Mýty a skutečnost - Armageddon V.

Hospodářská apokalypsa - finanční krize

V závěrečné knize křesťanské Bible zvané Zjevení Janovo jsou popisovány události posledních dní našeho věku. Kromě přírodních katastrof a poslední válečné bitvy u Armageddonu jsou popisovány i události hospodářské či sociální povahy. Vlády nad obchodem se mají ujmout apokalyptické bestie. Kdo nebo co to je? Naplňuje se v našich časech předpověď konce věku i v oblasti hospodářské? Začíná celosvětová hospodářská a finanční bitva?

Zjevení Janovo a Armagedon

Ve Zjevení Janově můžeme nalézt proroctví o konci věku a začátku nového. Ve třinácté kapitole je popisována zničující nadvláda dvou šelem. První bestie má sedm hlav a deset rohů s královskými korunami. Od draka (ďábla) obdrží veškerou moc nad lidmi, kteří budou bestii obdivovat a sloužit jí. Desetirohé bestii pomáhá druhá šelma, vypadající jako beránek ale mluvící jako drak. Druhá šelma bude vykonávat moc prvé šelmy a působit, aby všichni lidé museli mít znamení, jméno nebo číslo šelmy, jinak nebudou moci kupovat ani prodávat (Zj 13:17):

Nenastala právě nyní, poprvé v našich dějinách, taková situace? Probíhá postupné rušení anonymních plateb v hotovosti a zavádění povinného elektronického bankovnictví s nutností jakoukoliv transakci potvrdit svou jednoznačnou identifikací. Ujímá se vlády nad obchodem apokalyptická bestie? Bude všechny nutit, aby přijali její znamení moci - čipy či jiné elektronické identifikátory umožňující totální kontrolu člověka?^[f]

Apokalyptickou bestií by pak byly nadnárodní mocenské struktury budující globální říši  označovanou dnes nejčastěji jako Nový světový řád - The New World Order (NWO). Jejich ideologií, napohled líbivou a lákavou, je neoliberalismus, globalismus, vše pod maskou tzv. boje za lidská práva. Viz Hospodářská apokalypsa - Bestie a její vláda nad obchodem.^[4]

Pokud skutečně žijeme v období přechodu, o kterém se píše i v závěrečném biblickém textu zvaném Zjevení Janovo či Apokalypsa, pak lze očekávat nejen přírodní pohromy, konfrontace mezi lidmi včetně válečných bojů ale také omezení svobody obchodu, snahu o totalitní kontrolu člověka, války hospodářské a možná i největší hospodářskou a finanční krizi v našich dějinách. Nastává Armagedon i na poli hospodářském a finančním? Chystá se něco takového? Žijeme v době ekonomiky smrti? S vysokou pravděpodobností ano. Vše je založeno na penězích a všichni jsou zadlužováni - jednotlivci, rodiny, města i státy. Postupně začínají vše ekonomicky ovládat mocenské skupiny mimo dosah demokratických institucí. Peníze jsou používány k nákupu politické kontroly. Hrstka elit získává astronomické finanční prostředky pouhými finančními transakcemi. Dobývají ekonomickou rentu - z těchto příjmů neplyne společnosti žádný skutečný nárůst produkce. Získané bohatství miliardářů je formou parasitismu založeném na vykořisťování a nikoliv na výrobě skutečných věcí.^[j] Zisky jsou důsledkem vytunelování příjmů z výroby převedených do obsluhy dluhu. Ekonomiky začínají být silně disfunkční, slouží jen malé skupině lidí a všichni ostatní jsou vykořisťováni, stávají se z nich otroci apokalyptické bestie, která svět ovládá ekonomikou smrti. Mocenské skupiny stále častěji používají k oslabování států ekonomické sankce - hospodářská válka začíná postihovat celý svět.

Hospodářská válka, ekonomické sankce

Ve světě se na úrovni států a jejich hospodářské politiky vyprofilovaly dva tábory. Na jedné straně stojí euroatlantické státy, jejichž elity se považují za vrchol civilizace. Na druhé straně jsou zde státy považované první skupinou za nedemokratické, rozvojové a zaostalé.

V čele prvé skupiny stojí Spojené státy americké s Izraelem v pozadí. Evropské státy jim více či méně slouží stejně jako Kanada, Austrálie, Saudská Arábie či Japonsko. Druhou skupinu zemí reprezentuje zejména Ruská federace a Čína, patří zde Írán, Brazílie či Indie. Prvá skupina se cítí být obdařena výsadou vládnout světu, druhá skupina se snaží žít po svém.

