Starověké mýty a starověká náboženství.
Úvahy zasahující do oblastí duchovního poznání,
mytologie, náboženství, archeoastronomie i antropologie.
Nově: Proroctví, politika, současnost a budoucnost našeho světa.
Jdeme proti proudu k zapomenutým zdrojům.

Rubriky
Hlavní menu
Vyhledávání

Vyhledat text

Poslední komentáře
  • bez titulku:
    " Až uvidíte noc ozářenou neznámým světlem, vězte, že je to velké z ... " (Proroctví z Fatimy - Tři tajemství)
  • Mgr:
    "Dobrý den, chci Vám moc poděkovat za presentaci těchto válečků ... ... " (Válečkové pečeti Mezopotámie)
  • spojenie:
    "Hlava môže byť na začiatku cesty, ale malo by to končiť spojením h ... " (Autenticita Bible I - Rozdíly v překladech)
  • bez titulku:
    "http://bi bleversusvatikan.blog.cz" (Proroctví z Fatimy - Tři tajemství)
  • Re: Re: Re: YHWH?:
    "V Janovi (19:19-20) se píše: "Pilát dal napsat nápis a připe ... " (YHWH III - Válečník YHWH)
  • Re: :
    "Díky za zajímavý názor. Můžete být konkrétní a uvést nějaký příkla ... " (Proroctví z Fatimy - Tři tajemství)
  • Mýty

    Mýtus, mýty

    Mýty

        

    Mýty

    Mýtus, mýty

    Říká se, že západní civilizace vyšla z tradice řecké vzdělanosti, římského práva a křesťanské lásky. Tyto tři stále živé stromy mají své nejhlubší kořeny v prastarých mýtech Blízkého východu.

    Pojďme ke kořenům, pátrejme po zrodu naší civilizace, kultury i náboženství, seznamujme se s mýtickou moudrostí našich prapředků!

    Na stránkách www.myty.info naši pozornost zaměříme zejména na  mýty a náboženství starověkého Blízkého východu a jejich vazbu k Bibli, knize, která nejvíce ovlivnila naši kulturu. Rovněž se budeme věnovat mýtům o Bibli ve smyslu smyšlenek a výmyslů.

     

    Co je to mýtus

    Nejprve dovolte uvést alespoň dvě z mnoha různých definicí mýtu. I z nich bude patrné, že lidé doposud nejsou zdaleka sjednoceni v názorech na to, co jsou to mýty a co znamenaly a znamenají pro naše předky a pro nás samotné.

        

     

    Mýtus 
    mýtus, vyprávění, báje;
    1. mytologie symbolický příběh zachycující původní lidskou zkušenost v přírodě a v historii; jeho obsahem bývá často nastolení řádu v dříve chaotickém, popř. beztvarém prazákladu světa. Jedná se o vyprávění mimočasové, jež se cyklicky zpřítomňuje v rituálu a často tvoří víceméně ucelený soubor (mytologii). Tradičně rozšířené mínění, považující mýtus za předlogický (předvědecký) způsob interpretace světa, je patrně mylné; pravda mýtu se opírá o důvěru, které je cizí jakékoli prověřování. Hlavním smyslem mýtu je identifikovat, harmonizovat člověka a společnost s daným přírodním i společenským řádem a nikoliv odpovídat na otázky po povaze světa (interpretovat svět). Civilizační rozvoj vedl k tomu, že mýtus postupně přestal rezonovat se změněnými sociálními podmínkami, což vyvolalo potřebu interpretace, popř. revize mytologických výpovědí a posléze i jeho přímé kritiky. V řecké filozofii tento proces vyvrcholil v myšlenkovou polaritu mýtu a logu, jež vedla ke vzniku filozofie a vědy. Filozofie a teologie se tradičně pokoušejí o radikální demytologizaci, zejména v současnosti však často respektuje hodnotu mýtu jako specifické výpovědi o skutečnosti a chce být spíše jeho interpretací. – Mytologická tvořivost a vnímavost pro mýtus nebyla ani v moderní době zcela oslabena, neboť i pro současného člověka je prvořadě důležitá potřeba harmonizace života s osobní i společenskou realitou; v tomto smyslu jsou osobní a společenské mýty předmětem zájmu psychologie a sociologie

    2. přeneseně smyšlenka, výmysl.

    Encyklopedie Diderot 2002 

      
        

     

