Mýty a skutečnost - Antikrist (I.)

Antikrist, člověk hříchu

Pojem antikrist označuje něco či někoho, kdo se snaží působit proti Kristu nebo místo Krista.  Antikrist je nejčastěji člověkem, který oponuje dílu Ježíše Krista.^[9] 
Označení antikrist bylo zavedeno v rámci křesťanského učení a víry. Obecněji však byla tato postava známa již dříve jako někdo, kdo ve spojení se zlými silami působí skrytě proti lidstvu ve snaze svést je z cesty harmonie s božím stvořením.

Nový zákon

K textech Nového zákona je antikrist popisován jako škála postav - odpůrců Ježíše Krista a lidstva. Nesprávně bývá ztotožňován se Satanem. Slovo je původem řecké ἀντίχριστος (také ἀντιχρίστου) složené z ἀντί (proti) a Χριστός (Kristus). Antikrist je nazýván také člověkem hříchu, synem zatracení či ztracencem.

Nejstaršími novozákonními texty (asi z období 30 až 65 n.l.) jsou listy apoštola Pavla. V 2. listě Tesalonickým (2:1-4) varuje, že přijde odpadnutí člověka od víry a zjeven bude člověk hříchu, syn zatracení. Bude se povyšovat nade vše boží, dokonce se bude za Boha vydávat:

Zakladatel křesťanské církve dále varuje, že člověk hříchu je stále zadržován, ale bezbožnost již působí a nakonec se zjeví i ten bezbožník. Zlé síly ho obdaří temnou mocí a schopností klamu, bude obluzovat své okolí znameními, lživými zázraky a ponoukáním k nepravostem. Ochranou člověka je láska k pravdě:

O Antikristovi se píše v 1. a 2. listu Janově. Dílo, tradicí připisované apoštolu Janovi, bylo sepsáno mezi léty 80 až 130 n. l. Antikrist je zmiňován v následujících verších:
 

Apoštol Jan rozeznává jednoho Antikrista (v překladech často psáno s velkým "A") přicházejícího na konci dní a pak i mnoho jeho předchůdců, antikristů. Tito vystupují jako svůdcové. Popírají, že Ježíš byl Kristus (pomazaný) přišlý v lidském těle a zapírají Otce a Syna. Píše se zde také o duchu Antikrista, který je již na světě (psáno v 1. stol.).
Příchod Antikrista předchází povstání mnoha antikristů. Řada antikristů má připravovat cestu pro příchod velkého Antikrista.

V knize Zjevení Janovo, posledním textu Nového zákona, čteme varování. Jan popisuje řadu událostí, které se staly a které se stanou. Prorok spatřil šelmu, která měla sedm hlav a deset rohů. Na jejích rozích [bylo] deset korun a na jejích hlavách rouhavé jméno... A byla jí dána ústa mluvící veliké věci a rouhání a byla jí dána moc působit po čtyřicet dva měsíce... Potom jsem spatřil jinou šelmu, jak vystupuje ze země: měla dva rohy jako Beránek, ale mluvila jako drak. Ta vykonává všechnu moc té první šelmy před její tváří a působí, že se země i ti, kteří na ní bydlí, budou klanět té první šelmě...

NKB  Zjevení Janovo 13:16-18

Jan ve Zjevení varuje před zbožšťování římských císařů. Do Janovy doby vládlo Římu sedm císařů. Osmým byl Domicián - ona šelma.  Viz také Apokalypsa a 666. Některé události popisované v knize Zjevení však mohou mít různé významy pro různé doby. Lidé věřili, že historie se odehrává v cyklech a události se vrací zpět. Mnozí proto v knize Zjevení čtou předpověď doby, kdy bude obnovena Říše římská - zřejmě vláda nad celou Evropou. Šelma - Antikrist se ujme vlády nad světem a pak vyvrcholí poslední boj dobra a zla. Malí antikristové již dnes mají připravit cestu ke světové nadvládě se všudypřítomnou  kontrolou všech lidí.