Euroatlantické (západní) demokracie v čele s USA se považují za vrchol lidství. Hlavním prvkem zejména americké ideologie je víra ve vlastní výjimečnost, globalismus a neoliberalismus. Euroatlantický blok se snaží udržet svou nadvládu nad ostatními nejen ozbrojenými intervencemi a podporou barevných revolucí ale rovněž užíváním hospodářských zbraní, zejména ekonomických sankcí. USA s oblibou prosazuje uvalování hospodářských sankcí na jiné státy za účelem dosažení změn v jejich zahraničněpolitickém chování tak, aby lépe vyhovovalo americkým národním zájmům. Ekonomické sankce se staly významným nástrojem americké diplomacie využívaným k formování mezinárodního prostředí. Od druhé světové války do roku 2003 uvalily USA ekonomické sankce ze zahraničněpolitických důvodů celkem sto čtyřikrát, a intenzitu sankcí stále zvyšují. Více než polovina sankcí použitých ve 20. a 21. století byla uvalena jen za posledních několik let.[6] Hospodářské sankce západních zemí vůči Iránu či Kubě snad budou zmírněny či zrušeny. Naopak byly vyhlášeny sankce nové vůči Ruské federaci, které téměř přecházejí do otevřené hospodářské války.

Národní bezpečnostní strategie USA z února 2015.[16] Globální vůdcovství Ameriky zůstane nepostradatelné a USA budou vládnout světu i silou.[b] Hned v úvodu se uvádí, že USA bude i nadále určovat tempo globální ekonomiky. Cílené ekonomické sankce zůstanou efektivním nástrojem boje proti všem nezodpovědným činitelům.

USA a evropské země v čele s EU vyhlásily Rusku hospodářské sankce pod záminkou připojení Krymu k Ruské federaci.^[a] Tlak donutil Rusko rozvinout výrobu jako náhradu dovozu, což paradoxně posílilo zemi. Hospodářské sankce však začínají postihovat ty, které je vyhlásily, zejména některé evropské země. Novodobé sankce vůči Sýrii silně postihly obyvatele této země zejména za situace, kdy je stát napadán islamisty celého světa. EU uvalila na začátku války v Sýrii na tuto bránící se zemi silné ekonomické sankce včetně zablokování bankovního styku. (džihádisté naproti tomu získávají finance a podporu i ze států patřících do NATO). I tyto sankce se však obrátily vůči Evropě, která je dnes zaplavována vlnami syrských uprchlíků. EU nyní nabízí miliardy Eur Turecku, které napomáhalo vzniku syrské krize, místo aby zrušilo hospodářské sankce vůči Sýrii a usnadnilo Syřanům život. Situace již zašla do tak absurdních rozměrů, že vláda České republiky navrhuje v EU zpřísnění hospodářských sankcí vůči Rusku, které se opovážilo soudit členku ukrajinské nacistické organizace za zabití ruských novinářů.^[c]

Uvalení hospodářských sankcí je oblíbenou metodou euroatlantického světa, jak trestat nezávislé, neposlušné země odmítající jejich systém hodnot. Desítky let tak USA prováděly hospodářskou blokádu Kuby. Mnoho let byly ekonomické sankce uvaleny na Irán a dodnes drtí Sýrii. Přitom vláda USA ve spojitosti s Kubou přiznaly, že sankce jsou neúčinné. Sankcemi trpí zejména nejchudší obyvatelé sankcionovaných zemí a pravým důvodem je tedy snaha destabilizovat země a dohnat jejich obyvatele až ke vzpouře a svržení vlád. Jenže v praxi vedou sankce často naopak k semknutí obyvatel. Přesto je tento trest dopadající na nejchudší obyvatele stále oblíbeným nástrojem hegemonů usilujících o udržení vlády nad světem.

Americký prezident poprvé po 90 letech navštívil Kubu (03/2016). Podle slov Obamy jde o symbol ukončení studené války mezi oběma zeměmi. Obama chtěl před kamerami poplácat Castra po zádech, ten mu však zadržel ruku.[5] Mnoho Kubánců asi nezapomene na to, že USA prosadily hospodářskou, finanční a obchodní blokádu Kuby, trvající již přes půl století. Kubánský lid je trestán za to, že svrhnul vládu proamerického diktátora, generála Batisty. Hospodářská válka vůči Kubě svůj účel (svržení kubánské vlády) nesplnila.

