Kříž kostelů v Praze (I.)

Autor: Pavel Mat. <pavel_m(at)email.cz>, Téma: Česko, Vydáno dne: 09. 02. 2013, Aktualizováno dne: 06. 10. 2019

Česko tajemné - Kříž kostelů v Praze (I.)

 

Praha - posvátná architektura

Kříž kostelů v Praze (I.)

 

Nové Město pražské

Český král a římský císař Karel IV. toto město koncipoval jako své sídelní místo a hlavní město Svaté říše římské. Poloha významných staveb je určena nebeskou symbolikou a křesťanskou mystikou.

Pět novoměstských kostelů založených Karlem IV. tvoří pravidelný kříž. Severo - jižní rameno kříže vede od kostela svaté Kateřiny k chrámu Zvěstování Panny Marie Na slupi. Západo-východní rameno prochází mezi kostelem Panny Marie a svatého Karla Velikého a Emauzským klášterem na Slovanech. Ramena kříže se protínají v kostele svatého Apolináře.      
Obr. Praha -  Nové město - pět kostelů rozmístěných ve tvaru kříže.[b]

Karel IV. založil Nové Město roku 1348. Pak začala postupná výstavba budov včetně kostelů. Církevní stavby a zařízení byly zakládány v průběhu patnácti let v jižní oblasti  Nového Města (Slovany 1347, Karlov 1352, Kateřina 1355, Trávníček 1360, Apolinář 1362), ale urbanistická koncepce nás přesvědčuje, že jejich umístění v terénu bylo již v původním návrhu města. Spojnice Slovany - Karlov a Kateřina - Trávníček tvoří v půdorysu jasný kříž s křížením u sv. Apolináře. Věže kostelů Na Trávníčku, Apolináře, Kateřiny stojí v řadě a mají stejnou architektonickou skladbu. Základní čtvercová hmota přechází ve vyšších podlažích do osmibokého hranolu ukončeného strmou jehlancovou střechou. V původní výšce se zachovaly věže u sv. Kateřiny a na Trávníčku...[1]

Kříž staveb ve středověku znamenal zvláštní požehnání městu. Posvátná geometrie zajišťovala místu řád, ochranu před chaosem.

 

Emauzský klášter (Emauzy, Na Slovanech, Slovany)

Emauzský klášter neboli klášter benediktinů u chrámu P. Marie a slovanských patronů, byl založen 21. listopadu 1347.  Sloužil řádu slovanských benediktinů.[a] Klášter nechal Karel IV. vybudovat na skalnatém pahorku u bývalého farního kostela sv. Kosmy a Damiána. Areál kláštera zahrnuje konventní chrám.
Na stavbě gotického trojlodního kostela a kláštera se podílela Karlova dvorská huť. Ambit kláštera byl v 60. letech 14. století vyzdoben cyklem 85 nástěnných gotických maleb s paralelami ze Starého a Nového zákona. Ke klášteru Karel IV. založil v roce 1371 kostel zasvěcený Panně Marii, svatému Jeronýmovi, slovanským věrozvěstům Cyrilu a Metodějovi a českým světcům Vojtěchovi a Prokopovi. Zasvěcení chrámu a kláštera vykonal 29. března 1372 pražský arcibiskup za účasti Karla IV. a jeho syna Václava. Karel prosadil, aby klášter vysvětil pražský arcibiskup a nikoli papežský nuncius, jak bylo obvyklé.[4]

Klášter fungoval i v době husitské, kdy unikl vyplenění. Husité jej v roce 1419 převzali a jako v jediném českém klášteře se zde praktikovalo přijímání podobojí. V 17. a 18. století byly stavby barokizovány a chrámu přibyly dvě raně barokní věže.

