Lidské oběti

Autor: Pavel Mat. <pavel_m(at)email.cz>, Téma: Rituály, Vydáno dne: 03. 12. 2006

Bible-rituály -- Lidské oběti

Hebrejská Bible a rituály

Lidské oběti

Zápalné lidské oběti

V článku dětské oběti v Kanaánu píšeme o rituálu upalování dětí k poctě kanánským bohům včetně Yahweho. Zde budeme pátrat po dalších lidských obětech, popisovaných v Hebrejské Bibli či prováděných v rámci kultu boha Yahweho.

Zápalné dětské oběti byly Yahwemu v Judeji přinášeny ještě v 7. stol. př.n.l.[4] Upalováni na tófetu, ohnivém obětišti, však zřejmě byli i dospělí lidé. V knize Izajáše nalezneme náboženský zpěv čerpající z takového jahvistického obřadu:

CEP[1]  Izajáš 30:29-33 [a] 
Dáte se do zpěvu jako v noci, kdy se zasvěcuje svátek, srdce se naplní radostí jako tomu, kdo jde za zvuku píšťal, aby vstoupil na Hospodinovu horu, ke Skále Izraele. Hospodin se ohlásí svým velebným hlasem, dá pocítit svou dopadající paži v prudkém hněvu, v plameni sžírajícího ohně, blýskáním a průtrží mračen a kamenným krupobitím. Ašúr, jenž jiné bil holí, zděsí se Hospodinova hlasu.  Každé švihnutí metlou, které mu Hospodin zasadí, dopadne za zvuku bubínků a citar; vybojuje proti němu bitvy pouhým mávnutím ruky. Neboť odedávna je už připraven Tófet, žároviště hluboké a široké, pro zápalnou oběť [m-l-k]. Na jeho hranici je mnoho ohně a dříví, jako proud síry je zapálí dech Hospodinův.

V Izajášově zpěvu je zřetelný rituální podtext.Yahweh je tím, kdo zde bude mučit a upalovat na hranici tófetu svou oběť (snad asyrského Sancheríba). Asyřané zničili Severní královstí Izraele a v době Izajáše byli hrozbou pro Jižní judské království. Zpěv popisuje rituální mučení a zabití těchto nepřátel resp. jejich vůdce. Rituál začíná ohněm Yahweho blesku, bouřkou, krupobitím a končí ohněm Yahweho hranice připravenou pro zmučenou oběť.[5]  Popis odpovídá kanaánským obřadům, probíhajícím v noci, za zvuku hudebníků, u jámy s planoucím ohněm. Yahweh vystupuje v roli boha hor a bouří, hrozivého válečníka. Viz. také Válečník YHWH.

Izajáš nepatřil ke kritikům přinášení lidských obětí. Teprve pozdější autoři knih Kronik a Králů začali zápalné lidské oběti odsuzovat. Jeremjáš pak považoval ohnivé oběti na tófetu za příčinu pádu Jeruzaléma.
Izajáš působil na počátku 7. stol. př.n.l. a Jeremjáš na počátku 6. stol. př.n.l., tedy o sto let později. Bible je dokladem toho, že právě v tomto období (přelom 7. a 6. stol. př.n.l.) došlo ke změnám jahwistického kultu ve věci provádění lidských zápalných obětí. Do této doby byl Yahweh uctíván na posvátných návrších Judska a Izraele (2. Kr 23:5). Judští králové (Chizkiáš, Joziáš) pak začali provádět významnou náboženskou reformu a ničit všechna místa, kde se praktikoval Yahweho kult:

CEP 2 Kr 23:8-10 
Přivedl všechny kněze z judských měst a poskvrnil posvátná návrší, na nichž kněží pálili kadidlo, od Geby až po Beer-šebu. Zbořil posvátná návrší u bran, i to, které bylo u vchodu do brány Jóšuy, velitele města, nalevo, vchází-li se do městské brány. Kněží těchto posvátných návrší nesměli vystupovat k oltáři Hospodinovu v Jeruzalémě, směli ovšem jíst nekvašené chleby se svými bratřími. Poskvrnil i Tófet v Údolí syna Hinómova, aby už nikdo neprovedl svého syna nebo dceru ohněm jako zápalnou oběť.

