Praha - posvátná architektura. Slunovratové linie.

Karlův most a slunovrat

Východ, linie rovnodennosti

Při plánování městské zástavby byl kdysi dáván velký význam orientaci vůči linii rovnodennosti (tj. světovým stranám) a liniím slunovratu. Ve středověku se však již upouštělo od směrování staveb podle slunovratů. Kalendáře se staly dostupnými a nástup slunovratu lidé již nemuseli zjišťovat sledováním pozice Slunce na horizontu. Navíc byly oslavy slunovratů i rovnodenností považovány církví za pohanské a rok dělen křesťanskými svátky a svátky svatých.

Orientace k východu (a tedy k východu Slunce při rovnodennosti) ale zůstala preferována i nadále. Středověké římskokatolické kostely byly často orientovány (z lat. oriens – východ, Východ) - tedy jejich kněžiště s hlavním oltářem směřovalo zhruba východním směrem. Šlo o symbolický poukaz na Krista jako světlo světa a přípravu na jeho Druhý příchod:

Bible - Nový zákon - Matouš 24:27, překlad CEP ^[1] 

Z východu lidé čekali spásu, k východu upírali své zraky a naději. Dříve tak vítali Slunce a život, později od východu čekali příchod Spasitele.
Mnoho křesťanských kostelů má v dlažbě vytyčený poledník a někde ve vitráži či stěně otvor, kterým vniká do potemnělé lodi kostela sluneční světlo.

I podle židovské víry přicházel Hospodin od východu.

Hebrejská Bible - Ezechiel 43:1-2, CEP 

První jeruzalémský Chrám, vybudovaný podle židovské tradice králem Šalomounem (970-931 př. n. l.) na Chrámové hoře, měl být orientován na východ. I židovské synagogy z mnohem pozdějších dob byly často orientovány na východ, případně směrem k Izraeli, Jeruzalému a Chrámové hoře. Ostatně i některé křesťanské kostely byly orientovány ke Svaté zemi. K nejstarším stále sloužícím synagogám na světě patří pražská Staronová synagoga. Její svatostánek je umístěn u východní stěny. Na východní stěně, napravo od svatostánku, je nápis: Hospodina stále před oči si stavím. Nalevo je nápis: Vězte, před kým stojíte.^[2]

Směrování křesťanských kostelů k východu nebylo požadavkem nutným a důraz nebýval kladen ani na přesnost orientace. Mnohdy převládly důvody praktické a ani samotná stavební parcela neumožnila východní orientaci. V období baroka již dávali architekti často přednost pohledovému uplatnění hlavního průčelí kostela bez ohledu na světové strany.

Linie slunovratu

Linie rovnodennosti je jedna jediná, mířící od východu na západ a obráceně. Linie slunovratu jsou ale dvě. Jedna spojuje východ Slunce při letním slunovratu se západem Slunce při slunovratu zimním. Druhá východ Slunce při zimním slunovratu se západem Slunce při slunovratu letním. Azimuty východů a západů Slunce jsou u nás přibližně následující:

Obr. Tři linie (1 x rovnodennost, 2 x slunovrat)

V Praze se dochovalo několik románských rotund, které dříve vytvářely kříž, jehož ramena ležela na slunovratových liniích. Pět pražských rotund bylo původně situováno tak, že tvořily kříž o délce ramen zhruba 2,4 km. Středem kříže je rotunda Nalezení svatého kříže. Jedno rameno je vytyčeno rotundou sv. Víta (nyní součást katedrály sv. Víta) a sv. Longina. Druhé rameno tvořila rotunda sv. Klimenta (zbořena, nyní kostel) a sv. Filipa a Jakuba (zbořena).^[3] 

Spojnice rotundy sv. Víta, rotundy sv. Kříže a rotundy sv. Longina se velmi blížila slunovratové linii dané východem Slunce při zimním slunovratu a západem Slunce při letním slunovratu. Spojnice rotundy sv. Filipa a Jakuba, rotundy sv. Kříže a rotundy sv. Klimenta pak byla blízká druhé slunovratové linii mezi východem Slunce při letním slunovratu a západem Slunce při slunovratu zimním.