  
Obr. Klášter Emauzy od Vltavy na přelomu 19. a 20. století.[4]


Obr. Klášter Emauzy (Slovany) dnes.[4]

Kostel Panny Marie a svatého Karla Velikého (Karlov)

Kostel založil Karel IV. jako součást kanonie augustiniánů kanovníků. Významu kostela odpovídá i jeho zasvěcení Panně Marii jako matce Boží a Karlu Velikému jako obnoviteli Římské říše. Výstavbu kostela prováděla od r. 1351 dvorská stavební huť Matyáše z Arrasu. Kostel vysvětil roku 1377 pražský arcibiskup za přítomnosti Karla IV. a jeho syna Václava IV. Kostelní budova však při svěcení patrně nebyla ještě zcela dokončena. Výstavba samotného kláštera trvala ještě výrazně déle.[5]
Osmiboký půdorys lodi kostela je odvozen z korunovačního kostela v Cáchách. Centrální půdorys kostela je přitom pro gotickou architekturu velmi nezvyklý a zřídka používaný. Stávající gotizující klenba pochází až z roku 1575.[5]
  
Obr. Kostel Panny Marie a sv. Karla Velikého – vpředu budova svatých schodů.[5]

Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské (Kateřina)

Kostel byl založen v roce 1355 jako součást kláštera augustiniánek. Z původně gotického chrámu se dochovala jen vysoká osmiboká věž v průčelí. Současná podoba chrámu pochází z barokní přestavby.

Zasvěcení sv. Kateřině mělo být poděkováním této světici za údajnou záchranu Karlova života v bitvě u San Felice.[3]

    
Obr. Kostel svaté Kateřiny v Praze - průčelí.[3]

Kostel Zvěstování Panny Marie Na slupi (Na trávníčku, Trávníček)

Nevelká gotická stavba byla postavena při klášteře servitů někdy po roce 1360. Západnímu průčelí kostela dominuje štíhlá věž, která má v dolní části čtvercový, v horní pak osmiboký půdorys. Věž samotná je mírně vyosena směrem do ulice Na Slupi, je tedy mírně šikmá.[6]   
Obr. Kostel P. Marie Na trávníčku.[6]

Kostel svatého Apolináře (Apolinář)

Kostel a přilehlá klášterní budova byly patrně postaveny v letech 1360-1390. Kostel svatého Apolináře tvoří výraznou architektonickou dominantu na návrší nazývaném Větrov. Protáhlá jednolodní stavba s vnějšími opěráky a podlouhlým presbytářem s pětibokým závěrem se zachovala téměř v původním stavu. V jihozápadním rohu je charakteristická věž 42 m vysoká o čtvercovém půdorysu 9 x 9 m. V nejvyšším patře věž mění tvar z čtyřboké na osmibokou.[2]     
Obr. Kostel svatého Apolináře v Praze.[2]

Shodné stavební prvky

Pozoruhodné je zejména umístění církevních staveb v kříži, jehož základnu tvoří Vyšehrad.

Zeměpisné souřadnice staveb:[c]

Slovany 50°4′20,19″ s. š. 14°25′1,95″ v. d.
Karlov 50°4′7,42″ s. š. 14°25′42,13″ v. d.
Kateřina 50°4′24,80″ s. š.    14°25′30,20″ v. d.   
Trávníček   50°4′3,20″ s. š. 14°25′17,16″ v. d.
Apolinář 50°4′14,52″ s. š. 14°25′25,11″ v. d.

Obr. Praha, Nové město - pět kostelů rozmístěných ve tvaru kříže.[b]
 
Zvláštností kostelních věží či lodí je osmiboký průřez. Osmistěnná věž či loď je součástí kostela Karlov, Kateřina, Trávníček a Apolinář. Osmiboká byla i pozoruhodná kaple Božího Těla na Karlově náměstí (zbourána 1791). Jednalo se zřejmě o odkaz na osmibokou katedrálu Panny Marie v Cáchách, kterou založil Karel Veliký, vzor a idol Karla IV. Na Slovanech proběhla v 17. a 18. století přestavba se dvěmi novými barokními věžemi.