V Matoušově evangeliu se učedníci ptají Ježíše na konec světa. Ježíš jim odpovídá:

Apoštol Matouš píše o falešných prorocích a falešných kristech (antikristech) svádějících své posluchače a vyvolávajících války. V posledních dnech budou antikristi provádět divy a zázraky snažíc se svést i ty, kteří dosud odolávali. Pak přijde období tmy a konečně se objeví Syn člověka, aby se postavil zlu se svými vyvolenými.

Antikrist v křesťanské historii

Pojmem antikrist byl označován někdo, kdo v rámci křesťanství nesdílel stejnou náboženskou věrouku a kdo byl považován za názorového oponenta. Antikrist sloužil i jako urážka a označovali se tak vzájemně představitelé západní a východní církve i papežové mezi sebou (v obdobích schizmatu). Katolíci tak označovali protestanty s jejich učením a ti zase za Antikrista označovali katolické papežství a Řím. Některé křesťanské skupiny tvrdily, že Antikrist bude židovského původu z kmene Dan. Podle různých předpovědí se bude vydávat za židovského spasitele a nejprve v něj uvěří Židé a poté mnoho dalších lidí.[6] Někdy je za antikrista označován ten, kdo falešně prohlašuje, že zastupuje Krista nebo se neprávem staví do role spasitele. Slibuje věci, kterých může dosáhnout pouze Kristus, například  zajištění pravého míru a bezpečí ve světě.[3]

Antikrist s ďáblem - výřez z obrazu Kázání Antikrista. Luca Signorelli (1450–1523)[4]

V prvních křesťanských stoletích psali o antikristu církevní učitelé Efrem Syrský, sv. Jeroným, sv. Augustin, sv. Jan Zlatoústý, sv. Cyril i biskupové Metodius, Hippolyt, Martin Tourský a další. Později to byli např. opat Adso z Derby, kapucín Dionysius z Lutzenburgu, Friedrich Wilhelm Helle, Robert Hugh Benson či Josef Seeber. Je zajímavé, že mnohdy jsou pojednání o Antikristovi vzájemně slučitelné, i když vznikaly v různých dobách na různých místech. Ve většině spisů lze nalézt řád, souvislost a systém.^[6] Pokusme se podle křesťanských spisů určit alespoň několik základních charakteristik antikristů:^[c]

Antikrist - člověk

Antikristem nebude Satan, nýbrž člověk (sv. Hildegarda - Scivias). Bude to člověk, vybavený veškerou mocí Satana (sv. Jan Zlatoústý). Nebude vtěleným ďáblem, ale skutečným člověkem; nebude tedy současně ďábel a člověk (sv. Jan Damašský).

Antikrist a jeho malí antikristové

Antikrist bude mít své předchůdce, lžiproroky, odpadlé biskupy a církevní preláty, hlasatele falešného mesiáše. Kolem něj se shromáždí mnoho bludařů a své proticírkevní nauky budou prosazovat i dýkou... (sestra R. C. Asdentová). Římskou církev rozerve strašlivé schisma, takže všechno bude připraveno k přijetí Antikrista (sv. Hildegarda).
Tak, jako měl Ježíš své apoštoly, bude se je snažit mít i Antikrist. Tito malí antikristové budou připravovat cestu pro Antikrista, vychvalovat židovství nad jiná náboženství (Dionysius z Lutzenburgu), popírat křest i znamení kříže (sv. Augustin, sv. Jeroným). Apoštolové Antikrista budou žít v přepychu, nic jim nebude scházet. Zlata a pozemských pokladů budou mít nadbytek na rozdávání (sv. Anselm). Budou umět mluvit obratně a mnozí posluchači jim uvěří. Budou hlásat desatero přikázání, sami však žít ve smilstvu a volné lásce (Dionysius z Lutzenburgu).
Antikrist propůjčí svým přívržencům bohatství, pocty, moc a rozdělí mezi ně zdarma i pozemky (sv. Cyril Jeruzalémský). Zlatem a jiným bohatstvím přiměje mnoho křesťanů k odpadu (sv. Jeroným). Antikrist se pomocí zlata zmocní i světských vladařů, kteří jej pak uznají za svého pána (Morel).

