Putujme proti proudu času k pradávným zdrojům lidského vědění,
pátrejme společně po duchovním odkazu našich předků!
Co nám mohou sdělit mýty, náboženské texty,
předpovědi a proroctví o naší budoucnosti?

Rubriky
Hlavní menu
Vyhledávání

Vyhledat text

Poslední komentáře
  • Život:
    "Přeji hezký den, narazil jsem na Vaše pro mě velice zajímavé strán ... " (Zvon svobody nebo poroby?)
  • Re: :
    "Hebrejština se píše zprava doleva. Přepis (transliterace) zleva do ... " (Bůh Bible II - Jména biblického Boha)
  • bez titulku:
    "Ať už byl autor kdokoliv, měl by se naučit soudobou transkripci he ... " (Bůh Bible II - Jména biblického Boha)
  • pěkné:
    "No, přemýšlím nad tím už rok. Zde v tomto článku jsem hodně čerpal ... " (Na počátku ... Brešit bara Elohim)
  • Re: Klamstvo.:
    "Díky za upozornění! V článku jsem použil omylem nesprávné fotogra ... " (Proroctví pro rok 2023 - Nostradamus)
  • Klamstvo.:
    ""O záhadných světelných loučích je již veřejnost dostatečně i ... " (Proroctví pro rok 2023 - Nostradamus)
  • Prvotní mýty

    Nebeská klenba

    Prvotní mýty

        

    Mýty prvotního času

    Nebeská klenba

    Lidé odpradávna věděli, že země je plochá a nad ní Bůh umístil pevnou nebeskou klenbu na naši ochranu. Dnes víme, že Země je kulatá a od vesmírné, smrtící prázdnoty nás dělí jen vrstvy plynů, udržované jen zemskou gravitací. Je tomu skutečně tak?

     

    Nejstarší nauky

    Vědění všech starověkých kultur se shodovalo v tom, že Země po svém stvoření byla plochá ve tvaru obdélníku či kulatého disku. Nad ní byla umístěna pevná nebeská klenba, která zadržovala propastné prapůvodní vody.

    Nejstarší nám známá civilizace Sumeru (4000–2000 př. n. l.) považovala Zemi za desku plovoucí na moři. Nad zemí se klenula nebeská báň a nad ní se rozprostíral oceán nebe, kde sídlili bohové.[1] [2]

    Ve starém Egyptě byl svět popisován jako disk či bárka plovoucí v praoceánu. Lidský svět byl bublinou v propastných vodách Nu (Nehybné vodstvo), odkud se vynořila země v zárodečném posvátném pahorku (Benben).[3]

    Nu (v překladu „Nehybné vodstvo“) bylo prvotní pravodstvo či praoceán, předcházející jakoukoliv formu existence. Později byl rozeznáván mužský element Nut (Nun) a ženský Naunet. [3]

    Nut (Nút, Nuit) byla někdy spojována s bohyní personifikující nebeskou klenbu, oblohu či Mléčnou dráhu. Zobrazována byla jako krásná žena, jejíž nahé tělo v noci zdobí hvězdy, skloněná jako obloha nad světem a jeho obyvateli. Nut chránila zemi před otevřenou propastnou oblohou, byla bariérou oddělující síly chaosu od uspořádaného světa. Její prsty na rukou a nohou se dotýkaly čtyř světových stran nebo směrů. S bohyní Nut byly spojeny také některé tituly, např. Ta, která pokrývá oblohu, Ta, která ochraňuje.[4]

      
    Obr. Nut, bohyně nebes podporovaná bohem vzduchu Shu a božstvy Heh s beraními hlavami, zatímco pod nimi leží bůh země Geb.[4]

    Obr. Bohyně Nút se klene nad lidským světem. Někdy byla spojována i s Mléčnou dráhou, její klín ležel v souhvězdí Labutě, na pozadí velké trhliny v Mléčné dráze. [5]

    Bible, nebeská klenba či závoj

    Starověké kultury Blízkého východu, z jejichž tradic pochází Hebrejská Bible, viděli Zemi jako disk plovoucí na vodě.[4]
    Bible předpokládá, že Země je plochá, ohraničená, a nad ní se klene nebeská klenba (angl. firmament).