Zvláštní a netradiční architektura osmibokých věží ukazuje na jejich zásadní význam v tomto pozoruhodném díle křesťanské mystiky. Právě přesné rozmístění věží resp. jejich  hrotů s věžními kříži do postavení velkého kříže mohlo být mít onen zásadní význam.

Pokud měl velký kříž pěti novoměstských věžních křížů nějaký význam, plní jej doposud? Nedošlo k porušení funkce tohoto díla při pozdějších rekonstrukcích či dokonce stavbě dvou nových věží v případě Slovanů? Dochovaly se původní věžní kříže na svých místech?

Kříž nebo pyramida?

Věže kostelů Slovany, Karlov, Kateřina, Trávníček a Apolinář jsou postaveny tak, aby vytvářely na území Nového města pražského kříž. Z nich jako poslední byl postaven kostel svatého Apolináře s věží vysokou přes 40 metrů. Apolinář stojí ve středu kříže. Je pouhou náhodou, že právě Apolinář stojí na návrší zvaném Větrov a stal se dominantou Nového města?

V umístění vrcholků věží kostelů tak můžeme vidět nejen kříž v půdorysu ale také pyramidu v prostoru.

 
    

Obr. Praha -  Nové město - pět hrotů kostelních věží Slovany, Karlov, Kateřina, Trávníček a Apolinář vytvářejí v prostoru nízkou pyramidu.[b]

Vyšehradský kříž

Pět kostelních věží na Novém Městě pražském nechal vystavět Karel IV. Věže byly postaveny do formace rovnoramenného kříže a navíc jejich vrcholky tvořily rohy myšlené pyramidy (s vrcholem na věži sv. Apolináře). Proč byl kříž kostelů natočen právě takto? Odpovědí je možná Vyšehrad.

Kříž kostelů má orientaci směrem k Vyšehradu. Ten jakoby vytvářel základnu svatého kříže.


Obr. Praha -  Nové město a Vyšehrad. Románská bazilka a rotunda na Vyšehradě vytvářejí symbolickou základnu kříže původně pěti osmibokých věží. Zhruba uprostřed nich stál nejstarší kostel z konce 10. století.

Vyšehrad leží na nejvyšší plošině skalnatého ostrohu nad soutokem Vltavy a Botiče. Jeho minulost je spojena s našimi nejstaršími mýty a legendami. Lidé zde sídlili již v době kamenné. Pověst vypráví, že Vyšehrad založil kníže Krok. Ze svého původního sídla na Budči vyslal posly, aby našli bezpečnější místo. Na strmé skále nad Vltavou pak kníže přikázal vykácet les a vystavět hrad. Když Krok zemřel, vlády se ujala jeho dcera Libuše. Podle pověstí se v hlubinách Vyšehradu skrývají poklady a ochránce - český lev s dvanácti lvíčaty. Pokud by české zemi hrozilo nebezpečí, lev zařve tak mocně, až se vyšehradská skála rozlomí a ze lvíčat se stanou mocní lvi, kteří rozsápou všechny nepřátele.[9] [10]

Na Vyšehradě je doloženo knížecí hradiště z 2. pol. 10. století. Již na konci 10. století zde byl vystavěn kostel se třemi apsidami, jedinečná stavba v celé západoslovanské kultuře. Byla o 40 procent větší než rotunda sv. Víta a Václava na Pražském hradě. V 11. století zde již stál panovnický palác a několik kostelů. Vyšehrad sloužil jako sídlo českých panovníků od Vratislava II., prvního českého krále, až po Soběslava I. (do roku 1140).