Kromě sankcí jsou důležitou součástí hybridních válek také útoky na hospodářské rozpočty cílových států snižováním výše příjmů. Příkladem je uměle vyvolaný globální propad energií, zejména cen ropy, mířený původně zejména na Rusko. Ukazuje se však, že i tato zbraň je dvojsečná a začíná postihovat i USA a jejich spojence, zejména Saudskou Arábii.  

Ekonomické sankce západních zemí vůči ostatním vedou k otevřené hospodářské válce a snaze vytvořit alternativní mezinárodní hospodářské organizace.

Alternativní hospodářské organizace

Ve 20. století vznikla řada mezinárodních finančních a hospodářských organizací a uskupení, které měly pomáhat všem zemím, zejména těm rozvojovým. Nyní se zcela zřetelně ukazuje, že tyto organizace neplní deklarované cíle a mnoha zemím naopak škodí. Mezinárodní finanční organizace nejsou zdaleka nezávislými institucemi a umožňují euroatlantickým a globalistickým silám ovlivňovat či silně poškozovat kterýkoliv stát ekonomickými zbraněmi. Hovoří se o sevření ekonomikou smrti.

Jmenujme například Mezinárodní měnový fond (MMF) a Světovou banku.

Jak dnes funguje pomoc MMF? Měnový fond sdělí zadluženému státu, že zachová jeho rating tím, že mu půjčí peníze, kterými zaplatí svým věřitelům. Půjčka však jen nahradí zadlužení země u bank zadlužením u MMF. Aby mohla splácet MMF, musí daná země akceptovat úsporná opatření a souhlasit s odprodejem národních aktiv soukromým investorům. Úsporný program znamená snižování penzí, sociálních služeb, zaměstnanosti a mezd. Rozpočtové úspory jsou použity ke splácení dluhů MMF. Privatizace znamená rozprodej ropné, surovinové a veřejné infrastruktury, aby se zaplatilo MMF. Země je zároveň nucena podporovat politiku USA.^{[2] [3]}

Pokud některá země neplní přání auro-atlantického bloku, může být ekonomicky ničena prostřednictvím mezinárodních hospodářských organizací, vyloučena z mezinárodního finančního systému (SWIFT) či podrobena hospodářské a finanční blokádě.

V rámci sebeobrany mnoha zemí proto v poslední době vznikají alternativní organizace a projekty, mající za cíl omezit monopol výše uvedených seskupení ovládaných euroatlantickými elitami. Jejich cílem je skutečná pomoc rozvojovým zemím a omezení závislosti na euroatlantické hospodářské skupině.

Patří k nim Nová rozvojová banka (NDB) zemí BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jihoafrická republika), Asijská banka infrastrukturních investic (AIIB), Euroasijská hospodářská unie (EEU)  nebo Šanghajská organizace pro spolupráci (SCO). Do SCO patří Čína, Rusko, Indie a další asijské země - dochází tak k hospodářskému sjednocování Euroasie.[7] SCO a EEU se chystají podepsat dohodu o obchodu a spolupráci. Bude to konkurence nebo alternativa k západnímu ekonomickému systému?

[8] Brazílie 2014 - setkání představitelů zemí BRICS.

Vznikají investiční a hospodářské projekty, např. ekonomický pás Hedvábné stezky, Mořská hedvábná cesta 21. století atd. Čína se chystá do těchto projektů investovat 150 miliard dolarů.

Rusko s Čínou připravují alternativní systém mezibankovních transakcí, který se stane analogem mezinárodního systému bankovních transakcí SWIFT. Snaží se tak snížit svou závislost na systému, který ztratil svou nezávislost a je západem používán k prosazování politických cílů.

Staré hospodářské nadnárodní instituce prosazují svou politiku zejména prostřednictvím existence monopolního platidla - dolaru. Šancí mnoha zemí je tedy prosadit své vlastní měny a oprostit se od závislosti na dolaru. I proto se silným konkurentem Mezinárodního měnového fondu stává nedolarová investiční banka AIIB. A proto mnohé státy usilovně shromažďují zásoby zlata, aby jím mohly podložit svou měnu a zajistit její stabilitu v případě, kdy petrodolar zkolabuje, nebo se stanou cílem různých hospodářských sankcí.

