Ku stati „Ježíš nebo Chizkijáš“ sa vyjadrím takto: Celý kontext sa nenachádza iba v Izaiášovi 11,1-2 ako uvádzate, ale voveršoch 1-13. Z tohoto úplneho kontextu rozhodne nevyplíva, že sa jedná o Chizkijáša. Budem citovať z Roháčkovho prekladu a zároveň hneď komentovať.... verš 6 „Vlk bude bývať s baránkom, a pardus bude ležať s kozľaťom, teľa a ľvíča a krmný dobytok budú spolu“.... sa za Chizkijášovej vlády nenaplnilo. Naplní sa to až pri druhom príchode Ježiša Krista. „zem bude plná známosti Hospodinovej, tak ako čo vody pokrývajú more.“ ...sa zatiaľ nikdy nikde nenaplnilo (a ani sa také nič za Izaiáša nestalo, aby to potom mohol opisovať ako pseudoproroctvo). Verš 10 „A stane sa toho dňa, že po koreni Izaiho, ktorý bude stáť za prápor národom, snažne sa budú dopytovať pohania,...“ -Žida snáď nikdy nemali predstavu, že by mali pohanov (nežidom) presviedčať o svojej viere (a to zvlášť v dobe Izaiáša) alebo odporúčať im svojho kráľa. Čítame tu o pohanoch ktorý sa snažne dopytujú po „koreni Izaiho“. To je proroctvo o tom, že raz bude niekto z Izraela stáť za „prápor národom“. Toto sa naplnilo až na Ježišovi. Dnes asi nieje národa, kde by neboli skupiny hlásiace sa ku Kristovi (pochádzajúceho z Izraela). Naplnilo sa to však až v čase, keď spisy Starého a Nového Zákona boli dávno skompletované. Napríklad vierozvestovia Cyril a Metod mali v rukách komletnú bibliu a plnili svojim zvestovaním proroctvo (čiže mizne podozrenie, žeby boli predpovede spísané až po udalosti o ktorej sa prorokuje). Kumránske rukopisy sú dokonca datované dosť ďaleko do minulosti od počiatkov rozširovaniasa zvesti o „mužovi zrodenom v Izraeli“. To, že bolo kresťanstvo prijaté v tak globálnej miere je zázrak.....

.......Veď Kelti si mohli ponechať svoje náboženstvo a neprijať nijaké kresťanstvo. –Alebo – prečo sa po svete nerozšírila napríklad viera starých Etruskov, ale zrovna kresťanstvo o ktorom nielen Izaiáš ale aj sám Ježiš prorokuje, že sa rozšíri po celom svete. Izaiáš to vo svojej dobe nemohol ani len tušiť. Verš 11 „A stane sa toho dňa, že Pán po druhé priloží svoju ruku, aby si dobyl ostatok svojho ľudu, ktorý ponechaný súc pozostane z Assúra a z Egypta, z Patrosa a z Ethiopie, z Élama a zo Sineára, z Chamatu a z ostrovov mora.“ .... Všimnite si výrazu „po druhé“. Prvý krát ich zhromaždil z Babylona (kam boli odvlečený). Potom až za Vaspasiánovej invázie boli Židia druhý krát rozptýlení medzi všetky národy. To čo spomína nasledujúci verš 12, hovorí jasne samo za seba: „.... soberie zahnaných Izraelových a rozptýlené Júdove shromaždí od štyroch strán zeme.“ –Toto druhé zhromaždenie izraelcov sa začalo napĺňať až po 2. svetovej vojne. Až po nej sa Židia začali sťahovať späť na svoje územie. Po 1900 rokoch znovu vznikol štát Izrael. Myslím, že vám je jasné, že biblia už bola vtedy dávno napísaná a vylučuje sa tak možnosť sfalšovania proroctva o druhom zhromaždení Izraelcov zo všetkých národov.

Ku téme „panna alebo mladá žena“ sa vyjadrím takto: Text Izaiáša 7,10-11 hovorí: „A ešte hovoril Hospodin Achazovi a riekol: Žiadaj si znamenie od Hospodina, svojho Boha, žiadaj, už či bude z hlboka dole a či z vysoka hore.“ Keď potom Achaz odmietol, hovorí sa vo veršoch 13-14 toto: „...Či vám je to málo unavovať ľudí, že unavujete ešte i môjho Boha? Preto vám dá sám Pán znamenie: Hľa, panna počne a porodí syna a nazve jeho meno Immanuel.“ –Keby tam malo byť napísané „mladá žena“, aké by to potom bolo znamenie? Veď to nieje nič nadprirodzené keď mladá žena počne a porodí, ale prirodzené. Znamenie „panna porodí“ malo byť ako náhrada za odmietnuté prvé znamenie. To nedáva logiku. To je ako keby som povedal: „Spravím zázrak – vypustím vtáka a on bude lietať“. Keď mladá žena počne a porodí, to by nebolo žiadne znamenie pre Achaza. Aj keby si to všetko Izaiáš vymyslel, neopisoval by tam predsa znamenie bez zázraku! Zmysel pôvodného textu má byť s istotou „panna počne a porodí....“. –Výrok vo verši 15 „Maslo a med bude jesť, dokiaľ nebude vedieť zavrhnúť zlé a vyvoliť dobré.“ vôbec nespochybňuje Ježišovo božstvo, lebo on pri svojom narodení prijal na seba všetky obmedzenia ľudského tela. Keď dáte malému bábätku do ruky spúšť od bomby uloženej pod susedovým domom, určite ho stlačí (deti sa radi hrajú zo všeličím). Vinným by ste boli ale vy! –Keď však podrastie, uvedomí si o čo ide a tlačítko nestlačí. To je ten vek, kedy rozonáva veci. Ježiš mal na sebe „oblečené“ ľudské telo so všetkými jeho obmedzeniami (inak by nemohol na seba vziať trest za naše viny). Isto nevedel hneď od narodenia rozprávať, musel sa učiť, atď...

