tady nejsou žádné záhady, východní filozofie toto ví tisíce let.
ano, tělo, mysl a duch, neboli, tělesné, duševní, a duchovní. tělo to je každému jasmé, mysl může být jak racionální, tak emocionální. tedy mysl může být pouze třírozměrná, minulost, přítomnost, budoucnost, tedy časoprostor-pohyb. cesta ke čtvrtému rozměru,(turya) stavu je přes pravdu, přítomnost, tedy žádná myšlenka, klid mysli. pozorovatel, svědek této mysli je čisté vědomí a pozornost. je tam subjekt a objekt, svědek a předmět pozorování, kdo je tedy ten svědek, subjekt, když cokoli můžeme pozorovat, vnímat, tím nejsme. čím tedy jsme? v tomto stavu, bodě, klidu mysli, přítomnosti, se setkává čas a prostor v jednom bodě. potom člověk může vnímat svoji duchovní , řídící část bytosti, a tou je duchovní, jemněhmotné tělo energií, nazývaných čakry. toto duchovní tělo, a jeho síly je nám schopno ukázat, zda jsme skutečně duchovní bytostí, nebo ještě někde klopýtáme.
člověče, poznej sám sebe. cesta, sebepoznání vede dovnitř. vše co je, je z ducha, akorát ten pohyb nemusí být odrazem lásky, může chybně běžet podle vůle iluze, ega, mysli. zbavme se iluze, pak se objeví skutečnost. v časoprostoru, pohybu, totiž nelze absolutizovat, ohraničovat. naše mysl to ale bláhově stále dělá. proč? aby pochopila, že pochopit, je přestat to chtít chápat, vymyslet. tedy být ve stavu klidu mysli, přítomnosti, při bdělém uvědomění. pravda je přítomnost, tady a ted. prázdno je forma, forma je prázdno. pohyb a nepohyb, dvě strany jedné mince.