    Mýtus 
    1. Též báje, fabulovaný útvar vypovídající o historii bohů, vzniku a povaze světa, člověka i o jiných přírodních a sociálních reáliích. Svou stavbou představuje mýtus složitý celek, obsahující vedle prvků sakrálních i zárodky pozdějších věd, filozofie, etiky, umění, práva a ideologie v užším smyslu slova: je tak příznačný pro kultury s ještě nedostatečnou diferenciací společenského vědomí. Základní funkcí mýtu je zprostředkovat sociálně závazný výklad světa uvnitř dané kultury, vytvořit v ní model chování pro různé oblasti lidské aktivity (práce, výživa, právo, sex, vědění, válka atd.) a tak zaručit stabilitu kultury, která mýtus produkuje. Mýtus má i značnou poznávací hodnotu, je shrnutím (ale i výběrem) zkušeností dané kultury, vždy nějakým způsobem odráží střetávání poznávacího subjektu s na něm nezávislými přírodními a společenskými silami, současně  však představuje poznání ne jako proces, ale jako stav, jako soubor dosažených a kanonizovaných poznatků, a v tomto smyslu brzdí poznávací procesy, které by hrozily celistvost jeho výkladu světa narušit. Úsilím po univerzálnosti tak mýtus nepřipouští jiné výklady světa jako stejně platné. Historickým vývojem proto jednotlivé mýty často různého původu splývaly ve větší celky, mytologie, v nichž se vzájemně přizpůsobovaly témuž organizačnímu řádu.

    Slovník literární teorie  

     

    Obsah mýtů

    Mýtus je zejména příběh, vyprávění o světě, o tom, jak vznikl a jak to na něm chodí. Mýty jsou obrazným, symbolickým, nerozumovým, ale intuitivním výkladem světa, jeho dění a zákonitostí. Zrcadlí se v nich lidská zkušenost, že každý čin má svého původce.

    O osvojení a výklad světa, o postižení jeho smyslu a významu, usilují kromě mýtů resp. mytologie také další oblasti lidské duchovní aktivity - filozofie, věda, umění, náboženství či různé ideologie. Mýty však patří k nejstaršímu dědictví našich předků, které se nám dochovalo. Právě mytologie poskytovala rámec rodícímu se náboženství, filosofii či vědě.  

    Starověká mytologie je tvořena většinou vyprávěními o bozích a lidech-hrdinech. O jejich zrození či smrti, láskách i nenávisti, záštích a intrikách, vítězstvích a porážkách. Některé mýty si všímají stvoření a uspořádání světa, stvoření člověka a vzniku civilizace. [1]

    Většinou nejsou mýty chápány jako racionální popis reality ale spíše jako porozumění světu založené na lidské zkušenosti, citu či intuici. Tedy spíše jako pokus o symbolický výklad světa.
    Někteří však v mýtech hledají i reálné pradávné znalosti, jejichž zdrojem snad nemusel být ani člověk.

    Je mýtus alegorií, nepřímou řečí o pravdách světa, předvědeckým, předfilosofickým způsobem osvojování světa? Mohou nám mýty sdělit něco, co ani věda ani filosofie či náboženství nemohou?[4] Lze v mýtech nalézt racionální a vědecky ověřitelné znalosti našich prapředků?

    Ano, na mýty panuje mnoho i zcela protichůdných názorů. Mýty zřejmě vyvolávají více otázek, než kolik přinášejí odpovědí. Ale tak to má zřejmě být, vždyť princip mýtů je právě v jejich mnohoznačnosti a univerzálnosti.

     

    Mýty - fantazie nebo skutečnost?

    Mýtus je symbolické vyprávění o historii bohů, vzniku a povaze světa a člověka, které je vždy možné interpretovat mnoha způsoby. Každé symbolické vyprávění také sděluje obsah, který není snadné či vůbec možné sdělit přímo. Pro jejich interpretaci je nutná znalost symbolů, které jsou použity, i znalost kontextu, ve kterém mýtus vznikal a byl předáván.

    Odborníci se dodnes neshodují ve svých názorech na podstatu a význam starověkých mýtů. Někteří v nich vidí pouhé výmysly pramalého praktického přínosu, výtvory lidské představivosti a fantazie. Druzí však mýty pokládají za jeden z nejhlubších výkonů lidského ducha, výsledek hlubokého vnitřního nazírání na podstatu světa.[1]

    Mýty jsou postaveny na lidské představivosti a symbolice, za kterou by však mohlo být skryto i reálné jádro.

    Význam mýtů

    Mýty můžeme chápat různě. Je však nesporné, že v životě člověka sehrály nesmírně závažnou úlohu. Mýty vytvářely rámec lidské společnosti, byly nositeli morálky, soudržnosti, životaschopnosti a energie souručenství lidí, kteří si byli blízcí úrovní vývoje. 
    Tam, kde došlo k utlumení domácích mýtů či dokonce k jejich odsouzení a zákazu, docházelo ke ztrátě jistoty, rovnováhy a demoralizaci celých skupin i národů. Příkladem může být násilné rozšiřování dogmatického křesťanství v ranném středověku či pozdější kolonizace Ameriky či Indie Evropany.[5]

    S klasickými starověkými mýty se dnešní člověk setkává jen zřídka a pokud ano, tak v silně zdeformovaných a okleštěných verzích. Racionálně uvažující lidé je často pokládají za pouhé produkty fantazie naivních prapředků, lidé nábožensky založení v nich zase mohou vidět jen ozvěny temných pohanských časů  či dokonce dílo ďáblovo a nevítanou konkurenci kanonických náboženských textů. Je však nesmírná škoda ignorovat starověké mýty nebo nad nimi ohrnovat nos, pokud se nám nehodí do našich zavedených schémat. Studium mýtů nám může pomoci navázat našimi životy na to dobré a moudré, co přinesla lidská minulost.
    Většina dochovaných mýtů nám skrze symboliku přenáší mnoho zkušeností, kterými lidé již prošli na cestě svojí evolucí a které nutně nemusíme znovu a znovu opakovat. Pokud člověk hledá orientaci v dnešním světě, kterému ne vždy rozumí, pak může nalézt určitou jistotu a ukotvení právě v moudrosti mýtů našich předků.