Zdravím,
tato stránka se jeví velmi seriózně a i já sám jsem rád za mnohé podněty, které přináší. Chtěl bych však upozornit na některé chybné informace, vyskytující se v tomto článku....

1.- autor zde píše, že autoři 4 NZ evangelií jsou neznámí a bylo prý dokázáno, že nebyli rozhodně očitými svědky ukřižování ani zmrtvýchvztání Ježíše z Nazareta- s tím nelze souhlasit,..

- Markovo evangelium- nejstarší bylo sepsáno ještě před rokem 70 n.l. v Římě, tlumočníkem apoštola Petra- tedy autorem je sám Petr, jen bylo formálně zapsáno někým jiným.

- Matoušovo- bylo sepsáno v Sýrii kolem roku 90 n.l., v tomto jediném případě toho o autorovi není mnoho známo, avšak jde o jakýsi sebraný spis vycházející z Marka

-Lukášovo- psáno Lukášem, průvodcem Saula s Tarsu jakožto dopis jistému Theofilovi, jakožto čtenáři z pohanského prostředí- opět kolem roku 90 n.l.

-Janovo- autorem je Jan, který žil společně s Marií v Efezu, byl psán již v době pronásledování křesťanů a odráží se v něm vliv okolní helénistické kultury, je nejstarší, bylo sepsáno na konci 1.stol.

Jak je tedy patrné, všechna 4 evangelia byla psána pro určitou skupinu lidí v určitém kontextu, čili i autoři kladou jiný důraz na určité aspokty ze života Ježíše, nesrovnalosti lze tedy vysvětlit naprosto prozaicky- jsou to svědectví, čili by bylo naopak podezřelé, kdyby všechna evangelia byla slovo od slova stejná, stejně tak, jako se budou lišit 4 různé knihy o životě kterékoli jiné postavy...:-)

Ad KANONIZACE- fráze typu- byly náhodně vybrány podle libovůle církve z již 200 existujících je z prominutím naprosto směšná.

Všechna 4 evangelia byla podle apoštolské tradice uznávána již dávno před kanonizací (Koncily v Nikáji a Cařihradu v roce 325 a 381..), zde byly pouze potvrzeny, nikoli vybrány, to je nesmysl...
A to podle přísných kritérií,.. jedním z nich bylo právě např. stáří evangelií a pokud si všimnete, právě tato 4 jsou nejstarší, navíc mají apoštolskou tradici, čili jsou prokazatelně z doby

Dobrý den,
děkuji za váš názor.
Většina současných religionistických pojednání dnes uvádí,
že skuteční autoři evangelií nejsou známi a nebyli přímými účastníky událostí spojených s životem a smrtí Ježíše. Evangelia nejsou historickým záznamem Ježíšova života ale dokladem a svědectvím víry a vzpomínek různých mesiášských náboženských skupin.
Do tzv. 1.generace ( asi 30 až 65 n.l.), tedy mezi "současníky", lze zařadit maximálně novozákonní dopisy přiřazené Pavlovi. Není v nich však obsažena žádná konkrétní Ježíšova biografie. Evangelia psala až 2.generace (asi 65 až 100 n.l.), neznámí autoři vzdálení minimálně jednu generaci od narození Ježíše. Je vysoce nepravděpodobné, aby kdokoliv z nich byl přímým svědkem Ježíšova života. Za nejstarší ze čtyř evangelií, které byli později vybrány do novozákonního kánonu, se považuje evangelium Markovo. Vznik Matoušova a Lukášova evangelia se řadí spíše až na konec tohoto období. Janovo evangelium zatím neumíme blíže časově zařadit. Marek zřejmě sloužil jako podklad pro Matouše a Lukáše. Matouš i Lukáš však vycházeli také z dalšího zdroje (Q), který se nedochoval.
Během 3. generace ( asi 100 až 150 n.l.) ještě docházelo k úpravám textů evangelií.
Více viz. můj článek "Spasitel z Nazareta"?

To, že čtyři kanonická evangelia byla sepsána přímo evangelisty Markem, Matoušem, Lukášem a Janem či jejich pomocníky je věcí víry a tradice.

O tom, že evangelia a ostatní texty Nového zákona „… byly náhodně vybrány podle libovůle církve z již 200 existujících…“ doufám nikde nepíši. Pokud ano, tak mne prosím opravte. Nemyslím si, že výběr textů do novozákonního kánonu byl náhodný. Texty byly naopak vybírány záměrně a s konkrétními cíly, v kánonu se nám tedy dochoval výsledek soupeření mnoha různých ranně-křesťanských směrů a frakcí. Kanonizace křesťanských textů proběhla kolem let 170 až 220 n.l. ale ještě ve 3. až 5.století byly některé texty z kánonu vyjímány a opět vraceny.
Viz. také článek "Biblický k

Viz. Také článek Biblický kánon a apokryfy
Zaujalo mne, že píšete o potvrzení evangelií podle přísných kritérií. Znáte tato kritéria? Mohl byste je uvést? Čtenáře by to mohlo zajímat, věnoval bych problematice samostatný článek.
Děkuji
Pavel M