    Při stvoření byly odděleny prvotní vody pod klenbou od vod nad klenbou. Vody pod nebeskou klenbou se shromáždily, aby se ukázala souš:[a]

    Bible, Genesis 1:1-10, CEP[6]
         
    Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.
    Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží.
    I řekl Bůh: "Buď světlo!" A bylo světlo.
    Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy.
    Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí. Byl večer a bylo jitro, den první.
    I řekl Bůh: "Buď klenba uprostřed vod a odděluj vody od vod!"
    Učinil klenbu a oddělil vody pod klenbou od vod nad klenbou. A stalo se tak.
    Klenbu nazval Bůh nebem. Byl večer a bylo jitro, den druhý.
    I řekl Bůh: "Nahromaďte se vody pod nebem na jedno místo a ukaž se souš!" A stalo se tak.
    Souš nazval Bůh zemí a nahromaděné vody nazval moři. Viděl, že to je dobré.
     
         

    Podle biblické knihy Jób má země své okraje a nad ní se klene obloha, pevná jak lité zrcadlo:

    Bible, Jób 37, výňatky, CEP
         
    Mé srdce se z toho chvěje, chtělo by vyskočit ze svého místa.
    Naslouchejte bedlivě burácení jeho hlasu, rachotu, který mu vychází z úst.
    Nechá jej dunět pod celým nebem a jeho světlo září až k okrajům země.

    Dopřej tomu sluchu, Jóbe, postůj, zda pochopíš Boží divy.
    Víš snad, co jimi Bůh míní, když ozáří oblak svým bleskem?
    Víš něco o tom, jak plují oblaka, a vůbec něco o divech Vševědoucího?
    Ty, jemuž horkem žhne šat, když země znehybní pod jižním větrem,
    dovedl bys jako on vzklenout oblohu pro mraky, pevnou jak lité zrcadlo?
     

         

    Podle biblických textů je nebeská klenba pevná. Bible rozlišuje nebesa a pevnou nebeskou klenbu. Nebeská klenba rāqīaʿ (רָקִ֫יעַ‎) (např. v Genesis 1.6) kontrastuje s nebesy shamayim (שָׁמַיִם‎), (např. Genesis 1.1). Slovo rāqīaʿ je odvozeno z kořene rqʿ (רָקַע‎), znamenajícího razítko, otisk, rozestřít či natáhnout.[7]

    Na nebeské klenbě byla světla:

    Bible, Genesis 1:14-18, CEP
         
    I řekl Bůh: "Buďte světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci! Budou na znamení časů, dnů a let.
    Ta světla ať jsou na nebeské klenbě, aby svítila nad zemí." A stalo se tak.
    Učinil tedy Bůh dvě veliká světla: větší světlo, aby vládlo ve dne, a menší světlo, aby vládlo v noci; učinil i hvězdy.
    Bůh je umístil na nebeskou klenbu, aby svítila nad zemí,
    aby vládla ve dne a v noci a oddělovala světlo od tmy. Viděl, že to je dobré.
     
         

    Podle jiné tradice byl jediný Měsíc umístěn pod klenbu. Ostatní nebeská tělesa se nacházejí nad klenbou a jsou sice pro člověka částečně viditelná, ale fyzicky nedosažitelná.

    O závoji, který je rozprostřen nad diskem země píše i prorok Izajáš:

    Dle slovníku Holladay je nejvhodnějším překladem kruh, kdy je země pokládána za disk:

    Bible, Izajáš 40:22
         
    Ten, který sídlí nad diskem země, jejíž obyvatelé jsou jako kobylky, ten, který nebesa jak závoj roztahuje a napíná je jako stan k obývání.
     
         

    Klenba je postavena (založena) na zemi:

    Bible, Amos, 9:6, B21
         
    Ten, který si staví v nebi komnaty a svoji klenbu založil na zemi, ten, který přivolává mořské vody a vylévá je na zemi, má jméno Hospodin.
     
         

     

    Pravodstvo a potopa

    Vně nebeské klenby se nacházejí nezměrné hlubiny pravodstva, před kterými nás klenba chrání.
    Nejstarší dochovaný text popisující vznik světa nazýváme Enúma eliš (podle prvních slov enúma eliš - když nahoře). Kosmogonický mýtus z 2. tisíciletí př. n. l. vychází ze starších sumerských mýtů.