    J.Campbell tvrdí, že řádně fungující mytologie působí prostřednictvím konstelace signálů, afektových obrazů a znamení. Lidem má tak předávat poselství, pomáhající jim otevřít dokořán brány světa ve kterém žijí, nemá nás však vést do dávno zapomenutých časů, ke zbožným iluzím o lepších zítřcích nebo do závislosti na sektách a pomíjivých hnutích. Podle něj má plnit mytologie tyto čtyři funkce (zkráceně)[5]:

    1. Mystickou funkci: má povzbuzovat a udržovat v člověku pocit vděčnosti a úcty k tajemnému rozměru vesmíru: nikoliv proto, aby žil ve strachu, ale aby si uvědomoval, že on sám je jeho součástí.
    2. Podávat obraz světa odpovídající vědění doby: Tradiční náboženství nabízejí "plátna minimálně dvě tisíciletí stará..." .
    3. Vštěpovat a podporovat normy morálního kodexu společnosti.
    4. Vést jedince etapami jeho plodného života ve zdraví, síle a harmonii ducha.

    Mýty zasahují do současného života lidské společnosti v mnoha rovinách, ať to jsou starověké příběhy promítané znova a znova do kultury a umění, či například mýty sociální. Zvláště v dnešní době lidé stále více kladou důraz na svobodné rozhodování,  pluralitu názorů, výkladů, interpretací, vysvětlení… a právě mýtus takové možnosti nabízí.

    Mýty se nikdy ve skutečnosti neodehrály, v jistém smyslu se však odehrávají neustále a formují naši realitu.

    Mýty a náboženství

    Mýty, jako pradávná vyprávění o zrodu a fungování světa, mají s posvátnými náboženskými texty společného mnohem více, než si možná uvědomujeme.  Hranice mezi mýty a náboženskými texty je mnohdy velice nezřetelná. Vždyť i mnohé texty Hebrejské Bible jsou často odborníky řazeny do skupiny starověkých mýtů, aniž by to však muselo znamenat jejich degradaci.

    Náboženství je podle současných definic především kosmologie, interpretace světa.[3] Totéž platí i o mýtech, také jsou především pokusem o interpretaci světa.

    Pokud si znovu přečteme charakteristiky mýtů uváděné v předchozích kapitolách, jistě shledáme celou řadu paralel s náboženskými texty i náboženstvím jako takovým.

          


    [2]
    Obr. - Zobrazení biblického příběhu o prvních lidech, stromu v ráji a hadovi.

    Strom s podivuhodnými plody, hadem či drakem a člověkem usilujícím získat plod se vyskytuje v mnoha mýtech.

    Pokud někteří z nás chápou mýty jen jako pohádky, či ve významu výmyslu a smyšlenky, pak hledání vazeb mezi mýty a náboženskými texty mohou zákonitě chápat škodlivým své víře a náboženství.

    Jakmile však v mýtech začneme rozeznávat jejich prapůvodní hlubší  poselství ve smyslu interpretace světa, mohou se stát významným pomocníkem při studiu většiny náboženských textů. Studium jednoho umožní lépe poznat druhé.

     

       ... článek je ve stadiu vzniku...

    ... pokračování příště ...

     

    [1] Kramer. Mytologie starověku. 1961. Orbis - Stopy, fakta, svědectví. 1977
     
    [2] Lucas Cranach the Elder. Adam a Eva. 1526. Courtauld Gallery, London.
    ccat.sas.upenn.edu/~humm/Topics/AdamNeve/

     
    [3] Kostićová, Zuzana Marie. Náboženství novou perspektivou. Glosy.info, 28.červenec 2004. ISSN 1214-8857
    glosy.info/texty/nabozenstvi-novou-perspektivou

     
    [4] Zouhar Jan. Poznámka k pojetí filozofie. Profil. Katedra filosofie FFMU Brno.
    profil.muni.cz/01_2001/zouhar_pojeti.html
     
    [5] Hrych Ervín. Velká kniha bohů a bájných hrdinů. Regia. 1999. ISBN 80-902484-9-7
     
    [6]  
    [7]  
    [8]  
       
       
        


    Vytvořeno: 14.08.2007


    [Akt. známka: 2,38 / Počet hlasů: 8] 1 2 3 4 5
    | Autor: Pavel Mat. | Vydáno: 07. 08. 2007 | Aktualizováno: 11. 08. 2008 | 15415 přečtení | Počet komentářů: 19 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

    Vytvořeno prostřednictvím phpRS .
    Copyright Pavel Matušinský     Email: pavel_m@email.cz