Obr. Praha - pět románských rotund vytváří kříž. Červeně jsou označeny spojnice krajních rotund (i s hodnotou azimutu). Žlutě jsou uvedeny přibližné azimuty východů a západů Slunce při slunovratech.[3]

Výše uvedené však nemusí dokazovat, že v 10. a 11. století byly stavěny kostely záměrně dle slunovratových linií. Rotundy bývaly často budovány na starodávných kultovních místech, kde kdysi dávno vítali Slunce při slunovratech. Z posvátného místa Žiži (dnes zaslepeno mramorovým sloupem na Pražském hradě) mohli naši prapředkové sledovat východ slunce během zimního slunovratu nad místem, kde v dáli vyvěraly posvátné prameny (později osada Rybníček a ještě později rotunda sv. Longina). Během letního slunovratu bylo odtud vidět naopak západ slunce nad královským vrcholkem Žiži.^[14]  Tato místa, a rovněž ta na druhé slunovratové linii, byla odpradávna posvátná, mimo jiné i svou orientací na slunovraty. Teprve mnohem později zde začaly vyrůstat první kamenné křesťanské kostely - rotundy. To, že rotundy leží na slunovratových liniích, však naši předkové jistě věděli. M. Špůrek upozorňuje ve svém díle Praga mysteriosa, že na slunovratových liniích leží v teritoriu dnešní Prahy kromě pěti výše uvedených románských rotund také dalších deset středověkých kostelů.^[4]
Někteří badatelé tvrdí, že ještě v době Karla IV. byly budovány významné pražské stavby s ohledem na linie slunovratů. Jako příklad uvádějí mostecké věže.

Postavíme-li se o letním slunovratu do portálu staroměstské mostecké věže zasvěcené sv. Vítovi na Karlově mostě (rovněž zasvěceném sv. Vítovi), spatříme zapadat Slunce nad Pražským hradem do míst, kde stojí oltář s ostatky sv. Víta. Častým atributem soch sv. Víta bývá zlatá sluneční koule.[5] Spojnice katedrály sv. Víta se Staroměstskou mosteckou neleží přímo na slunovratové linii. Slunce nad oltářem sv. Víta můžeme pozorovat proto, že v daném okamžiku ještě stojí výše nad obzorem. Blíže slunovratové linii stojí jiná mostecká věž - Malostranská. Ta leží přímo na spojnici bývalé rotundy sv. Víta, rotundy sv. Kříže a rotundy sv. Longina.

Obr. Slunovrat nad katedrálou lze sledovat od Staroměstské mostecké věže. [6] Jde o západ Slunce při letním slunovratu. Slunce nejprve projde velkou jižní věží katedrály (pod ní je pochován sv. Václav), pak označí východní věž (zde spočívají ostatky sv. Vojtěcha) a zapadne v místech uložení ostatků sv. Víta.

Nechal český král a císař Karel IV. skutečně vybudovat některé významné stavby podle východů a západů Slunce při slunovratech? 

Karel IV. a Nový Jeruzalém

Karel IV. (1316 – 1378) budoval Prahu jako centrum tehdejší křesťanské Říše. Nechal se inspirovat Janovou Apokalypsou, kde je popsán Nový Jeruzalém jako nebeské město. Snad se tak snažil připravit svou zemi a sídelní město na pomalu přicházející konec věku -armagedon. Lidé tehdy věřili, že proroctví Apokalypsy (Zjevení) se již naplňuje a je třeba věnovat maximální úsilí přípravě lidí a země na spásu a přechod do nové éry.

Symbolika Nového Jeruzaléma je patrná zejména u dvou kaplí, které považoval  Karel IV. za ústřední. Svatováclavská kaple, nejposvátnější místo v katedrále královského města, byla vystavěna ve čtvercovém půdorysu a obložena drahými kameny. Kaple sv. Kříže na Karlštejně měla připomínat svým vnitřním obložením dokonce hradby nebeského Jeruzaléma. Ten má v Janově Apokalypse stěny ze zlata obložené právě drahými kameny:

Obr. Kaple svatého Václava v katedrále svatého Víta -pohled k východní stěně kaple.[7] I v tomto svatostánku je východní stěna s oltářem tou hlavní.

Bible - Janova Apokalypsa - výňatky z kap. 21 (překlad CEP)

Karel IV. založil Nové město pražské ve druhé polovině 14. století. 28. března 1348 byl slavnostně položen základní kámen ke stavbě hradeb Nového Města.^[8] Místo bylo brzy obehnáno gotickými hradbami a rychle se začalo zaplňovat novými domy a chrámy dle důmyslného urbanistického plánu. Karel koncipoval Nové Město jako zhmotnění nebeského Jeruzaléma a chtěl z něj učinit nový Řím.