    Epos o stvoření[8], tab. I, verš 1-5

    Když nahoře nebesa nebyla pojmenována,
    dole země jménem nebyla zvána,
    tu prastarý Apsú, jejich zploditel,
    a životodárná Tiámat, rodička veškerenstva,
    své vody smísili dohromady.
     

    Na počátku existují dva prapůvodní živly - Apsú a Tiámat. Apsú představuje sladkovodní moře a mužský princip, životodárná Tiámat je slané moře a princip ženský. Smíšením jejich vod se rodí první generace bohů a z nich pak další.[9]

    I mnohem pozdější hebrejská tradice spojuje nebesa s vodou. Obecným hebrejským výrazem pro jakákoliv nebesa je slovo šamajim (שָׁמַיִם). Etymologicky se slovo šamajim vykládá „jako složenina slov šam a majim (tam, kde je voda), či jako složenina a majim (oheň a voda).[10]

    Podle Bible zemi při celosvětové potopě zaplavila voda nad klenbou. V klenbě se otevřely nebeské propusti a na zemi se vlilo ohromné množství vod.

    Bible, Genesis, výňatky z kap. 7 a 8, CEP
         
    V šestistém roce života Noeho, sedmnáctý den druhého měsíce, se provalily všechny prameny obrovské propastné tůně a nebeské propusti se otevřely.
    Nad zemí se strhl lijavec a trval čtyřicet dní a čtyřicet nocí.

    Vody na zemi převelice zmohutněly, až přikryly všechny vysoké hory, které jsou pod nebesy.

    Byly ucpány prameny propastné tůně i nebeské propusti a byl zadržen lijavec z nebe.
    Když přešlo sto padesát dnů, začaly vody ze země ustupovat a opadávat,
    takže sedmnáctého dne sedmého měsíce archa spočinula na pohoří Araratu.
    A vody ustupovaly a opadávaly až do desátého měsíce; prvního dne desátého měsíce se objevily vrcholky hor.
     

         

    Podle jiné tradice zaplavila svět sladká voda a zředila všechna moře, která byla do té doby mnohem více slaná. Cílem bylo zastavit nemoc, hrozící vyhubit veškerý život, a rovněž omezit nadvládu nelidí. Potopa postihla zemi kouli, nikoliv zemi plochou. Přežili lidé shromáždění na jednom místě v podzemí, kam měla voda zabráněno v průniku. Těm pomohli obyvatelé ploché země.

     

    Průsečík země a nebeské klenby

    Lidé se domnívali, že na okrajích ploché země musí být nebeská klenba se zemí spojena. Právě zde je možné, na některých místech, proniknout za oponu nebeské klenby. Ta je částečně průhledná a umožňuje vidět nebeská tělesa. Mnohé je však lidským zrakům skryto a může být zjeveno až poodhrnutím nebeské opony. Pak člověk může spatřit dosud netušené barvy i počátek jiných světů.

    Některým vyvoleným jsou někdy otevřena nebesa a umožněno pohlédnout za oponu (např. Ezekiel 1:1). Na druhé straně je předpovězeno, že na konci věku bude opona nebeské klenby rozhrnuta všem lidem, mnozí se z toho pomatou.

        
    Obr. Rytina Flammarion (1888). Muž nahlíží za oponu  nebeské klenby. Popisek pod rytinou (zde není zobrazen): „středověký misionář říká, že našel místo, kde se setkávají nebe a země...".[7] 


    Sedmé nebe

    Podle tradice je svět nad nebeskou klenbou uspořádán do několika úrovní. Mnohdy se uvažovalo sedm nebeských sfér (angl. celestial spheres) či sedm nebes.

    Mystikové považovali sedmé nebe za nejsvatější část nebe.

    Dle hebrejské tradice existuje sedm nebes. Sedm nebí se týká sedmi sfér stvořeného světa, přičemž sedm nebí v tomto světě tvoří soubor clon, skrze něž prochází božské světlo z vyššího světa. Skrze tento soubor clon sedmi nebí světa proniká božské světlo do nižších světů. Člověk může svými duchovními složkami pronikat těmito nebeskými sférami, pokud o to usiluje a splňuje specifické podmínky.[10]

    Je možné, že sedm sfér je odvozeno od sedmi planet (Merkur, Venuše, Mars, Jupiter, Saturn, Uran a Neptun) obíhajících ve svých drahách nad zemí.

