Hebrejská Bible - Bohové -- Synové boží
Synové božíBKR[1] Genesis 6:1-4
Málokterý biblický verš vyvolával takové polemiky, jako právě ten z úvodu 3. kapitoly knihy Genesis. Synové boží si brali lidské dcery a ony jim rodily pozdější mocné, na slovo vzaté muže. Koho označoval pojem בני־אלהים (bné elohím), synové bohů/boží/boha?
Věroučná vysvětleníText popouzel mnoho z těch, kteří v Bibli hledali potvrzení své monoteistické víry v jediného Boha. Lidé proto hledali vysvětlení, které by bylo v souladu s jejich chápáním biblického náboženství. Uveďme některá z nich: 1. Synové boží jsou nadpřirozené bytosti: andělé, démoni či duchové. 2. Synové boží jsou autoritativně nadřazení lidé: králové, vládcové,
soudci. 3. Synové boží jsou lidé z pokolení Adamova syna Setha (kontrast s
potomky Kaina). Židé i křesťané se výše uvedenými úvahami snažili vyhnout jednomu z polyteistických problémů v Bibli. Synové boží měli být vším, jen ne syny božími. Jaký je však dnešní pohled odborníků? Bible a blízkovýchodní mytologieJak lze chápat zmínky o božích synech dnes? V masoretském textu (viz rodiny textů) je ve verši Genesis 6:2 užit pojem בני־אלהים (bné elohím): Překládáme jej jako synové/potomci bohů, boží či boha. Elohím má totiž význam množného či jednotného čísla pojmu El - bůh (viz Elóhím - bůh či bohové?). Synové boží se vyskytují na několika místech Hebrejské Bible: Kniha JóbCEP[2] Jób 1:6 a 2:1
Synové Boží se účastní shromáždění v čele s Yahwem. Jedním z nich je i Satan. Podle tradice patří kniha Jób k nejstarším biblickým textům. Měla
být napsána v době patriarchů zhruba kolem roku 1600 př. n. l. Dnes
převládá názor, že byl text sepsán až v poexilní době, zhruba v
létech 450 až 350 př. n. l. Samotný příběh o spravedlivém Jobovi je
však starší. Existují paralely mezi Jóbem a ugaritskou literaturou
nalezenou v Sýrii. Autor byl ovlivněn i kanaánskými mýty.[3]
Podle dalších veršů byli synové Boží při stvoření země. Podle blízkovýchodních mýtů se stvoření světa účastnila řada bohů, z nichž někteří byli potomky (syny) nejstarších bohů (viz např. Enúma Eliš - Epos o stvoření světa). ŽalmyCEP Žalmy 89:6-8 a 29:1-2
Zmiňováno je shromáždění svatých (božích synů). Yahweh je
porovnáván s Božími syny a vyzdvihován pro svou sílu nad ostatními. DeuteronomiumVýznamný odkaz na בני אלהים , syny bohů/Boha/boží, nalezneme v 5. knize Mojžíšově, ve známé Mojžíšově písni (Song of Moses): Deuteronomium 32:8-9
El (Elyon), nejvyšší bůh kanaánského náboženství, rozděloval lidstvo do národů podle počtu synů božích. Každému národu určil správce - boha resp. božího syna. Jákobovu lidu (Izraelitům) určil Elyon boha Yahweho. Dělení národů podle bohů potvrzuje i tabulka národů v Genesis 10-11. Více viz Dt 32:8-9 - Elyon a Yahweh a Henoteismus v Bibli.
Sama Hebrejská Bible tedy dokládá, že synové boží byli nejen při stvoření světa ale měli důležitou roli při dělení lidstva na národy. Nejvyšší bůh (Elyon) přidělil Yahwemu lid praotce Jákoba - Izraelity. Z veršů Dt 32:8-9 plyne, že i každý z ostatních synů božích rovněž obdržel určitý národ pod svou vládu. Synové boží sehráli mnohem významnější roli, než je běžně z biblických tradic odvozováno.[4] Synové boží v předbiblických zdrojíchMezi odborníky dosud nepanuje shoda, kdy bylo zformováno jádro Bible. Doba sepsání Pentateuchu, kam patří i knihy Genesis a Deuteronomium, se však stále posunuje dopředu. Pentateuch byl zřejmě psán od 7. stol. př. n. l. jako součást politicko-náboženských reforem krále Chizkiáše a jeho následovníků. Ke konečné redakci textů Pentateuchu mohlo dojít v rozmezí 6. až 5. stol. př. n. l. Bible začala existovat jako uzavřený, písemně fixovaný kánon od 4. století př.n.l. Více viz Kdy byla napsána Bible?, Kdo a kdy napsal Tóru? a Proč byla napsána Bible?. Pentateuch vznikl kompilací z mnoha starých textů textů a tradic. Jedním z hlavních zdrojů byly samozřejmě kanaánské náboženské texty. Kanaán - UgaritIzraelité a jejich náboženství se zrodili z kultury Kanaánu. Nám se dochovaly např. kanaánské náboženské texty zhruba ze 14. stol. př. n. l. Hliněné destičky s klínovým písmem byly nalezeny v prastarém městě Ugarit. Ugaritské texty nám říkají mnoho o společnosti, ze které se později vyčlenili lidé uznávající za svého nejvyššího boha Yahweho. V mýtech, eposech a rituálních textech z Ugaritu se velice často
vyskytuje výraz synové boha či bohů,
“the Sons of God” ( Nejvyšším bohem kanaánského panteonu byl El. El bylo jméno
nejvyššího Boha, ale později tento výraz označoval kteréhokoliv boha
obecně. El a jeho žena Asherah byli považováni za otce a
matku ostatních bohů. Synové boží tedy znamenali syny Ela.
Přibližně od 10. stol. př. n. l. začal být pojem asherah používán
jako obecné označení bohyň a speciálně jako božích partnerek -manželek.
Viz Elóhím - partnerské dvojice, Bohyně-asherah a její kult. Uctívání mnoha bohů se přibližně od konce 1. tisíciletí př. n. l. přerodilo do henoteismu. Později začal být Izraelity uctíván jediný bůh Yahweh a ostatní bohové postupně zapomenuti. Více viz Henoteismus v Hebrejské bibli. Koncept synů božích se rozšířil z kanaánské tradice do okolních kultur. Pojem Synové boží, bné elohím, se nám dochoval např. na ammonitském[5] nápisu nalezeném v Ammánu (9. stol. př. n. l.) či ve fénických nápisech (8. až 7. stol. př. n. l.).[4] Judaistické náboženství se objevilo v polovině 1. tisíciletí př. n. l. Monoteizmus ve formě státního náboženství vznikl v období Judského království, na přelomu 7. a 6. stol. př. n. l. Tehdy začala být psána Hebrejská Bible. Bohové a anděléJako synové boží byli původně označováni bohové, potomci
nejvyššího Boha a jeho družky. Právě v tomto smyslu je třeba chápat
výraz בני־אלהים (bné elohím)
v některých henoteistických verších Hebrejské Bible. Příště se blíže podíváme na smysl veršů Genesis 6 a pokusíme se odkrýt kořeny záhadného příběhu o bozích, ženách a jejich dětech.
|
||||||||||||||||||||||||
Vytvořeno: 15. 07. 2006 |