Shromažďování zlata

Zlato působí při ekonomických krizích jako stabilizační prvek. Jeho zásoby v centrálních státních bankách mohou pomoci místní měny uchránit od útoků spekulantů, hospodářských sankcí i závislosti na petrodolaru. Zlato zůstávalo po staletí prvotřídním měnovým prostředkem k uchování hodnot. Neoliberalističtí ekonomové se však funkci zlata ve finančním světě snažili postupně eliminovat. Zástupci naší ČNB šli příkladem a v letech 1997-98 zbavili republiku rezervního měnového zlata. Za zlato nakoupili obligace EU či německé dluhopisy. Dnes jsou naše zásoby zlata minimální, přišli jsme o miliardy korun a důležitý stabilizační prvek.^[g]

Zničit peněžní funkci zlata ve finančním světě se však  nepodařilo. Podíl zlata v měnových rezervách jednotlivých zemí se opět stává důležitým stabilizačním faktorem. Svoje zlaté rezervy si opět vytváří Mezinárodní měnový fond, řada evropských zemí i OPEC. Nejvíce zlata nyní nakupuje Čína a Rusko.

Vzniká asijský zlatý trojúhelník Čína - Rusko - Írán. Tyto země budují infrastrukturu pro intenzivnější těžbu zlata, jímž má být podložena měna euroasijských států. Hyperinflačním předlužením nafouklý dolarový systém bude čelit alternativě orientované na spolupráci rovných. Ruská federace pravděpodobně usiluje o nový finanční systém, podložený zlatem. Byl by nezávislý na USA a petrodolaru, chráněný před spekulacemi euroatlantických finančních institucí. Platby za energie a další zboží by se prováděly v místních měnách a zlatém rublu.

Symbol ruského rublu před bankou Rossija v Moskvě (1. banka používající výhradně rubl) 30.3.2014. Zlatý znak rublu je symbolem Centrální ruské banky.[12]

Dříve se o něco podobného pokoušela Libye. Plánovala prodej své ropy i obchodování s africkým nerostným bohatstvím za zlatem podloženou měnu - Africký Dinár. Shromažďovala zlato a začala budovat Africkou investiční banku, Africký měnový fond a Africkou centrální banku. Snahu skoncovat se závislostí na MMF a dolaru zaplatila Libye svým zničením. Euroatlantická letadla ji vybombardovala a USA si odvezly veškeré libyjské zlato (144 tun) do trezorů federálního rezervního systému (FED). Nebyl to poslední případ loupeže státního zlata. Z Ukrajiny již za několik dní po majdanském převratu prý USA odvezly 42 tun zlata.

V trezorech FEDu má uloženo své zlato mnoho zemí světa i dobrovolně. V poslední době se však některé státy snaží získat své zlato zpět. Snahy o odvoz zlata se zintenzívnily v roce 2014, kdy bylo z FEDu vráceno 240 tun zlata. Žádostí o repatriaci zlata je však mnohem více, Washington se tomu však brání. Např. Němci vlastní druhé největší rezervy zlata na světě a z nich je většina (údajně 1447 tun) uložena v USA. Ty však před časem odmítly vydat převážnou část německých zlatých zásob zpět. Zatím bylo odsouhlaseno k vydání jen deset procent cenného kovu a to až v průběhu několika let. Objevují se hlasy, že americký FED německé zlato momentálně nemá a nemůže je tedy vrátit, možná je i snaha americké vlády držet si tak Německo v těsnějším objetí.

Mnoho zemí tedy usilovně kupuje či těží zlato a hromadí zlaté rezervy. Jiné země se alespoň snaží získat své zlato zpět z USA. Může to znamenat jediné - tušení blížícího se pádu petrodolaru.

Konec petrodolaru

Dříve byly měny, včetně dolaru, vázány na zlaté rezervy. Vazba dolaru na zlato byla přetržena v roce 1971. Dolar byl místo zlata svázán s nákupem ropy - vznikl koncept petrodolaru. Celý dnešní ekonomický svět zatím stále funguje na principu petrodolaru. Většina zemí musí v mezinárodním obchodě platit pouze dolarem a skrze pravidla MMF tvořit v dolarech i své státní rezervy. Dolarové obchody jsou povinné zejména u klíčových komodit, které jsou vstupními komponentami veškeré výroby - ropa, plyn, rudy. Pravidlo MMF o povinné tvorbě dolarových rezerv je klíčovou podmínkou pro to, aby země mohly mezinárodně obchodovat, tedy aby byla jejich domácí měna mezinárodně směnitelná. Mezinárodní bankovní smlouvy, kterými se musí řídit centrální banky, vládám téměř zakazují do měnové politiky svých vlastních centrálních bank jakkoliv zasahovat. Je otázkou, komu vlastně tyto státní centrální banky slouží.  U nás tak například ČNB oslabuje mezinárodní kurz koruny, snižuje tak kupní sílu obyvatel a hodnotu našich úspor.