Charisma a sebechvála

Každý, kdo Antikrista uvidí, bude k němu přitahován niternou touhou... Antikrist bude génius s velkými přirozenými dary... a nesrovnatelným řečnickým nadáním... svým vzhledem bude každému imponovat... pěknou postavou a příjemnou tváří ... svou mravoukou se však bude snažit zvrátit veškerý řád na zemi (Dionysius z Lutzenburgu). Antikrist bude... pravým mistrem přetvářky ... zvláště bude pokrytecky dávat najevo laskavost a dobrotu, aby si získal důvěru lidí (sv. Cyril Jeruzalémský). Kníže bezbožnosti... bude mistrem bludu i klamu, a převrátí svět (Bernardino z Busto).
Ve svatyni si Židé vystaví jeho obraz...(sv. Viktorin).

Svody - absolutní svoboda, sobectví, poživačnost

Cestu antikristům bude dláždit ztráta lásky člověka k božímu dílu a hledání absolutní svobody vedoucí k požitkářství, ztrátě morálky a odpovědnosti. Antikrist přijde, až míra nespravedlnosti bude naplněna a velice se rozšíří nemravnost, až si křesťané oblíbí nevěru a kacířství...(sv. Brigita). Před příchodem Antikrista oživne modlářství, věda i umění budou plně ve službách Satana a mnozí kněží budou nemravní... Antikrist se bude ve všem opičit po Kristu...(F. W. Helle - Antikrist).  Antikrist se prokáže jako velký dobrodince lidstva... bude hlásat lidem, aby si užívali světa a jeho radostí bez omezení. Zavrhne všechny zákony, mravy a religiózní instituce ve snaze přilákat k sobě svět, slíbí naprostou svobodu od všech Božích i církevních příkazů a každého nechá žít podle vlastních vášní a choutek. Před národy bude stát jako osvoboditel z jařma, jako obšťastňovatel světa a lidu. Bude se snažit udělat náboženství snadné a nezávadné. Bude tvrdit, že není třeba nižádného odříkání... úplně stačí Boha milovat. Antikrist bude hlásat volnou lásku a zničí nejposvátnější svazky rodinného života (sv. Hildegarda). Již v čase Antikristova mládí zmizí ze světa veškerá spravedlnost... téměř každý bude mít něco, čeho se potají zmocnil... svět ovládne bezbožnost, chamtivost, žádostivost a smyslnost (Lactantius Firmianus). Na jeho dvoře bude hodování, hýření a všemožných zábav bez počtu a bez smyslu (Dionysius z Lutzenburgu). Bude hlavou všech pokrytců... bude předstírat všechny ctnosti: zbožnost, čestnost, upřímnost, dobrosrdečnost a svatost... (sv. Řehoř Veliký).

Od spasení světa ke globální vládě a absolutní tyranii

Syn zatracení bude nejprve sladkými slovy lákat lidstvo, ale tam, kde nepochodí, bude hrozným a krutým tyranem ... bude se prohlašovat za spasitele světa (sv. Hildegarda). Antikrist vystoupí na Východě také jako válečník... (sestra Nativitas). 

Židé přijmou a uznají Antikrista za mesiáše (sv. Irenej, sv. Amrož, sv. Augustin, sv. Jeroným aj.). Antikrist si svou mimořádnou štědrostí a soucitem získá srdce Židů, takže jej ve všech končinách světa budou vychvalovat jako poloboha (sv. Anselm). Židé mu... nabídnou královskou korunu (sv. Metodius) ... a vstaví mu ji na hlavu... a prohlásí jej za svého dobrovolně vyvoleného krále (Malvenda)... Židé tedy budou první, kteří se přidají k Antikristovi; oni, kteří kdysi zavrhli pravého Mesiáše a neuvěřili pravdě, budou nyní věřit lži, jak o tom svědčí již Janovo evangelium:^[6]

Antikrist se usadí v jeruzalémském chrámu a bude vyžadovat uctívání. Ve svatyni si Židé vystaví jeho obraz, jehož prostřednictvím bude občas mluvit se satanem a věřícím sdělovat požadovanou odpověď (sv. Viktorin). Pak se však Antikrist rozlítí a začne je zabíjet (sv. Efrem).