Mimo jiné zde Karel IV. nechal vystavět pět církevních staveb, tvořících kříž. Kříž byl ale orientován směrem k Vyšehradu a neměl tedy žádnou souvislost s linií rovnodennosti či slunovratů.[9] Orientaci podle východů či západů Slunce při slunovratech lze nalézt pouze v rozmístění pěti rotund, které však pocházejí z dřívější doby románské. Panuje většinový názor, že v době Karla IV. neměla orientace staveb k východům a západům slunečního kotouče při slunovratech, žádný význam. Mohou mostecké věže Karlova mostu tento názor zpochybnit?

Obr. Praha -  Nové město - pět kostelů rozmístěných ve tvaru kříže.[9]

Karlův most

Karlův most (původně Kamenný most) je nejstarší stojící most přes řeku Vltavu v Praze. Karlův most nahradil předchozí Juditin most, stržený roku 1342 při jarním tání ledů. Stavba nového mostu začala v roce 1357 pod záštitou Karla IV. a byla dokončena v roce 1402. Přesný den založení mostu není znám. Udává se 9. červenec či svátek sv. Víta 15. června.

Součástí mostu jsou tři věže: větší a menší Malostranská mostecká věž na Malé Straně a Staroměstská mostecká věž na straně Starého Města.

První pražský kamenný most nechal vybudovat král Vladislav II. Most, který nesl jméno královy manželky Judity, byl dokončen v roce 1172. Sloužil až do února 1342, kdy byl zničen povodní. Pro přechod řeky pak sloužilo alespoň dřevěné mostní provizorium. Karel IV. rozhodl vystavět most nový v trase posunuté o několik desítek metrů jižněji proti proudu řeky. Stavba nového mostu začala v roce 1357 a byla dokončena v roce 1402.

Bylo umístění Karlova mostu ovlivněno duchovními, astronomickými či astrologickými důvody? Polohu Karlova mostu určil v prvé řadě původní most Juditin a tedy i návaznost hlavních obchodních cest. Jeho zalomení je dáno ochranou proti namáhání proudem řeky. Na pravém břehu navazuje trasa mostu kolmo na břeh, ale nad hlavním řečištěm se mírně otáčí tak, aby byly pilíře natočeny směrem k proudu řeky. Nad břehem ostrova Kampy se most opět natáčí a to směrem k ústí Mostecké ulice, tedy směrem k původnímu zakončení Juditina mostu.[11]

Obr. Srovnání půdorysů Juditina a Karlova mostu na snímku katastrální mapy.[11]

Otázkou zůstává, zda umístění původní románské věže, která se stala součástí Juditina mostu a pak i mostu Karlova, nemělo nějaký vyšší smysl. Věž (později zvaná Juditina^[c]  ) totiž leží na významné slunovratové linii.

Mostecké věže

Karlův most chrání na obou jeho koncích věže. Na straně dnešní Malé strany stojí větší a menší Malostranská mostecká věž. Nižší z obou věží se také nazývá Juditina věž, protože byla součástí Juditina mostu (postaven mezi léty 1158 – 1172). Přesné datum vzniku románské věže není známo (asi polovina 12. stol.). Stála zde však zřejmě ještě před výstavbou Juditina mostu pro kontrolu přechodu přes řeku. Možná byla součástí hradeb.[13]

Obr. Malostranské mostecké věže. Vlevo starší věž Juditina.[12]

Stávala zde ještě severní věž s bránou. Ta byla nahrazena při stavbě Karlova mostu jinou gotickou zástavbou. Dnes dochovaná vyšší mostecká věž byla dokončena po roce 1464 za vlády krále Jiřího z Poděbrad na místě starší severní strážní věže.^[12]

Žádná z obou Malostranských mosteckých věží tedy nebyla postavena za vlády Karla IV. Věže sice leží na slunovratové linii spojující rotundy sv. Víta, sv. Kříže a sv. Longina, ale byly založeny téměř o 200 let dříve. Pokud bychom při zimním slunovratu zamířili svůj pohled z Pražského hradu směrem přes Malostranské mostecké věže, rotundu sv. Kříže a rotundu sv. Longina (dnes jsou skryty zástavbou), spatřili bychom na horizontu vycházet Slunce. Tímto směrem zároveň leží Jeruzalém (azimut 132°). Podle některých badatelů i to bylo záměrem, vždyť Karel IV. plánoval vytvořit v Praze nové Svaté město.[3] V opačném směru pak na horizontu leží místo západu slunečního kotouče při letním slunovratu.