Pozice amerického dolaru, povinné základní měny pro globální obchody s energiemi, poskytuje USA řadu nespravedlivých výhod. Existence petrodolarů je jedním z pilířů americké ekonomické moci, protože vytváří významnou vnější poptávku po americké měně. Petrodolarový cyklus umožňuje USA stále zvyšovat saldo zahraničního obchodu – poptávka po americké měně ze strany zemí kupujících ropu znamená pro státní pokladnu USA jen emitování (tisknutí) daného množství měny. Zatímco země platící americkými dolary do tohoto nákupu dávají své exportní zboží, Spojené státy tak činit nemusejí. Denominace ropy exkluzivně v amerických dolarech znamená pro USA značnou výhodu. Mohou dovážet značné množství zboží a služeb za pro ně relativně nízkou cenu. Princip petrodolaru umožňuje USA hromadit obrovské dluhy bez toho, aby je splácely. Mohou tak na dluh nakupovat zbraně, financovat stovky vojenských základen po celém světě, vést války a finančně podporovat barevné revoluce. Jednou z mírových cest k omezení jejich výbojů je tedy omezení funkce petrodolaru.

Rusko, Čína, Irán a další země se snaží získat větší nezávislost na euroatlantických finančních strukturách a petrodolaru. V roce 2014 došlo k přelomové "plynové" dohodě mezi Ruskem a Čínou, kdy obchodování s ropou mezi nimi bude probíhat bez dolaru. USA jim začaly vyhrožovat sankcemi. Přesto, od roku 2015, začínají mnohé země exportující ropu stahovat své „petrodolary“ ze světových trhů.

Cena ropy silně poklesla a některé země postupně přecházejí na obchodování v národních měnách. Konec petrodolaru jako světové rezervní měny se zřejmě blíží. A s tím lze očekávat i nástup dlouhodobé stagflace, tedy kombinace růstu nezaměstnanosti, pádu ekonomik a rozsáhlé inflace. Ochranou mohou být nezávislé měny podložené zlatem. Zejména Rusko a Čína zvyšují své zlaté rezervy. Jiné země se alespoň snaží, většinou neúspěšně, získat zpět své zlato ze sejfů FED. Měnová politika Číny vede k vytěsňování monopolu US dolaru. Zbavuje se svých US pokladničních poukázek, hromadí zlaté rezervy a otevírá regionální distribuční banky pro svou vlastní národní měnu. V případě "smrti" petrodolaru a na něj navázaných měn musí být rychle k dispozici nějaká konvence pro stanovení ceny a zajištění možnosti obchodování. Tisíciletou konvencí jsou drahé kovy, zejména zlato či stříbro.

Ne všichni však mají zájem na finanční stabilitě i po ztrátě monopolního postavení dolaru.

Finanční reset

Někteří zástupci globálních sil přímo volají po pádu všech měn - tzv. GCR (Global Currency Reset). Pád dolaru je již téměř nevyhnutelný. Globalisté však prý potřebují zajistit i pád ostatních lokálních měn tak, aby mohli nastolit svou vlastní celosvětovou měnu pro nový světový řád.

Jeden z nejbohatších lidí planety, David Rockefeller údajně prohlásil: “Brzy nastane globální transformace. Vše co potřebujeme je velká krize a národy uznají nový světový řád.” Neoliberalismus dovedl euroatlantický svět až na okraj ekonomické propasti. Státy začínají být ovládány jako novodobé kolonie za pomoci privatizace, deregulace, podhodnoceného kurzu měny, liberalizace obchodu, nástupu nadnárodních firem, odlivu zisků, zadlužení, výprodeje národního bohatství a ovládnutí hospodářství. Kvantitativní uvolňování je přirovnáváno k roztočení ďáblova kola tisku nekrytých peněz. Světová ekonomika dosáhla bodu obratu.[15] Čeká nás finanční krize mnohem horší, než ta z let 2008/9? Světový HDP je 73 bilionů dolarů, na trhu jsou deriváty za 710 bilionů. Celý finanční svět je založen na důvěře, slibech a očekávání. Při finanční panice se může celý finanční svět rychle zhroutit. Velký finanční otřes by znamenal proměnu celého "civilizovaného" světa. Postiženi by byli lidé i státy. Jediný, kdo by mohl na hospodářském armagedonu vydělat jsou globalistické skupiny, které doufají v rychlé ovládnutí světa.