Antikrist obnoví... tureckou říši (Holzhauser). Podle údajného proroctví z 15. stol. bude Antikrist uctíván také muslimy:^[6]
Až se přiblíží vzkříšení, dojde k deseti znamením. V čase, kdy to budou muslimové potřebovat, přijde Mahdí (Antikrist) a zničená místa znovu vystaví. Předtím se však musí mezi lidmi stát mnoho zlých skutků... Budou postaveny vznešené vysoké budovy... Teprve pak se zjeví Mahdi (Antikrist) a obnoví panství islámu.

Časem bude téměř celý svět patřit ke stoupencům Antikrista, kteří jej budou uctívat. Antikrist si získá početné národy... stoupenci Antikrista se po něm pojmenují stejně, jako se křesťané nazývají podle Krista (sv. Hildegarda). Všem obyvatelům země bude poté nařízeno vystavit obraz a vzývat obraz Antikrista (Zj 13-20).

Básník F. W. Helle v r. 1904 píše: Vláda nad všemi národy bude podpořena vynálezy, které usnadní takové spojení všech zemí, že již nebude ani řeči o nějakých vzdálenostech.^{[6] [8]}

Antikrist má nastoupit v době celosvětové vlády, která má kořeny v římské říši.
Jakmile padne římská říše, bude zde i Antikrist (sv. Jan Zlatoústý). Až padne železná noha (viz Daniel 2), přiblíží se čas Antikrista (Bellarmin).

V La Salettě zaznělo roku 1846 toto proroctví: Vzplane mnoho válek, až do války poslední, rozpoutané deseti králi Antikrista, kteří mají tytéž úmysly být jedinými vládci světa. Než toto nastane, bude na světě panovat jakýsi falešný mír; lidé nebudou myslet na nic jiného, než jak se bavit... Řím ztratí víru a stane se sídlem Antikrista... Církev bude upadat, svět se ocitne v chaosu... Řím zanikne, z nebe spadne oheň... propast se otevírá. Zde je král temnoty, zde je bestie se svými poddanými a prohlašuje se za spasitele světa... Viz také Poslední papež a konec světa?

Působení antikristů bylo již mnohokrát zmařeno a cesta temnotě přivřena. Křesťanské církve i mnozí vizionáři však dokládají, že k pokusům Antikrista-bezbožníka ovládnout svět dochází opakovaně. Podle některých proroctví bude antikrist podporovat poznání člověka vedoucí k jeho oslabení a zkáze. Mohlo by se jednat o vědecké výzkumy odhalující brány do jiných světů (viz Janova apokalypsa - číslo šelmy), genetické inženýrství vedoucí ke změnám genomu člověka (Poslední proroctví z Fatimy).

Velké varování před působením Antikrista pochází z Fatimy. Poslední proroctví je stále utajováno, některé úryvky však jsou zveřejněny (viz Poslední proroctví z Fatimy):

Antikrist v jiných náboženstvích

Pojem antikrist již svou stavbou je spjat s Kristem, tedy křesťanstvím. Přesto je však existence postavy podobného charakteru známá i v jiných náboženstvích. Společným znakem těchto anti-mesiášů je příchod na konci dní, klamání lidí a vydávání se za spasitele i pokus ovládnout svět. Tradice se shodují také v tom, že Antikrist  či falešný mesiáš bude nakonec poražen skutečným spasitelem, pokud si to lidé zaslouží.

Judaismus

Charakteristice antikrista se blíží např. postava známá jako Armilus. Mohl být symbolem Říma. Armilus se neobjevuje v Bibli ani Talmudu ale pouze v židovských spisech 7. až 12. století. Na konci našich dní má ovládnout celý svět a svést všechny národy kromě Izraele. Zabije Mesiáše (syna Josefova) a vyžene židovský národ do pouště. Další Mesiáš (syn Davidův) však nad Armilem zvítězí a započne mesiášský věk.^[3]

S Antikristem někdy bývá spojován termín Góg a Magóg (Ezechiel 38).

