Váš výklad má nejednu slabinu, opíráte se o film Da Vinci code, což je nesprávné a to z několika důvodů. Předně obraz poslední večeře Páně je už uměleckým ztvárněním a ne namalovanou historicku událostí a je značně z historického hlediska nepřesný. Ve filmu je třeba uvedeno, že na stole není kalich, ale na stole je dvanáct skleniček, což samozřejmě nebylo v té době možné, Ježíš i učedníci byly poměrně nemajetní a sklenice prostě takové nebyly. V té době, se nesedělo u stolu jak to známe dnes, ale pololeželo. Učedník, který měl hlavu na Ježíšových prsou měl tedy lehátko natočené tak, že jejich hlavy byly u sebe a k jinému apoštolovi měl Jan tedy zase obrácené nohy, byť ne zcela. Pro nás je zcela nepochopitelný, takový vztah mezi dvěma muži, ale v té době byl zcela normální a mravní. Naše doba je pokřivená právě současnou morálkou(tedy absencí morálky), ale dřív bylo pro muže běžné že se políbili. V poučení sv. Benektita je uvedeno, že všichni příchozí do kláštera mají být políbeni na ústa, jako znamení bratrské svornosti. V dnešní době činí někomu problém políbit i vlastní dítě natož bratra a to i pokrevního, ne tak jak je to míněno v Církvi. Než budete chtít zasvěceně psát o tak jemných věcech jako je vzájemná láska, zkuste přemýšlet o tom, co všechno zastírá náš současný pohled na tyto "věci" - homosexualita, nevěra, sexualita jako taková(vnímáme náznaky nebo narážky sexuální povahy tam kde nejsou, nebo je zase nevidíme tam kde jsou), představa, že Ježíš měl ženu spíš vychází z toho, že nechcete připustit, že by někdo mohl být bez ženy. Možná nechápete, co to znamená služba bližnímu, sebevydání sama sebe pro druhé, bez nároku na odpočinek a vlastní pohodlí. Proto jsou kněží v ŘKC svobodní aby byli kdykoli volní pro službu druhým. Proto se tak zdůrazňuje duchovní otcovství u těch, kteří se rozhodli pro celibát, jejich život může pomoci mnohým k tomu, aby začali správně žít. Možná je to proto, že jste "na povrchu" a tam nenalézáte to co hledáte a tak musíte přidávat další a další zdroje, silně pochybné, aby vám Evangelia dávala smysl. Ten smysl není v množství informací, ale v srdci člověka, který dává prostor Bohu. To píše sv. Pavel:"proto se já musím menšit aby On mohl růst"(Ježíš) Duchovní život není o načtení, ale o kontemplaci. Nechci vám dělat přednášku o různých filozofických směrech, které jsou dávno překonané a neuznávané(např. marxismus) a přesto části těchto systémů, běžně přetrvávají v myslích lidí, aniž by jsme věděli, že jsou špatné. Tak nekonečně opakované tvrzení, že to co se mi libí je správné vlastně pochází od Nietscheho a to už všichni uznali(téměř všichni) že jeho teorie je jedna z nejhrůznějších a sloužila jako opora nacismu a ten z ní těžil. Problém je v tom, že tato věta, vytržená z kontextu je pro nás pohodlná, umožňuje dělat to co je jinak nesprávné, přestože, kdyby si člověk přečetl systém celý, uvědomil by si k čemu to vede a jak je to "nelidské" a z takových různých vět z různých systémů, které v důsledku znamenají zamítnutí Boha, lidskosti, svědomí, pravdy je dnes složen "světonázor" většiny lidí, aniž si to uvědomují. C.G. Jung potom co odpadl od Boha(byl synem protestantského kazatele - to je důvod, proč kněží v ŘKC nemají děti:-) ) přejmenoval Boha na kolektivní nevědomí, prostě se potřeboval vyrovnat s tím, jak Boha poznal, když žil duchovním životem a se současnou situací, kdy Jej odmítl(zjednodušuji), tím udělal nebezpečný krok k tomu aby se z Boha osobního - Osoby, stalo nejdřív Něco, později něco nebo dokonce cokoli. Pokud chcete zkoumat křesťanství - tedy Toho kdo je podstatou christianoi-což je původní řecké označení křesťanů a znamená to Kristu patřící, musíte poctivě zkoumat to co napsali ti, kteří Kristu patřili a patří. Přečtěte si pouštní otce jejich apofthegmata, spisy apoštolských otců, sv. Augustina jeho Vyznání a nečtěte něco od těch, kteří ani pořádně nevědí co píší. Když se budete chtít něco dozvědět od čemkoli jiném, třeba o sv