Radikální centralizace kultu započala významnou reformu judaistického náboženství (viz také Proč byla napsána Bible? ). Lidské oběti byly postupně odsuzovány a zakazovány, na rozdíl od řady jiných náboženství té doby. Judaismus nakonec zaujal k obětování lidí jednoznačně kritický postoj. Fascinace lidským utrpením v ohni však pokračovala v mnohých jiných náboženstvích.

CEP Marek 9:43-48 
Svádí-li tě k hříchu tvá ruka, utni ji; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačen, než abys šel s oběma rukama do pekla, do ohně neuhasitelného.  ---  A svádí-li tě k hříchu noha, utni ji; je lépe pro tebe, vejdeš-li do života chromý, než abys byl s oběma nohama uvržen do pekla.  ---  A jestliže tě svádí oko, vyloupni je; je lépe pro tebe, vejdeš-li do Božího království jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do pekla,  'kde jejich červ neumírá a oheň nehasne.'

Ve středověku byli lidé ve jménu ochrany víry upalováni na hranicích. A těm, kdo nedodržovali různě interpretované boží zákony, bylo vyhrožováno věčnými mukami v pekelném ohni. 

Prokletí měst

Určitou formou lidských obětí mohla být praxe prokletí a následného vybití a vypálení celých měst. Podle Bible proklíná Yahweh obyvatelstvo některých měst a vyžaduje nad nimi po Izraelitech vykonání rozsudku smrti. Yahweh požaduje, aby bylo pozabíjeno  obyvatelstvo provinilých měst, někdy pouze muži, jindy jen dospělí či všichni lidé včetně dětí a kojenců. Občas mělo být město zcela vypáleno i s případnou kořistí. Vše mohlo mít náboženský podtext jako služba bohu.[3] Tato vybíjení a vypalování celých měst někteří badatelé považují za způsob přinášení obětí ve velkém měřítku.

Nesplnění svého požadavku Yahweh trestal. Například ústy svého proroka Samuela přikázal králi Saulovi pozabíjet ve městě Amalekitů vše živé, děti i kojence včetně domácího zvířectva.

CEP 1 Sa 15:2-3
Toto praví Hospodin zástupů: Mám v patrnosti, co učinil Amálek Izraeli; položil se mu do cesty, když vystupoval z Egypta.
Nyní jdi a pobij Amáleka; jako klaté zničíte vše, co mu patří. Nebudeš ho šetřit, ale usmrtíš muže i ženu, pachole i kojence, býka i ovci, velblouda i osla!"

Saul nechal pozabíjet veškeré obyvatelstvo, ušetřil však amáleckého krále Agaga a také nejlepší kusy domácího zvířectva. Za neuposlechnutí příkazu mu však hrozilo zavržení. Kdo ušetřil prokletého měl být sám proklet. Aby se vyhnul zlobě Yahweho, zabil nakonec i krále Agaga na obětišti v Gilgalu. Přesto, pro neuposlechnutí příkazu svého boha, přišel Saul o království.

Obětování panen

Izraelci na pokyn Yahweho vykonají pomstu nad Midjánci. Midjánští mužové jsou pobyti, ženy a děti zajaty. Po návratu bojovníků však Mojžíš přikazuje pozabíjet  i zajaté děti a ženy, naživu zůstávají pouze panny. Yahweh si pak z nich k obětování vyžádá 32 dívek.

Nu 31:28-29, 40-41
          Od bojovníků, kteří se účastnili boje, oddělíš dávku pro Hospodina po jednom z pěti set, jak z lidí, tak i skotu, oslů, ovcí a koz. Vezmete je z jejich poloviny a dáš je knězi Eleazarovi jako Hospodinovu oběť pozdvihování.