Předobrazem Antikrista měl být syrský král Antiochos IV. Epifanés (173 - 163 př. n. l.)

Islám

Islám zná postavu lháře a podvodníka jménem Dadždžal, často nazývanou Al-masín ad-dadždžal - falešný mesiáš. Muslimové věří, že falešný mesiáš bude v závěrečné bitvě u Jeruzaléma poražen Isou (Ježíšem) po jeho návratu na zemi.^[3]

Paralely k antikristům, tedy lhářům přiklánějícím se na stranu temnoty a nepřátelům lidského pokolení, lze hledat i ve starších náboženstvích. Egyptské a řecké mýty vyprávějí např. o 72 proradných pomocnících temného božstva Suteha/Tyfóna, který bojoval proti Osirisovi, nositeli civilizace, zákonů a světla.

Znaky současných antikristů

Popisy a charakteristiky antikristů  se měnily s vývojem lidské společnosti. Pokud mají mít antikristové schopnost výrazně ovlivňovat lidskou společnost, musí se jejich vlastnosti a chování s postupem doby měnit a přizpůsobovat okolnostem. Pokusme se nastínit alespoň některé znaky současných antikristů:

Evangelista Jan píše: "... povstalo mnoho antikristů ... Vyšli z nás, ale nebyli z nás. Kdyby totiž byli z nás, zůstali by s námi, ale [vyšli z] nás, aby se ukázalo, že ne všichni jsou z nás.". Tyto verše nás mohou upozorňovat na to, že nynější antikrist  vychází ze současné společnosti, z našeho běžného prostředí ale postupně se začne vydělovat, uzavírat do svého domnělého elitářství a nadřazenosti. Antikrist se snaží vypadat jako křesťan ale není jím. Navenek může vytvářet dojem, že patří do společenství křesťanů, hovořit často o křesťanské lásce a někdy se i obklopovat duchovními, ti jsou však falešní či zbloudilí a mnohdy slouží temnotě.

Jan dále varuje: "To je ten antikrist, který zapírá Otce i Syna ...". Antikristové se vyhýbají zmínkám o Bohu otci i Ježíši synovi. Snaží se zamlžovat a relativizovat téma Otce stvořitele a rozmělňovat nejen křesťanské učení ale víru v Boha obecně. Antikrist se ve skrytu povyšuje nad Krista a Boha a ponouká k tomu své okolí. Podporuje všemožně oslavu a zbožňování své osobnosti vedoucí až ke svatořečení a zbožštění.  Pomáhá mu k tomu jeho abnormální charisma. Antikrist působí zcela důvěryhodně, má dar oslovit a zcela oblouznit své posluchače, jak varuje apoštol Pavel: "... Bůh pošle [mocné] působení bludu, aby uvěřili lži...". Zbloudilí budou po antikristovi pojmenovávat stavby i veřejná prostranství.

Antikrist se snaží oslovit co nejširší okruh posluchačů a hrát úlohu spasitele, svádí však člověka do temnoty. Používá lež, polopravdy a psychologickou manipulaci. Slibuje jednoduché řešení složitých problémů. Hlásá dobro, pravdu a lásku, jde za ním však skryté zlo, lež a nenávist. Hovoří všude o míru, ovocem jeho stromu však bývá neštěstí, zmar a krveprolití.

Antikristové neznají morálku. Neumí zachovávat věrnost v manželství či trvalém svazku. Partnera, se kterým žijí, často zneužívají a podvádějí. Antikrist nedokáže dávat, umí jen brát a využívat i své nejbližší. Antikrista lze dobře poznat podle nešťastného života jeho životního druha. Antikrist se snaží navenek působit jako ochránce potřebných a spasitel, žije však amorálně a působí k morálnímu rozkladu lidské společnosti.

Antikrist navenek rozvíjí duchovní život. Výsledkem však bývá degradace duchovna a růst modlářství. Dává přednost efektní a líbivé formě před vnitřním duchovním obsahem.

