Bible - Autenticita -- Autenticita Bible III - Kritická vydání Bible
Autenticita Bible IIIKritická vydání BibleJiž v 17. století badatelé dospěli k závěru, že se knihy Hebrejské Bible nedochovaly ve své původní formě, stejně jako mnoho jiných starověkých děl. Biblické texty jsou výsledkem dlouhého složitého vývoje. Byly sestavovány z mnoha různých zdrojů a popisy stejných událostí na různých místech Bible si mnohdy protiřečí. Texty byly mnohdy doplňovány o nové pasáže, měněny i slučovány a při přepisech docházelo k chybám. Více viz. Chyby v Bibli. Badatelé začali číst biblické knihy mezi řádky a zaměřovat se na rozpory v textech, jejich dublování, tématické a stylistické varianty. Podle svých zjištění pak začali usuzovat na to, kolik autorů a kdy knihu psalo či z jakých pramenů čerpali. Tyto metody označujeme jako kritické zkoumání biblických textů. Rozvoj věd v čele s archeologií umožnil začít systematicky mapovat starověké dějiny Blízkého východu. Teoretické závěry kritické analýzy Bible bylo možné konfrontovat s výsledky historických věd i nálezy fragmentů starých biblických textů. Byly položeny základy historicko-kritické metody zkoumání Bible. Ta byla časem rozšířena i na další starověké texty. Například Epos o Gilgamešovi získal svou závěrečnou kanonickou formu podobně, jako tomu bylo s Hebrejskou Biblí. Historicko-kritická metodaNedochoval se originál žádné z knih zařazených do Bible. Opisy textů jsou mnohdy neúplné a obsahují chyby i záměrné úpravy. Odborníci proto vypracovali řadu metod, jak se přiblížit původním textům. K vědeckému zkoumání textů se používá historicko-kritická metoda. Podle Manfreda Oeminga používá historicko-kritická metoda tyto nástroje: [1]
K dalším metodám [4] patří jazyková a sémantická analýza či kritika druhů (viz. sociologie). Historicko-kritické studium Bible se vyprofilovalo do celé řady pracovních postupů. Stalo se vrcholným prvkem teologické vědy a badatelským standardem, který je předpokladem univerzitního teologického vzdělání. Dnes je však tato vědecká disciplína natolik rozsáhlá a složitá, že vyžaduje další a další specializace. Problémem je pak skloubit určitý textový rozpad a dekonstrukci s celostním chápáním Bible.
Kritická vydání BiblePro nás zajímavým výsledkem historicko-kritických metod zkoumání Bible jsou její kritická vydání. Dochovaly se stovky svitků a zlomků biblických textů, které se vzájemně v mnohém liší. Cílem biblické textové kritiky je sbírat a vyhodnocovat tato různá čtení a snažit se přiblížit co nejvíce původnímu textu Bible. Hebrejská BibleKritikou textu chápeme odborné posouzení textových dat (R.Hendel). Podle této všeobecné definice lze za kritické edice Hebrejské Bible považovat celou sérii vydání označovanou jako Biblia Hebraica (BH). [2] Mezi dosud nejužívanější kritické edice Hebrejské Bible patří Biblia Hebraica Stuttgartensia. (BHS či BH4) , která je čtvrtou edicí z řady BH. BHS je nejvíce používanou edicí Hebrejské bible v odborných kruzích. V posledních letech se pracovalo či doposud pracuje na dalších kritických edicích Hebrejské Bible: BHQ - Biblia Hebraica Quinta. Je pátou v sérii BH a bude následníkem BHS. BHQ bude obsahovat hebrejské poznámky a komentáře (másoru) v diplomatické formě (takovou, jaká byla v kodexu Leningradském bez rozšíření a oprav použitých v BHS.[3] K dalším kritickým edicím patří Hebrew University Bible (HUB) či Oxford Hebrew Bible (OHB). SeptuagintaSoučasný široce používaný text Septuaginty je označován zkratkou LXT. Dílo vytvořil Alfred Rahlf (1935, Württembergische Bibelanstalt / Deutsche Bibelgesellschaft - Německá biblická společnost, Stuttgart).
Pokud textová kritika našla výrazně podobné čtení v několika rukopisech, začala je sdružovat do určitých textových skupin. Dnes rozeznáváme několik tzv. textových rodin (textual families). Pokračování - Rodiny textů, textové tradice a skupiny
|
||||||||||||||||||
Vytvořeno: 28.9.2002 |