Lidských duší bylo šestnáct tisíc a dávka pro Hospodina dvaatřicet osob. Mojžíš tedy dal knězi Eleazarovi tuto dávku jako Hospodinovu oběť pozdvihování, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal.

Jejich osud je nejasný. Oddělené panny, skot, ovce i kozy jsou uváděny společně. Zřejmě tedy mohly mít oběti i společný osud, smrt na obětišti.

Zasvěcení Bohu

Pokud někdo zasvětil jiného člověka bohu, nesměl být onen bohu zasvěcený podle příkazu Yahweho prodán či vyplacen a musel zemřít. Zasvěcení zde znamená obětování či věnování bohu.

BKR[2] Le 27:28-29
          Všeliká pak věc posvěcená, kterouž by někdo slibem posvětil Hospodinu ze všech věcí, kteréž má, buď z lidí aneb z hovad, aneb z pole dědictví svého, nebude prodávána, ani vyplacována; nebo všecko, což takovým slibem posvěceno jest, věc nejsvětější bude Hospodinu.

Všeliké hovado /myšlena lidská bytost/ tak oddané, kteréž slibem tím se oddává od člověka, nebude vyplacováno, ale smrtí umře.

Biblický hrdina Jiftách Gileátský naříká, že zasvětil svou dceru Yahwemu a slib nemůže vzít zpět (Ju11:35). Svou panenskou dceru pak obětuje na zápalné hranici Yahwemu.

Smírčí lidská oběť

Za vlády krále Davida nastal hlad. Důvodem byla vina bývalého krále Saula, který prolil krev Gibeóňanů. Ti si k usmíření vyžádali trest pro sedm Saulových synů. David souhlasil...

CEP 2Sa 21:9
          a vydal je Gibeóňanům do rukou. Ti jim zpřeráželi údy na hoře před Hospodinem. Tak jich najednou padlo sedm. Byli usmrcení v prvních dnech žně, když se začal žít ječmen. 

"Bůh potom přijal prosby za zemi."


V řadě biblických textů jsou tedy popisovány lidské oběti, které Yahweh přímo vyžadoval nebo které jej pohnuly ke splnění přání obětníka. Motiv lidské oběti byl značně rozšířen nejen mezi Izraelity.  A i mnohé novozákonní spisy jsou postaveny na tvrzení, že Ježíš zemřel jako oběť za lidské hříchy. Podle veršů Ži10 "krev býků a kozlů není s to hříchy odstranit", a proto "Ježíš Kristus jednou provždy obětoval své tělo". Dávnověká idea nutnosti přinést Bohu lidskou oběť tak proniká až do naší současnosti.

... pokračování příště ...
[a] CEP překládá hebrejský m-l-k jako "král". Tedy "... žároviště hluboké a široké, i pro krále. "  M-L-K však v tomto kontextu znamená spíše zápalnou lidskou oběť. Tedy "... žároviště hluboké a široké, pro zápalnou oběť." Může se jednat také o slovní hříčku, pojem mlk zde znamená současně krále i zápalnou oběť.
[1] Ekumenická rada církví v ČSR. Bible, Písmo svaté Starého a Nového zákona, Ekumenický překlad. Jinak také Český ekumenický překlad /CEP/.
Použita elektronická forma SW BibleWorks[2].
[2] Bible Kralická: Bible svatá aneb všechna písma Starého i Nového zákona podle posledního vydání Kralického z roku 1613 /BKR/
Použita elektronická forma  SW BibleWorks.
[3] Fablis Online Encyclopedia. Heslo Hebrew sacrifice.
[4] Smith Mark S. The Early History of God: Yahweh and the Other Deities in Ancient Israel. 2002
[5] Mosca Paul. Child Sacrifice in Israelite and Canaanite Religion. Harvard. 1975.

Vytvořeno: 03.12.2006