Ono právě Belšasarův příběh je spíš klasickým argumentem proti teorii pozdního vzniku knihy Daniel (tj. proti tomu, co vyjadřujete slovy "autor biblických veršů psal o historii vzdálené několik staletí a neměl tedy přesné informace").

O Belšasarovi totiž nic neví již historikové žijící v 5. a 4. století př. Kr. (Hérodotos, Xenofón)... a najednou podle vás přichází ve 2. století autor knihy Daniel a má informace o Belšasarovi, o kterém už po staletí nikdo nic nevěděl... a který opět objeven až při vykopávkách v r. 1854.

Myslím si, že příběh Belšasarův je psán z pozice jeho současníka žijícího v Babylóně (proto není zmiňován nepřítomný Nabonidus - ale v textu se implicitně vyskytuje: v Da 5, 29 Belšasar nabízí Danielovi TŘETÍ pozici v království.)
Jestliže tedy Daniel jako jediný starověký hiostorik Belšasara zná, nemám důvod pochybovat o tom, že je pravdivá i informace, že byl potomkem Nabukadnesara (třeba i ze strany matky - královna matka je v příběhu dosti aktivní a je vidět, že se vyznala již na dvoře Nabukadnesarově). Důkazní břemeno leží podlě mě na těch, kdo si myslí, že Belšasar Nabukadnesovým synem nebyl.