Hebrejská Bible a archeologie

Datování exodu II.

Exodus a archeologie

Podle Hebrejské bible vyvedl Mojžíš z Egypta do Sinaje předky izraelských kmenů, které pak vytvořily biblický Izrael. Řada badatelů stále ještě zařazuje exodus do 13. století př. n. l. Podporují tuto teorii výsledky archeologického průzkumu?

Podle verše Exodu byl odhadován počet uprchlíků na 1 až 3 milióny ^[6] (včetně žen a dětí). Takový hromadný odchod lidí z Egypta a drtivá porážka faraónova vojska mohla těžko zůstat v historických zápisech bez povšimnutí. Badatelé proto hledali v dějinách starého Egypta jakoukoliv zmínku o této události.

Egyptské mlčení

Žádný archeologický nález nepotvrdil existenci většího počtu Izraelitů ve starém Egyptě. Mnoho dokumentů zmiňuje zvyk kočovných pastevců přicházet do Egypta v obdobích sucha či hladu a tábořit na okrajích Nilské delty. Nejednalo se však o nic mimořádného, k takovým krátkodobým migracím menšího počtu lidí docházelo často. ^[5] 

Z Egypta uprchlo podle Bible více než 600 000 Izraelitů. Archeologové dnes tuto možnost téměř vylučují.  Nikde v egyptských záznamech nenalézáme jedinou zmínku o takovém masovém odchodu otroků. Dnes již máme řadu informací o tom, jak důkladně byly chráněny východních hranice Egypta. Kroniky by nemohly mlčet o tak velkém prolomení egyptské obrany.

Stále se prohlubující znalosti archeologů o způsobu obrany egyptských hranic i možnostech pouštních stanovišť, kde by museli putující Izraelité tábořit atd., to vše ukazuje na jediné. K hromadnému a násilnému útěku Židů z Egypta nedošlo ve 13. stol. př. n. l. ani nikdy jindy. Mojžíš je stejnou fiktivní postavou, jako byl jeho předchůdce Abrahám. Útok Jozua, Mojžíšova vojevůdce, na Kanaán a jeho zábor je jen fikcí.

Chybí archeologické nálezy, které by potvrdily, že v Egyptě žila tak početná skupina Izraelitů před svým útěkem. Chybí pozůstatky masivního přesunu lidí z Egypta. Chybí nálezy ukazující, že nějaké velké společenství putovalo čtyřicet let Sinajskou pouští. Moderní archeologie je schopna sledovat skromné stopy lovecko-sběračských či pastevecko-kočovných skupin po celém světě. Archeologové nalezli takovéto stopy na Sinaji z 3. tisíciletí př. n. l. a konce 1. tisíciletí př. n. l. Z období 13. století př. n. l. nenalezli nic.^[2]

Hyksósové

Jediná událost v dějinách starého Egypta, která se alespoň velice vzdáleně podobá biblickému exodu, je vyhnání Hyksósů (Hyksů).

Skupina lidí neznámého původu (snad semitsko-asiatská z oblastí Palestiny a Sýrie), označovaná jako Hyksósové (angl. Hyksos) či Hyksové, obsadila v 17. století př. n. l. dolní Egypt a založila tzv. 15. dynastii. Dobyli Memfis a prosadili daně na zbytku území. Vláda Hyksósů trvala zhruba 100 let. Jejich vazalové se vzbouřili a pod vedením Ahmose I. (vládl 1570 - 1546) vyhnali Hyksy (zhruba v roce 1570) z Egypta, započala éra Nového království (1570-1070). Hyksové byli pronásledováni do Palestiny (Gazy) a Thutmosem I. (1507) až k Eufratu.
Někteří badatelé opravdu spojují exodus s vyhnáním Hyksósů. Události datují zhruba do rozmezí let 1540 až 1570 př. n. l.

Spojení Hyksósů s Izraelity je však sporné. Hyksósové ovládli Egypt a nakonec byli vyhnáni až k Eufratu. Izraelité měli v Egyptě sloužit jako otroci a uprchnout. V podstatných rysech se tedy obě události liší.

Anachronismy při cestě z Egypta

V předchozím článku jsme již psali o městech Pitóm a Ramses, zmiňovaných v příběhu o pobytu Izraelitů v Egyptě. Názvy měst zařazují příběh do 13. stol. př. n. l. To je však v rozporu s případným propojením exodu s vyhnáním Hyksósů, ke kterému došlo už v 16. století.

Při podrobnějším biblického líčení pochodu Izraelitů z Egypta však nalézáme další a další anachronismy. Vybíráme několik příkladů:^[2]

Arad

Podle knihy Numeri byli Izraelci během svého putování napadeni kanaanským králem Aradu.

Podle archeologických nálezů ale město Arad (dnešní Tell Arud) bylo osídleno ve starší době bronzové (zhruba v rozmezí let 3500 až 2200 př. n. l.), pak zpustlo a znovu obydleno bylo až v době železné (cca. od roku 1150 př. n. l.). ^[9]

Chešbón

V knihách Mojžíšových se píše o bojích s emorejským králem Síchonem (Sihon) a obsazení města Chešbón (Heshbon, Tell Hesban)).

Archeologové však tvrdí, že Chešbón v době předpokládaného obsazování Sinaje neexistoval. Byl osídlen až od roku 1200 př. n. l. a to pouze jako malá vesnice. Prosperujícím městem se stal od 8 či 7. stol př. n. l.^[9]

Dibon

Izraelité obsadili i další emorejské město - Dibón (Dhiban).

Archeologický výzkum v Dibonu ukázal, že město nebylo obýváno v mladší ani pozdní době bronzové, zhruba v létech 2000 až 1200 př. n. l.^[9]

Edom

Neexistovalo ani další území - Edom, které mělo podle příběhu v knize Numeri, odmítnout průchod Izraelcům, a bylo později porobeno.

Shrnutí

Města Pitóm a Ramses, zmíněná v biblickém příběhu o pobytu Izraelitů v Egyptě, zařazují děj do 13. stol. př. n. l. Také většina konzervativních badatelů klade exodus do tohoto století. Města Arad, Chešbón, Dibon či území Edom, popisovaná v následném útěku Izraelitů z Egypta, však v té době neexistovala nebo se teprve začala rozvíjet.

K vyhnání Hyksósů (jediná událost v dějinách starého Egypta, která se vzdáleně podobá biblickému exodu) došlo již v 16. stol. př. n. l. Žádné z výše uvedených měst v této době neexistovalo.

Legenda

Většina archeologů  dnes souhlasí s tím, že pokud k nějakému pobytu Izraelitů v Egyptě a jejich útěku vůbec došlo, týkalo se to jen několika rodin. Postupně mohl jejich příběh  růst a později být využit v rámci národnostní a náboženské propagandy.^[5] 

... pokračování příště ...

Vytvořeno: 30. 05. 2005