Antikristové mají silnou touhu po majetku a moci, i když se mohou snažit tuto slabost skrývat. Často hovoří k lidem o pokoře, skromnosti a odříkání, žijí však v ostrém protikladu. Nečiní jim žádný problém získávat moc a majetek nečestným způsobem.

Antikristové připravují cestu k jedné neomezené vládě Antikrista nad celým světem. Své posluchače povzbuzují ve zdání absolutní a ničím neomezené svobody. Stírají rozdíly mezi dobrem a zlem, vše relativizují s cílem maskovat zlo a učinit člověka bezstarostným, bezbranným, slabým a závislým.

Antikristové ve svém okolí vyvolávají nepořádek a chaos. Nezvládají běžné povinnosti, potřebují kolem sebe často někoho, kdo se o ně stará a slouží jim. Neznají však jakýkoliv pocit vděku. Hrají často roli velkých dětí, předstírají neobratnost, skromnost až plachost aby snadněji zneužili své okolí ke svým cílům. Špatně zakrývají svou sobeckost a pýchu. Mají nutkavou potřebu vystavovat veřejnosti své portréty, být neustále oslavováni a ctěni.

Antikrist má silné charisma, kterým přitahuje pozornost lidí. Ve své podstatě však bývá mnohdy slabý a bojácný. Snaží se hrát úlohu vůdce a má neustálý hlad po moci a slepé úctě všech kolem. K silným a mocným osobnostem  se chová servilně až patolízalsky. Svým oponentům se málokdy staví veřejně, ve skrytu se je však snaží zničit jakýmikoliv prostředky. Často je sluhou či loutkou ve hře jiných, mocnějších antikristů.

Antikrist bude podporovat vědecké výzkumy potencionálně nebezpečné pro člověka.

Uvedli jsme několik znaků, které lze sledovat v běžné sféře života. K uvedeným charakteristikám lze samozřejmě nalézt mnoho našich bližních, to však neznamená, že by byli antikristy. Mnoho lidí na své cestě občas zbloudí, láska ke stvořiteli a jeho dílu však ukáže správný směr. Již Ježíš varoval "Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!"

Další znaky antikristů lze zařadit do duchovní sféry života. Existují znamení a symboly, které mohou před antikristy varovat. Jejich působení bývá doprovázeno přírodními katastrofami. Antikrist se potřebuje projevovat v rovině symboliky a duchovna, otvírat cestu duchu Antikrista (1. list Janův 4:3). Někdy se účastí okultních rituálů a obřadů či podporuje budování magických staveb a artefaktů. Jindy neodolá a alespoň gestem světu ukáže některý ze symbolů svého vůdce.

Antikristé v moderních dějinách

Přibývá těch, kteří vkládají do příchodu antikristů naděje a spatřují v nich osvoboditele lidstva. F. Nietche sepsal dnes již klasické dílo Antikrist, ve kterém vítá Antikrista.

Ve jménu osvobození člověka se v lidské kultuře a umění začíná stále silněji prosazovat relativizace dobra a zla, ztráta morálky a studu, oslavy násilí a sexuálních výstřelků, rouhání a zesměšňování víry člověka v Boha. Patří zde např. akcionisté, kteří často ve svých obrazech, fotografiích, filmech a hrách útočí na křesťanské symboly. Jejich "umění" je mnohdy  plné sexuálních orgií, oslav zvráceností a násilí ve snaze ušpinit vše kolem. ^[a]

Ve sféře politické bývali za antikristy považováni ti, kteří se sliby a předstíranou dobrotou dostali k moci, aby se pak snažili ovládnout zemi. Mezi poslední antikristy byl řazen např. Adolf Hitler. Zasvěcení však tvrdí, že v jeho případě se nejednalo o antikrista ale o posednutí duše démonem. ^[b]  V českých dějinách bývá za antikrista považován první prezident České republiky.^[5] Pokračovatelem jeho díla má být další, modernější , "vysokofrekvenční" antikrist, který u nás nyní začíná veřejně působit.

 Pokračování - Legenda o antikristu.

Vydáno: 3. 3. 2013