Pozorování

Mléčnou dráhu můžeme dobře pozorovat, jen pokud náš zrak není oslněn okolním osvětlením a obloha je skutečně tmavá. Poblíž městských aglomerací ji buď nemůžeme spatřit vůbec, nebo jen velmi nezřetelně. Mezi vhodné oblasti patří Beskydy nebo Šumava. Pokud si najdeme místo dostatečně odstíněné od svitu civilizace, překvapí nás krása a majestátnost nebeské řeky.

Z Evropy můžeme v průběhu roku pozorovat většinu Mléčné dráhy, její jižnější oblasti ale zůstávají trvale pod obzorem. Výše nad obzorem je Mléčná dráha zdobena souhvězdím Labutě (Cygnus - Cyg). V období od konce července do září lze již po setmění spatřit souhvězdí Labutě vysoko na obloze. Svým tvarem připomíná majestátního nebeského ptáka letícího Mléčnou dráhou. Ve výrazných hvězdách souhvězdí lze rozeznat také velký nebeský kříž či meč ochránce našeho světa. Nejjasnější hvězda Deneb je podle tradice přísnou strážkyní našeho Slunce i Země.^[5]
Začíná zde systém temných mlhovin, který se táhne až do souhvězdí Střelce a rozděluje letní Mléčnou dráhu na dvě části. Tmavé místo v srdci Mléčné dráhy je označováno jako Velká trhlina a jde o komplex neprůhledných oblaků mezihvězdného plynu a prachu. Se systémem Velké trhliny souvisí i nápadné zjasnění Mléčné dráhy v souhvězdí Štítu. Právě tady se nachází „průzor“ mezi oblaky mezihvězdné látky, skrz nějž vidíme do blízkosti středu naší Galaxie.

Galaxie Mléčná dráha

Stříbrný pás táhnoucí se nebeskou klenbou je lidem znám již od nepaměti. Mléčná dráha vždy byla předmětem řady mýtů a jedním z klíčových nebeských objektů. Bývala uctívána a lidé věřili, že má spojitost s lidskými dušemi a vznikem i zánikem života.^[6]
Materiální podstatu Mléčné dráhy jsme začali tušit až po vynálezu dalekohledu. Nyní víme, že jde o velké množství slabých hvězd, které splývají v mlhavý pás. Takto září naše Galaxie, ohromný systém stovek miliard hvězd, planet, plynu, prachu, černých děr a temné hmoty. Hvězdy jsou ve vesmíru shromážděny v hvězdných ostrovech, kterým říkáme galaxie. Název pochází z řeckého výrazu pro mléčnou dráhu - galaxis.

Naši Galaxii vidíme na noční obloze jako Mléčnou dráhu a označujeme ji velkým počátečním písmenem. Plný název je Galaxie Mléčná dráha.

Při pohledu triedrem nám mlhavost Mléčné dráhy mizí a vidíme velké množství méně jasných hvězd. Při pohledu na třpytící se nebeskou řeku se vlastně díváme do oblasti disku naší Galaxie, kam se při pohledu ze Země promítá většina hvězd z ramen Galaxie Mléčné dráhy.

Obr. Pravděpodobná podoba naší galaxie při pohledu z Galaktického pólu.^[3]

K naší Galaxii patří všechny hvězdy, které vidíme jednotlivě na obloze prostým okem. Nacházíme se uvnitř této hvězdné soustavy, poblíž její roviny, ve vzdálenosti asi 25 000 světelných let od centra Galaxie. Mléčná dráha je tedy naší Galaxií viděnou od jedné z jejích hvězd - našeho Slunce. Nacházíme se blízko roviny souměrnosti disku Galaxie, takže Mléčná dráha rozděluje oblohu na dvě stejné poloviny. Prochází přibližně 30 souhvězdími.

Světelný pás Mléčné dráhy je pohledem do roviny naší Galaxie. Ta je jednou z miliard galaxií a patří mezi galaxie spirální. Jde o nápadně zploštělý útvar ve tvaru tenkého disku, který měří na délku více než 100 000 světelných let. Koncentrace hvězd klesá téměř plynule od centra k okraji. Při pohledu shora vykazuje nápadnou spirální strukturu s jasnou centrální oblastí (galaktické jádro).^[4]
Vidíme zejména dvě ramena Galaxie: rameno Střelce a rameno Orionu. Jako pás se jeví proto, že naše Galaxie má tvar disku a my se na něj díváme zevnitř, z místa, které je o něco blíže okraji než středu. Pokud středem disku galaxie proložíme rovinu, vytváří na nebeské klenbě galaktický rovník. Tato myšlená čára je osou  Mléčné dráhy. 

Galaktický rovník

Galaktický rovník (galaktický kruh) je průsečnice galaktické roviny s nebeskou sférou. Je to hlavní kružnice, která půlí Mléčnou dráhu. Galaktický rovník je k zemskému rovníku nakloněn o 62°.
Rovník je pomyslná čára vedoucí po povrchu kulového rotujícího tělesa, v našem případě nebeské klenby. Jsme uvnitř Galaxie a tudíž se Mléčná dráha vine po nebi v kruhu kolem nás. Její polovina je vždy skryta za horizontem.

Polohu galaktického rovníku na nebi si lze představit jednoduše: Je to čára vedená středem Mléčné dráhy. Na nebeské klenbě vytváří kružnici podobně, jako ekliptika (dráha Slunce po nebeské klenbě). Galaktický rovník a ekliptika svírají úhel zhruba 60° a na obloze se protínají ve dvou bodech - v souhvězdí Střelce a v protilehlém souhvězdí Blíženců.

Při pozorování nebes tedy Slunce dvakrát ročně přechází po ekliptice přes Galaktický rovník, přes středovou osu Mléčné dráhy. Podobně přes Mléčnou dráhu občas přecházejí i planety naší sluneční soustavy. A samozřejmě Luna, ta se koupá v nebeské řece dvakrát měsíčně (zhruba každé dva týdny). A vždy se to děje v Souhvězdí Střelce nebo v souhvězdí Blíženců (nad Orionem).

Nebeský rovník (Celestial equator) - průmět zemského rovníku na nebeské sféře.

Ekliptika (Ecliptic) - průmět dráhy Slunce na nebeské sféře.

Galaktický rovník (Galactic equator) - průmět roviny Galaxie na nebeské sféře.

Galaktický rovník se protíná s ekliptikou v souhvězdí Střelce a Blíženců. Znamená to, že Slunce, Měsíc a planety při svém putování občas přecházejí přes Mléčnou dráhu. Vždy v souhvězdí Střelce nebo souhvězdí Blíženců.^[c]

Mléčná dráha tak funguje jako nebeský ciferník, na kterém Slunce ukazuje časové cykly trvající desítky tisíc let. Změny vyvolávané precesí, tedy komíháním zemské osy, jsou značně pomalé a znatelné až v horizontu desítek let. Někteří badatelé vztahují přechod Slunce středem Galaxie právě na den zimního slunovratu 21. 12. 2012. Toto datum může být koncem časového cyklu starých Mayů a začátkem cyklu nového. Přesný rok není důležitý. Každopádně v těchto létech dochází k nebeskému jevu, který podle tradice ukazuje dvanáctou hodinu, kdy jeden věk lidstva končí, aby byl nahrazen věkem novým.