Obr. Spojnice rotundy sv. Víta, Malostranských mosteckých věží, rotundy sv. Kříže a rotundy sv. Longina se blíží slunovratové linii dané západem Slunce při letním slunovratu a východem Slunce při zimním slunovratu.[3]

Druhý konec Karlova mostu, na straně dnešního Starého Města, střeží Staroměstská mostecká věž. Je považována za jednu z nejkrásnějších gotických staveb v Evropě. Byla vystavěna zároveň s mostem. Měla funkci nejen strážní a obrannou ale zároveň reprezentační. Sloužila po staletí jako triumfální oblouk na trase korunovačních průvodů Karlových následovníků. Karel IV. byl ideovým tvůrcem ikonografie a heraldiky mostecké věže.^[10]

Věž nestojí na krajní opěře mostu, jak je u mostních věží obvyklé, ale na prvním vnitřním pilíři. Má tvar třípatrového hranolu s cimbuřím a vysokou stanovou střechou. Ta byla původně celá pokryta leštěným zlatým plechem, stejně jako byly zlatem pokryty části soch postav, zejména jejich pláště. Na dálku tak vše zářilo ve slunečních paprscích. Podobně byla zlatým plechem pokryta i střecha katedrály. Plastiky, počty a umístění jednotlivých zdobných prvků fasády věže mají také význam kosmologický a astrologický.

Obr. Staroměstská mostecká věž na Křižovnickém náměstí se sochou Karla IV.[10]

Staroměstská mostecká věž a slunovraty

Jednou z pozoruhodností Prahy je tzv. „slunovratové mysterium“ Staroměstské mostecké věže. Vždy o letním slunovratu v poledne vrhá plastika lva po velmi krátkou dobu stín na erb se svatováclavskou orlicí. K tomuto jevu tedy dochází v jediný den v roce.

Ve dnech, kdy nastal letní slunovrat a slavil se svátek sv. Víta, zapadalo Slunce při pohledu od paty věže nad místem, kde ve svatovítské katedrále byly uloženy ostatky tohoto světce.
Nyní nastává letní slunovrat 20. či 21. června. V době Karla IV. však k letnímu slunovratu docházelo 13. či 14. června. V roce 1357, kdy byla slavnostně zahájena stavba Karlova mostu, nastal letní slunovrat 14. června. Svátek sv. Víta slaví katolická církev 15. června a pravoslavná církev podle juliánského kalendáře 28. června. Svátek svatého Víta i letní slunovrat jsou tak spojeny.^[a]
Pokud byla stavba Kamenného mostu slavnostně započata skutečně 15. června 1357, byl to nejen svátek sv. Víta ale také doba letního slunovratu.

Zůstává stále otázkou, zda výše uvedené slunovratové mystérium je pouhou náhodnou souhrou okolností nebo zde skutečně existoval motiv propojení slunovratů s dvěma klíčovými stavbami českého krále Karla IV. Jednou z nich byla stavba duchovní - Svatováclavská kaple, nejposvátnější místo v katedrále královského města. Druhá pak stavba světská, majestátní věž Karlova mostu a triumfální brána českých panovníků. Obě stavby spojuje Slunce při svém letním slunovratu i postava světce Víta. Svatý Vít byl patronem Karlova mostu. Jeho uctívání navazovalo na kult pohanského boha Svantovíta, symbolizujícího také slunovraty a rovnodennosti svými čtyřmi tvářemi. Karel IV. dal roku 1355 převést ostatky sv. Víta do Prahy a uložit ve Svatovítském chrámu. Ale ještě za jeho vlády byl skrytě uctíván i slovanský Svantovít.
 

Obr. vpravo. Část východní stěny Staroměstské mostecké věže.[10] Východní stěna byla tou nejdůležitější podobně jako východní stěny kostelů. Před vstupem na most poutník spatřil právě tuto stěnu s výzdobou. Prvnímu patru nad průjezdem dominuje trojice gotických soch znázorňujících zleva císaře Karla IV., svatého Víta stojícího na plastice mostu a krále Václava IV. Z druhého patra shlíží z věže velká plastika lva.       Orientace pradávných posvátných míst vůči slunovratům i z nich později odvozený kříž románských rotund postavených ve slunovratových liniích, budování klíčových prvků města podle symboliky nebeského města, vazba na  důležité východy a západy Slunce i křesťanský kult sv. Víta jako symbolického následníka slovanského Svantivíta, to vše mělo jeden cíl. Posílit v zemi a jejím královském městě božský řád, zajistit ochranu před chaosem a zlem, připravit vše na přicházející konec věku.

Snahy našich předků však zřejmě přicházejí vniveč. Prahu stále silněji ovládá moc peněz, faleš a pokrytectví. Šíří se zde bezbožnost, nenávist a chaos. Město míří k zániku.

Pokračování příště.

Vytvořeno: 6. 12. 2019