skutečně došlo v roce 538 př.n.l.
Kniha tvrdí, že Izajáš měl svá vidění za dnů několika judských králů. Ti  vládli v období 783 až 686 př.n.l.

CEP  Izajáš 1:1

Jak mohl Izajáš vědět, co se stane o nějakých 200 let později? Pro věřící to může být důkaz božího slova, jen Bůh přece zná budoucnost. Existuje však i přirozenější odpověď.
Odborníci kladou vznik textu až do období po roce 538 př.n.l. Izajáš "předpovídá" události, které byly v době sepsání proroctví již známou historií. Jedná se o proroctví ex-eventu, tedy po událostech, které jsou předpovídány.
Badatelé se dnes již shodují v tom, že proroctví není dílem Izajáše. Bylo sepsáno až mnoho let po jeho smrti a známému proroku pak připsáno. Verše 40 až 66 vznikly v době babylonského exilu či později.^[11]

Stará židovská literatura je charakteristická tím, že její autorství bylo připisováno dávným legendárním postavám. Taková literatura je nazývána jako pseudoepigrafická z řeckého výrazu znamenajícího "falešné spisy". Tehdejší díla byla připisována Adamovi, Henochovi, Abrahámovi, Jákobovým dvanácti synům, Mojžíšovi, Šalomounovi, Ezrovi či Ezekielovi.^[12] Ne všechny pseudoepigrafy však vznikaly jako antedatované padělky. V některých případech zřejmě texty kolovaly jako anonymní a mýtickým či historickým postavám byly připsány až později. Odborníci tyto texty mohou dnes rozeznat např. podle anachronizmů v jazyce, prozrazujících pozdější dobu vzniku.

Proč pisatelé veršů 40-66 připsali autorství Izajášovi, postavě žijící podle tradice v Jeruzalémě osmého století? Zřejmě ve snaze dát svému dílu větší důvěryhodnosti. Lidé věřili, že zlatý ideální věk již byl kdysi dávno. Pradávné postavy měly ideální lidské vlastnosti a jejich dílo tedy muselo být vrcholem lidského poznání. 

Trpící služebník a neznámý autor

Kdo tedy napsal verše Izajáše 40-66?  Kdo napsal deutero-Izajáše resp. trito-Izajáše? Text představuje jednu z nejvznešenějších poetických textů Bible. Zůstane geniální autor navždy v anonymitě?

Podle Nehemijáše Rabbana sepsal verše 40-66 jediný autor. A zanechal v textu i své jméno.^[13] Rozdíly ve stylu a terminologii veršů 40-55 a 56-66 jsou zapříčiněny nikoliv různými autory ale změnou v rozpoložení jednoho jediného tvůrce díla.
Kapitoly 55-66 jsou mnohem divočejší a horlivější než předchozí 40-55. To může zrcadlit autorovu snahu zesílit svůj apel, protože jeho předchozí kázání bylo neúspěšné.

Opakujícím tématem Iz 40-66 je boží služebník či služebníci. Kapitoly 40-55 píší o konkrétním služebníkovi. Je bohem ustanoveným učitelem a soudcem národů. Byl vybrán již při svém zrození, pověřen záchranou Izraele a učením národů. Úsilí božího sluhy je však marné pro jeho mírnost a nepřitažlivost. Je zlořečen, trpí, je odsouzen a umírá. Kdo je oním služebníkem?
V některých verších je služebník personifikací všeho izraelského lidu (Iz 41:8-9, 43:10, 44:1-2, 21, 45:4, 48:20, 49:3).  Jinde však vystupuje spíše jako individuální postava. Křesťané v něm dokonce anachronicky vidí Ježíše (k tématu se vrátíme samostatným článkem). Badatelé v postavě božího služebníka vidí mnoho dalších kandidátů - Mojžíše, exilového krále Jójakíma či jeho vnuka Zerubábela, judského guvernéra po návratu Židů z Babylónu. Podle N.Rabbana je však oním trpícím služebníkem sám autor deutero-Izajáše. Vyvozuje to zvláště z veršů Iz 49:1-6. A jak se tedy autor deutero-Izajáše jmenoval?

CEP  Izajáš 42:18-19

CEP zmiňuje nejasně někoho, za koho bylo zaplaceno. BKR však překládá jinak:

BKR Izajáš 42:18-19

V hebrejském slově meshullam panuje v překladech nejasnost. Podle N.Rabbana je však toto slovo jménem autora deutero-Izajáše.

Mešulán - Dokonalý

Výraz meshullam je tradičně překládán přívlastkem dokonalý či zaslíbený. Meshullam však na 24 místech Hebrejské Bible znamená osobní jméno. A s tímto jménem se setkáváme i na židovských dokumentech pocházejících z perského období. Jmenoval se tak i autor deutero-Izajáše? Znamená to, že i další biblické odkazy na Dokonalého označují tohoto autora? Znamenalo by to, že kdysi žil někdo jménem Meshullam - Dokonalý, vynikající básník, znalec starší literatury, člověk považující se za bohem vyvoleného s životem spjatým s osudem národa. 
V Bibli lze nalézt zmínku (1 Kr3:19) o Mešulánovi - , synovi Zerubábela, potomku Davida.^[14] Otec Zerubábel byl podle knih Ezra, Hagaj a Zechariáš královským uchazečem, který měl obnovit království.
Proč však nalézáme text o Mešulánovi v knize Izajáše?  Zmínky o Mešulánovi  zde mohou být proroctvími, podobně jako "proroctví" o králi Kýrovi. Mešulán psal proroctví o sobě z ryze praktických důvodů - aby podpořit svůj úřad, své domnělé či skutečné pověření od boha.
Zatím stále nevíme, zda autorem deutero-Izajáše byl právě Mešulán, syn Zerubábela. Nevíme, zda Mešulán psal skutečně sám o sobě a text vydával za proroctví Izajáše. Možná to bylo jinak. Izajáš není příliš časté biblické jméno, nese jej asi sedm postav. Jednou z nich byl i poexilní  příslušník Davidova rodu, vnuk našeho Mešulána (1 Kr 3:21). Možná došlo jen k omylu.  Verše 40-66 mohly být napsány poexilním Izajášem, vnukem Mešulána. Ten "proroctvím" podpořil kredit svého děda Mešulána. Dílo poexilního Izajáše, vnuka Mešulána, pak bylo omylem přiřazeno k textům legendárního proroka Izajáše.^[11] 
 

Vytvořeno: 28.12.2006