[22] David Rockefeller (*1915), jeden ze zakladatelů Trilaterální komise a skupiny Bilderberg, člen Římského klubu.

Ekonomika života

Přejme si, aby se globalisté přepočítali a nynější sevření ekonomikou smrti nenahradila prostřednictvím celosvětového hospodářského kolapsu jejich totalitní světovláda. Neoliberální ekonomika smrti musí být nahrazena ekonomikou života. Vyrůstají zde možné pilíře stability - země, které se nepodvolily ideologii neoliberalismu, země které se snaží být soběstačné a spolupracovat vzájemně na principu rovnosti, vzájemného respektu a multipolárního rozložení světové moci, bez vzájemného ohrožování a zasahování do vnitřních záležitostí. Jsou to země pracovitých a vlastenecky smýšlejících lidí, kteří se snaží žít své životy v sounáležitosti se Stvořitelem a mnohotvárností přírody. Odmítají přijmout ideologie neoliberalismu, globalismu, multikulturalismu a postdemokracie.^[i] Odmítají účast v nadnárodních organizacích potlačujících obohacující různorodosti národů a ras. Odmítají globalistické plány na vytvoření jediného rasového druhu, meganárodu ovládaného globální elitou prostřednictvím jediné měny a finančního systému vynucujícího naprostou závislost na systému.

Bestie globalismu a neoliberalismu si je jistě dobře vědoma, že právě teď probíhá poslední bitva našeho věku a upíná do boje veškeré síly. Pokud zvítězí, zotročí lidstvo na zemi. Mnozí lidé však stále nic nechápou a slouží jí pro svůj blahobyt a pohodlí nevědomosti. Jiní však tuší nebezpečí a začínají vzdorovat. Odmítají podřídit své životy její kontrole a moci, nosit znamení šelmy. Rusko se postavilo černému moru Islámského státu a ukázalo tak i sílu svých zbraní a logistiky. USA a NATO si snad zatím netroufnou zaútočit na něj vojensky a rozpoutat světovou válku, která by byla tou poslední. O to více budou narůstat snahy zničit Ruskou federaci i ostatní vzdorující státy ekonomicky. Rusko, Čína, Irán a další země se snaží ekonomickému tlaku vzdorovat a stát se nezávislými na euroatlantických finančních strukturách a petrodolaru. Služba anglo-sionistické mocenské skupině přivedla většinu evropských států na okraj propasti. Evropa je zaplavována řízenými vlnami migrantů, Evropská Unie se rozpadá svou vlastní neschopností. Státy EU zvyšují stále své zadlužení, stále reálnějším je pád Eura a evropských bank. Světová moc potřebuje vládnout financemi, tedy ovládat všechny banky a zdroje na zemi. Cestou k tomuto stavu jsou zadlužení lidé a slabé, zadlužené státy. Dluh USA je již astronomický a pád petrodolaru již nebude možné zastavit.^[h] Majetkové rozdíly mezi úzkou vrstvou bohatých a většinou chudých jsou astronomické. Lidé jsou zadluženi a apokalyptické bestie začínají ovládat naše životy. 

Euroatlantická kultura ztratila duchovní sílu a dnes může nabízet jen plytký, nevázaný život bez smyslu a v rámci neomezené svobody a rovnoprávnosti třeba uctívání Molocha či Satana. Její cesta končí. Nadějí našeho světa jsou obrozené euroasijské země v čele s Ruskem. To vzdoruje apokalyptickým bestiím neoliberalismu, globalismu a pseudohumanismu návratem ke křesťanství a víře v dobro Stvořitele. I když jsou dnes tísněni na mnoha frontách, uhájí nakonec právo člověka na život zde na zemi. I v podmínkách celosvětové hospodářské apokalypsy, která právě nastává. Záleží na nás všech, na čí stranu se postavíme a kam jednou poputují naše duše.

Předchozí díl - Hospodářská apokalypsa - Bestie a její vláda nad obchodem.

Vytvořeno: 25.03.2016