Na Vyšehradě se dochovaly dvě významné křesťanské stavby - bazilika a rotunda. Obě pocházejí z 11. století. Na místě baziliky svatého Petra a Pavla stávala původně raně románská bazilika. Rotunda svatého Martina je nejstarší zachovanou stavbou na Vyšehradu a současně i nejstarší zachovanou rotundou na území Prahy. Oba svatostánky dnes vytvářejí symbolickou základnu kříže.
Svislé břevno kříže prodlouženo k jihu má svou patku na Vyšehradě, kde na pevné skále vysoko nad řekou stávalo hradiště, hrad, kostely i vojenská pevnost chránící Prahu. Karel IV. obnovil význam Vyšehradu a ustanovil, že český král v předvečer korunovace vykoná cestu na Vyšehrad.[11]

Vyšehrad se v historii několikrát zasloužil za ochranu České země před nepřáteli. Občas došlo i ke snahám zneužít posvátné půdy Vyšehradu. Připomeňme, že i v roce 2012 se zde plánovaly přípravy symbolické korunovace tzv. krále králů.[7] [8] Naštěstí se akce nevyvedla podle přání zúčastněných. Ochranná, posvátná architektura Prahy je však již poničena a město se původní vizi svatého místa již nenávratně vzdálilo.

Pokračování - Románské rotundy a slunovratové linie.


[a] Po přeslici pocházel Karel IV. ze starobylé slovanské dynastie, čehož si byl vždy vědom. Zároveň se vždy snažil odstraňovat schizma mezi západní církví a východními křesťanskými církvemi. Proto se rozhodl oživit slovanskou liturgii hlásící se k cyrilometodějské tradici a vytvořit středisko slovanské církevní vzdělanosti. Odtud se měla věrouka ve slovanském jazyce šířit mezi Čechy i ostatní Slovany. Pozval proto do Prahy benediktinské řeholníky z oblasti dnešního Chorvatska, tzv. hlaholáše, znalé církevní slovanštiny. Kvůli slovanským řeholníkům se klášter nazýval Na Slovanech.[4]
[b] Použit systém Google Earth verze 5.2.1.1547.
[c] Souřadnice středů věží. Zjištěno ze systému Google Earth, neměřeno přímo v terénu.

[1] LORENC, Vilém. Nové Město pražské. 1. vyd. Praha: SNTL, 1973, 204 s.
[2] Kostel svatého Apolináře (Praha). In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-, 9. 12. 2012 [cit. 2013-02-09]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svatého_Apolináře_(Praha)
[3] Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské (Praha). In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-, 25. 10. 2012 [cit. 2013-02-09]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svaté_Kateřiny_(Praha)
[4] Emauzský klášter. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-, 9. 12. 2012 [cit. 2013-02-09]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Emauzský_klášter
[5] Kostel Panny Marie a svatého Karla Velikého. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-, 30. 11. 2012 [cit. 2013-02-09]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_Panny_Marie_a_svat%C3%A9ho_Karla_Velik%C3%A9ho
[6] Kostel Zvěstování Panny Marie Na slupi. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-, 25. 10. 2012 [cit. 2013-02-09]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_Zv%C4%9Bstov%C3%A1n%C3%AD_Panny_Marie_Na_slupi
[7] S Danielem Landou nespolupracuji. Centrum Holdings. Blog.aktuálně.cz [online]. 2012, 11. 12. 2012 | 20:21 [cit. 2013-02-16]. Dostupné z: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/karel-janecek.php?itemid=18417
[8] BARTOŠ, Adam B. Trochu pokory, pane Janečku. PLAY NET A.S. PrvníZprávy.cz: nejdůležitější z politiky a byznysu [online]. [cit. 2013-02-16]. Dostupné z: http://www.prvnizpravy.cz/sloupky/trochu-pokory-pane-janecku/
[9] Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Vyšehrad [online]. c2019 [citováno 6. 10. 2019]. Dostupný z WWW: < https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vy%C5%A1ehrad&oldid=17684179 >
[10] LISICKÁ, Helena. Z českých a moravských hradů. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1977. 696 s.
[11] Špůrek, Milan. Praga mysteriosa: tajemství pražského slunovratu. Ilustroval Josef ŠVASTAL. Praha: Eminent, 1996. ISBN 80-85876-06-x.


Vytvořeno: 9.2.2013