Starověké hvězdářství - Dendera II

Co ukazuje kruhový zodiak

Planety v exaltaci - 786 př. n. l.

Joan Conmanová upozorňuje, že planety jsou zakresleny v pozicích svého povýšení (exaltace, hypsómy) v rámci souhvězdí/znamení zodiaku. Postavy znázorňující planety drží berlu, znamení vlády.^[4] Každá planeta měla podle astrologů silnou pozici v určitém svém postavení na obloze. Slunce je v povýšení, pokud stojí na pozici 13° znamení Býka, Venuše exaltuje v pozici 23° Berana atd.^[6]
Otázkou zůstává, odkud jsou odvozeny exaltace jednotlivých planet. Odpovídají skutečnému postavení planet v nějaké konkrétní historické době?

Nejstarší zmínka o exaltacích  se nám dochovala na zlomku klínopisné tabulky z knihovny krále Nabukadnezara (604 - 562 př. n. l.). Uvedena jsou tam tato povýšení nebeských těles:^[7]

Pozice exaltací zpřesněné až na stupně uvádí až J. Firmicus Maternus (cca. 300 n. l.)^[8] :

Astrolog Cyril Fagan spočítal, že výše uvedené postavení nebeských těles v exaltacích odpovídá roku 786 př. n. l.^[9] Povýšení nebeských těles lze tedy odvodit od jejich skutečného postavení pozorovaného babylonskými hvězdáři v roce 786 př. n. l. E. Heinl připomíná, že v tomto roce byl dostavěn ve městě Lalchu (biblický Kelach, dnešní Nimrúd) chrám boha Nabúa. Nabú byl také patronem věštby a odhalování skrytých věcí. Pro astronomy-astrology to byla tak významná událost, že se informace o postavení planet přenášela dále, z generace na generaci, formou učení o exaltacích.^[7]    

Jak připomíná J. Conmanová^[4] , na denderském zodiaku jsou planety, Slunce a Měsíc zobrazeny v blízkosti souhvězdí/znamení, která se shodují s exaltacemi těchto nebeských těles. To tedy znamená, že zakreslení pozice planet, Slunce a Měsíce na denderském zodiaku odpovídá jejich skutečné pozici na obloze v roce 786 př. n. l.

Nebeský pól - 2800 př. n. l.

Hroch (Hippo) v centru denderského zodiaku drží kotevní kůl. Může se snad jednat o symbol nebeského pólu, o bod ukotvení nebes, kolem kterého se otáčí nebeská sféra?

	Hroch představuje hvězdy známé dnes jako Malý vůz a část souhvězdí Draka. V egyptském náboženství byl spojován s požíračem špatných duší. Místo, kde Hroch drží kůl, znázorňuje polohu hvězdy Thuban.
Obr. www.astro.cz/iso/cas/praha/crp/0203a.phtml

Dnes leží nebeský pól blízko Polárky v souhvězdí Malého vozu. Vlivem precese však dochází k pomalému posunu nebeského pólu po kružnici. Kdysi se v blízkosti pólu nenacházela Polárka (Severka) ale Thuban. Nebeský pól kdysi skutečně ležel v souhvězdí Velké medvědice, blízko hvězdy Thuban. Bylo to v období Věku pyramid, zhruba  2800 př. n. l.^[1]

Nejblíže severnímu nebeskému pólu byla hvězda Thuban v roce 2797 př. n. l. Její vzdálenost tehdy činila 5' 26''. ^[12]

	Obr. Simulace noční oblohy - Káhira, 2797 př. n. l., 21. 03. 01:00 Nebeský pól je označen křížem. Thuban se téměř kryje s nebeským pólem. Hroch drží kůl v místě severního nebeského pólu.
	Obr. Simulace noční oblohy - Káhira, 51 n. l., 21. 03. 01:00 Nebeský pól je označen křížem. Nebeský pól leží mezi Thubanem a Polárkou.

Symbolika Hrocha držícího v tlapě (Thuban) kotevní kůl (severní nebeský pól) nejvíce odpovídá stavu oblohy kolem roku 2797 př. n. l. Od tohoto data se nebeský pól pomalu přesouvá k Polárce.

Poslední známé studie

Francouzský astronom Éric Aubourg tvrdil, že zodiak je založen na principu konjunkcí a opozic planet. Zodiak neukazuje okamžitou pozici všech planet (na pozadí souhvězdí). Starodávní hvězdáři se prý rozhodli znázornit poslední stálé body každé z planet, které předcházely vypracování zodiaku. Pozice planet na stropě chrámu označuje postavení každé z planet v roce výstavby chrámu. To by mělo odpovídat  červenci až srpnu roku 51 n. l. ^{[5] [10]}

Jiní odborníci se zaměřili na postavení planet v souhvězdích zvířetníku. Venuše leží v souhvězdí Vodnáře, Jupiter je blízko Raka, Mars přesně nad Kozorohem. Astronomové vypočítali, že takové postavení planet nastalo v období mezi 15. 6. až 15. 8. roku 50 př. n. l. V zodiaku je prý zaznamenáno i zatmění Slunce a Měsíce. Bohyně Isis drží paviána (boha Thovta) za ocas což může znamenat, že chce znemožnit, aby Měsíc zakryl Slunce. K zatmění Slunce došlo 7. 3. 51 př. n. l. Figura udjat-eye ukazuje zatmění Měsíce 25. 9. 52 př. n. l.^[15]

Nedávná studie astronoma E. Aubourga a egyptoložky S. Cauville odhalila, že reliéf zodiaku je detailním a přesným vyobrazením noční oblohy z 28. listopadu roku 47 př. n. l. Dle staroegyptského kalendáře se jednalo o 26. den měsíce chojaku neboli 4. měsíc období záplav. V řecko-římském období se v tomto měsíci konala usirovská mystéria - rituály připomínající smrt a zmrtvýchvstání boha Usira. Slavnosti vrcholily právě 26. chojaku, kdy nastal úplněk. V roce 47 př. n. l. během noci z 25. na 26. dne měsíce chojaku  došlo na nebi k jedinečné situaci. Nastal úplněk, ale Měsíc zároveň dosáhl nadhlavníku (nejvyššího bodu na obloze). To se stává jen jednou za 1480 let! Tento jedinečný okamžik byl zaznamenán na stropě druhé východní Usirovy kaple v Dendeře.^[14]

Obr. vpravo - Denderský zodiak. Nástropní reliéf z Usirovy kaple chrámu v Dendeře. Období vlády Kleopatry VII, 50 př. n. l. Muzeum Louvre. [15]

Následující - Dendera III - Orientace

 
Vytvořeno: 05. 03. 2004