    Tradice se promítá i do našeho života, kdy běžně používáme sousloví „být v sedmém nebi“, tedy být vrcholně šťastni – sedmé nebe za nebeskou klenbou by mělo být říší nejvyšší dokonalosti, sídlo Boha.

     

        
    Obr. Dřevoryt (1475) Slunce, planety, andělé a nebeská klenba.[7]

    Povšimněme si nebeské klenby, pak sedmi úrovní nebes a sídla  nebeských bytostí. 

    Védy

    Slovanské védy popisují klenbu jako neprostupnou bariéru, kterou bychom dnes snad nazvali silovým polem. Ta chrání náš svět před jedovatými vodami praoceánu. Síly nepřátelské lidskému světu se snaží oslabit nebeskou klenbu a svět pod ní zničit.

    Slunce, Měsíc i planety putují po svých drahách pod kopulí nebeské klenby. Nad kopulí se rozprostírají nesmírné dálavy jedovatého pravodstva, v nichž byly stvořeny další světy, rovněž chráněné vlastními kopulemi nebeské klenby.

    Na počátku, ve zlatém věku lidstva, byl neustále den. Čas, jak jej známe dnes, pro člověka neexistoval. Měl vlastní biologické hodiny, podle kterých řídil svůj spánek a činnost. Na obloze nebyl Měsíc. Pohyb moře byl dán tepem srdcem země, jejími nádechy a výdechy. Tma nastala poté, kdy poprvé člověk zabil člověka.

     

     --- pokračování příště ---


    [1] Země a nebe. Mýty a skutečnost. Suspectus.com [online]. 03/2006n. l. [cit. 2023-11-17]. Dostupné z: http://myty.cz/view.php?cisloclanku=2006030001
    [2] BLACK, Jeremy a GREEN, Anthony. Bohové, démoni a symboly starověké Mezopotámie: ilustrovaný slovník. Ilustroval Tessa RICKARDS. Historie (Volvox Globator). Praha: Volvox Globator, 1999. ISBN 80-7207-266-8.
    [3] Přispěvatelé Wikipedie, Nun [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2021, Datum poslední revize 20. 07. 2021, 08:35 UTC, [citováno 17. 11. 2023] <https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Nun&oldid=20213894>
    [4] Wikipedia contributors, 'Nut (goddess)', Wikipedia, The Free Encyclopedia, 7 December 2023, 23:40 UTC, < https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Nut_(goddess)&oldid=1188831558 > [accessed 20 December 2023]
    [5] Stvoření světa. Orientace staveb na Labuť a Deneb. Mýty a skutečnost. Suspectus.com [online]. 2011 [cit. 2023-12-20]. Dostupné z: http://www.myty.cz/view.php?cisloclanku=2011060003
    [6] Ekumenická rada církví v ČSR. Bible, Písmo svaté Starého a Nového zákona, Ekumenický překlad. Jinak také Český ekumenický překlad /CEP/. V elektronické formě SW BibleWorks.
    [7] Wikipedia contributors, 'Firmament', Wikipedia, The Free Encyclopedia, 27 December 2023, 08:38 UTC, < https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Firmament&oldid=1192043172 > [accessed 27 December 2023]
    [8] Hruška, Matouš, Prosecký, Součková. Mýty staré Mezopotámie: Sumerská, akkadská a chetitská literatura na klínopisných tabulkách. Odeon. Praha 1977
    Epos o stvoření - překlad Jiří Prosecký.
    [9] Enúma eliš - Epos o stvoření světa. Mýty a skutečnost. Suspectus.com [online]. 2006 [cit. 2023-12-27]. Dostupné z: http://myty.cz/view.php?cisloclanku=2007040019
    [10] Přispěvatelé Wikipedie, Sedm nebes [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2021, Datum poslední revize 5. 03. 2021, 13:29 UTC, [citováno 27. 12. 2023] < https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sedm_nebes&oldid=19576539 >
       
       

     

        


    Vydáno: 27. 12. 2023

     


    | Autor: Pavel M | Vydáno: 27. 12. 2023 | Aktualizováno: 01. 04. 2024 | 1429 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

    Vytvořeno prostřednictvím phpRS. Copyright Pavel Matušinský     Email: pavel_m@email.cz

    Redakce neodpovídá za obsah článků ani komentářů, které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce. Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků.